Předběžný výsledek HDP za letošní první kvartál si vysloužil obdivné komentáře k odolnosti české ekonomiky. Je skutečně tak odolná?

Bez polemiky zůstává, že se meziroční propad ekonomiky o pouhých 2,1% jeví s ohledem na nejdelší a nejtvrdší lockdown od začátku pandemie jako příznivý. Je navíc otázkou, zda předběžné číslo zohledňuje rozšíření šedé ekonomiky, k němuž patrně došlo, a tedy zda skutečný propad nebyl ještě mírnější. Více světla do chování ekonomiky vnesou údaje o struktuře poptávky a nabídky až skoro za měsíc. Znaky její odolnosti tak musíme posuzovat podle nepřímých pozorování.

Začněme průmyslem. Při vypnutí nebo dramatickém omezení zhruba dvanácti procent ekonomiky restrikcemi vlády ve službách logicky narostla váha průmyslu na celkovém ekonomickém výkonu. Průmysl směřoval k cyklickému útlumu už před pandemií a její jarní vlna tento útlum zřejmě prohloubila. Tím ovšem umožnila jeho výraznější odraz ode dna. Již koncem loňského roku průmyslová výroba meziročně mírně rostla a za první letošní kvartál zřejmě zaznamenala podobný výsledek i díky tomu, že si vláda naštěstí netroufla průmysl vypnout. Globální poptávka by umožňovala průmyslu dosáhnout ještě lepší výsledky, kdyby ho zároveň nebrzdily bariéry na straně nabídky: nedostatek surovin a polotovarů, nevídaný tlak na růst cen vstupů, stagnace produktivity. Teprve schopností překonat uvedené překážky bez propadu pod hranici rentability se projeví případná odolnost průmyslu. V tuto chvíli se mnohde hraje spíš o přežití.

Druhý komentář si zaslouží spotřeba domácností. Tu charakterizovali statistici v posledním komentáři „setrvale klesajícími výdaji“, to se ovšem jeví jako pozitivní výsledek ve světle tvrdých vládních restrikcí. Lockdowny zkrátka už nejsou, co bývaly. Domácnosti narazily na pomyslné dno ochoty či schopnosti dál omezovat svou spotřebu a potažmo sociální kontakty. Příkladů se najde řada. Na horách se přes vypnuté vleky vesele lyžovalo až do zákazu překračování hranic okresů. Před okénky jinak zavřených restaurací se na rozdíl od loňska tvoří polední fronty. A většina lidí vyřešila čtyřměsíční uzavření kadeřnických provozoven tak, aby visáž vlasů neutrpěla. Že většinou nešlo o „do it yourself“, je nasnadě. Popisované znaky odolnosti spotřeby domácností jsou ovšem příznačné jen pro blízkost onoho pomyslného dna.

Za třetí, hrází bránící ekonomice v hlubším poklesu byla v letošním prvním čtvrtletí spotřeba vlády. Její růst převážně souvisel s pandemií a obnášel nákupy vakcín, ochranných pomůcek, jakož od března i masivní testování hrazené zdravotními pojišťovnami. Meziročně se také stále projevoval růst platů ve veřejné sféře. V desítkách miliard, o něž spotřeba vlády za jediný kvartál meziročně stoupla, se jistě mohly skrýt s pandemií nesouvisející neefektivní nákupy. Každopádně, jakkoliv zvýšení vládních výdajů výkon ekonomiky krátkodobě podrželo, mělo pramálo společného s její odolností. Do budoucna v lepším případě vládní výdaje opět klesnou (ale stěží na úroveň před pandemií), v horším případě budou muset být kompenzovány vyšším daňovým zatížením, tedy nižšími disponibilními příjmy domácností pro jinou útratu.

Prokázala tedy ekonomika v prvním kvartálu svou odolnost? Spíš jsme zaznamenali její imunitní reakci.