Smutno je mi, smutno je mi, na ten smutek není lék, zpívá Vlasta Redl. Tento blog na Aktuálně.cz končí, jak jsem vyrozuměl z textů kolegů blogerů. Čekal bych, že mi přijde alespoň email z redakce, ale ačkoliv jsem důkladně prohledal poštu, nevidím nic. Proč ten rychlý skon blogu?

Jak jsem si přečetl zde: „Hlavním důvodem je směrnice DSA, která vejde v platnost v únoru 2024, a s tím spojená potřeba mít kapacity na případnou moderaci neredakčního obsahu, kterou DSA nastavuje.“ Pokud je toto jedna z příčin, děkujeme modrému byrokratickému molochu s korunou dvanácti žlutých hvězd, že opět centralistickým zákonem zasahuje do fungování národních států.

Vždycky jsem si připadal jako Evropan. Myslím, že mám dějinné povědomí, umím jazyky, nemluví ze mne zapšklost. Ale nějak neumím sdílet nadšení z té bruselské továrny na regulace.

Užívám si psaní posledního textu. Bude mi smutno po minimalisticky vtipných textech doktora Honzáka. Pane doktore, díky za trvalé zlepšování nálady. Bude mi smutno po textech docenta Petra Klána o matematice a filozofii.

Dnes tedy naposled: jedna zpráva mne v emailové schránce ale nedávno potěšila. Senátoři zamítli Istanbulskou úmluvu. Zafungoval národní stát, a především institut senátu, který přeci jenom má tendenci přitahovat zralé a integrální osobnosti (asi i s ohledem na věkový limit pro výkon této důležité veřejné funkce). Česká republika mohla ukázat, že nejsme opicí Evropy, ale suverénním státem s vlastní legislativou (a vlastním rozumem).

Státem, který má svůj trestní zákoník, který netoleruje násilí, ale naštěstí potírá trojské koně v podobě redundantních mezinárodních úmluv (s jejich důvodovými zprávami). Jsem si zcela jist, že moje sestra se v této zemi, ať už po ní cestuje sama kdekoliv, může cítit zcela bezpečně a jsem za to rád. Extrémně bychom se o ní ale báli, kdyby odcestovala studovat do velkých evropských měst zmítaných migrantskými gangy, i kdyby ty země podepsaly padesát Istanbulských úmluv. (Paradoxně, jak už to tak bývá, bych se možná nejvíc bál, kdyby odcestovala do Istanbulu…)

V této krásné zemi je relativně stále dostupná svoboda slova. Osahal jsem si to. Přesto mne mrzí, že už podruhé musím opustit platformu, která mohla přispívat ke svobodné debatě. V létě 2022 jsem odešel z Echa24, když se Echo zřeklo své blogovací platformy a přesunulo ji pod jinou společnost. Nějakým způsobem se to pokoušeli zdůvodnit. Teď musím opustit Aktuálně.cz.

Jednu věc mohu napsat s naprosto čistým svědomím. Ze své vpravdě idealistické lidské podstaty toužím po tom hledat pravdu a programová, vědomá lež se mi hnusí. Říkám si ale, že pokud je důvodem k ukončení blogu nějaká směrnice vyžadující moderování neredakčního obsahu, zase dostává prostor paličská vášeň rozličných bojovníků proti „dezinformacím“, ať už tento pojem znamená cokoliv.

P. S. A tentokrát naposled: Díky těm několika málo konzervativním uskupením, které sledují legislativní procesy a snaží se udržet v této zemi určitou rozumnost, kteří bojují bez různých norských a podobných fondů a bez neskutečných milionů ze zahraničí. Přesto ale mají výsledky.