Karty jsou rozdány. V německých parlamentních volbách zvítězila CDU/CSU, byť méně, než si představovala. Podstatně horšího výsledku dosáhli socialisté. Vrátili se i liberálové. Do Bundestagu se dostali však také extrémisté – zleva Die Linke a zprava AfD. Jelikož německé volby podstatně ovlivní celoevropskou politiku, ptejme se, co z výsledku vyplývá.
Evropský parlament nedávno přijal rezoluci, kterou vyzývá členské státy EU, aby ratifikovaly tzv. Istanbulskou úmluvu, směřující proti domácímu násilí, zejména násilí na ženách. Obsah samotné úmluvy v Evropském parlamentu vášně nevzbuzoval, protože shoda na nulové toleranci násilí, konkrétně násilí na ženách, seniorech či dětech je všeobecná. Zato však rezoluce samotná byla předmětem neshody z důvodů etických i právních. Já osobně ji z obou těchto důvodů považuji za toxickou, a proto jsem na plénu vystoupil proti rezoluci (zde) a hlasoval proti ní.
Prezident reagoval na rozsudek Soudního dvora EU („SDEU“) ze 6. září 2017, který zamítl žalobu Slovenska a Maďarska proti migračním kvótám slovy: „Evropská unie pod výhrůžkou, že nám zastaví dotace, nás bude nutit, abychom na naše území přijali v první fázi několik tisíc muslimských migrantů. Myslím si, že se nesmíme hrbit, že bychom si neměli nechat vyhrožovat. A teď řeknu něco, co se někomu nebude líbit, že kdyby bylo nejhůř, je vždycky lépe vzdát se evropských dotací, než sem pustit migranty,“ (Zemanovy údajné výroky zde, tisková zpráva Soudu zde, celý rozsudek zde). Pokud prezident toto řekl, pak se mýlí ve třech ohledech. Nejde o dotace, nejde o jakékoliv migranty a nejde jen o muslimy. Oč tu tedy jde?
Aktualizaci českého přísloví vyvolal obchodní řetězec Lidl, když vymazal na reklamních fotografiích křížky z řeckých kostelů. Tato relativní drobnost způsobila mezi lidmi po právu velkou negativní odezvu a má to řadu aspektů kulturních, náboženských i obchodních.