V neděli 2.10.2016 hlasovali Maďaři o otázce „Chcete, aby Evropská unie i bez souhlasu Zemského sněmu mohla předepisovat povinné přesídlování nemaďarských občanů do Maďarska?“*. Jaký má však toto referendum právní a politický význam?

První poznatek je, že referendum je neplatné, protože přišlo málo lidí, podmínka 50% nebyla splněna. Takže nejde o tak žhavý problém, trápící Maďary, za jaký jej premiér Orbán vydává. Politické oslabení Orbána je tedy jediným hmatatelným výsledkem referenda.

Dále je zapotřebí říci, že referendum bylo pouze konsultativní, výsledek by nebyl závazný, podobně jako referendum britské.

K čemu směřovala otázka referenda? Maďaři měli odpovědět na to, zda podle nich má mít EU pravomoc rozhodovat o povinných přesídlovacích kvótách. Takovou pravomoc EU v současnosti má, a to na základě čl. 78/3 Smlouvy o fungování EU**. Pokud by totiž Maďaři vyslovili přání, že nechtějí, aby EU takovouto pravomoc měla, pak by si přáli změnu zakládacích smluv EU. To je ovšem velmi náročný proces nejen časově. Ostatně i proto ve stávající diskusi o reformě EU zní silný hlas, že je třeba reformovat ale beze změny Smluv. Nicméně i takovou změnu by mohlo Maďarsko navrhnout*** a mohlo by uspět v případě, že podmíní svůj souhlas s jiným návrhem. S tím by však musely souhlasit všechny ostatní členské státy****, což by v některých případech znamenalo i konání referenda v dalších zemích.

A k čemu naopak otázka nesměřovala? Netýkala se dvou zásadních věcí. Zaprvé, člověk by přirozeně očekával, že se vláda zeptá maďarského lidu, zda postupuje v otázce kvót správně, zda si Maďaři přejí, aby jejich vláda nadále kvótám odporovala. Na to se ale nikdo občanů neptá. Zadruhé, i když si možná někteří Maďaři mysleli opak, nedělní referendum nesměřovalo ke zpochybnění již přijatých rozhodnutí ze září 2015 o povinných kvótách na relokaci 54 tisíc a 120 tisíc migrantů, aby se ulehčila situace v Řecku a Itálii. Při přijímání těchto rozhodnutí bylo tenkrát přehlasováno mimo jiné i Maďarsko. Platnost těchto kvót tedy zůstává pro Maďarsko i po nedělním referendu nedotčena, i kdyby bylo platné a odpověď na otázku byla záporná. Nezájem Maďarů o referendum navíc znemožňuje, aby maďarská vláda nezávazný výsledek referenda interpretovala tak, že migranty z jiných členských států bez ohledu na existující či budoucí rozhodnutí Evropské unie přebírat nebude. Tím by se mj. dopustila porušení unijního práva, což by mohlo mít za následek žalobu před Soudním dvorem EU a případně z toho plynoucí finanční sankce.

Podtrženo, sečteno. Politicky může být maďarské referendum interpretováno – vzhledem k výše uvedenému – spíše jako neúspěšný pokus o divadlo pro domácí politickou scénu. Šlo však o divadlo zbytečné, a to vzhledem k tomu, že od kvót se v poslední době odvracejí nejen unijní orgány (u vědomí, že kvóty nefungují, neplní je ani ty státy, které s nimi souhlasily a ve snaze hledat věci spojující a ne rozdělující). Nedávno i rakouský ministr zahraničí otevřeně vyzval k opuštění tohoto nástroje.

Každopádně k hledání společných řešení na evropské úrovni takovéto jednostranné silácké kousky nepřispívají. A na závěr musím pochválit českou vládu za to, že i přes jasně prezentovaný odpor ke kvótám se k takovýmto pochybným krokům neuchyluje.

__________________________________
Tak uvádí překlad maďarské otázky wikipedie -*https://cs.wikipedia.org/wiki/Referendum_v_Maďarsku_2016. Ponechám stranou diskuse velmi podstatný rozdíl: referendum se – na rozdíl od wikipedického překladu – týká přemísťování a ne přesídlování. K tomuto rozdílu viz http://www.mvcr.cz/migrace/clanek/slovnicek-pojmu.aspx.
**Čl. 78/3 SFEU: Ocitnou-li se jeden nebo více členských států ve stavu nouze v důsledku náhlého přílivu státních příslušníků třetích zemí, může Rada na návrh Komise přijmout ve prospěch dotyčných členských států dočasná opatření. Rada rozhoduje po konzultaci s Evropským parlamentem.
***Čl. 48/2 SEU: „Vláda kteréhokoli členského státu, Evropský parlament nebo Komise mohou Radě předkládat návrhy na změnu Smluv. Tyto návrhy mohou mimo jiné směřovat k rozšíření nebo omezení pravomocí svěřených Unii ve Smlouvách. Tyto návrhy předá Rada Evropské radě a oznámí se vnitrostátním parlamentům.“
****Čl. 48/4 SEU: „Změny vstoupí v platnost po ratifikaci všemi členskými státy v souladu s jejich ústavními předpisy.“