Kdysi mě, milí čtenáři, služební cesta zavedla do Sultanátu Brunej na ostrově Borneo. Sultanát je absolutní monarchie. Tamější lidé mi říkali, jak jsou spokojení, že tam nemají politiky, sultán jim staví domy a je jim dobře. Dlužno podotknout, že tento stát leží na ropě, to pak není těžké provozovat osvícenou monarchii.

Pojem „úřednická – nepolitická – překlenovací vláda“ nemá v české kotlině špatný zvuk díky dobrým výsledkům prvního pokusu na toto téma – Tošovského vlády.

Dívám se na některé poslední kroky naší úřednické vlády, která jako dočasný kolektivní sultán nehledá souhlas pro své kroky u politických stran anebo svá rozhodnutí dělá s jejich souhlasem tichým.

Nejprve rozhodnutí o umrtvování Akademie věd ČR, poté schválení Politiky územního rozvoje – dokumentu o stavbách dálnic, jaderných elektráren atd. Důsledkem druhého dokumentu je ohrožení stavby řady dálnic a rychlostních silnic (např. R6 do našeho nejhůře dostupného krajského města – Karlových Varů) či naopak zelená výstavbě třetí české atomové elektrárny v Blahutovicích (megalomanský plán ještě z období socialismu).

Začínám trpět několikanásobnou schizofrenií.
Předně jako právník jsem zvyklý, že některý pojem se vyloží tu šířeji, tu úžeji. Ale vyložit mandát vlády – řídit běžný provoz země a dovést ji k předčasným volbám – tak, aby zahrnoval likvidaci valné části českého základního vědeckého výzkumu (Akademie věd), což odsuzuje Česko jen do role jakési montovny, či rozhodovat o výše popsaných projektech strategického významu, to je silná káva i na mě.

Druhá úroveň mojí schizofrenie pak je ta okolo dělící čáry mezi demokratem a pragmatikem. Pragmatik ve mně má sympatii k Fischerově vládě a doufá, že větší odstup od stranických sekretariátů v kombinaci s ekonomickou krizí ji povede k odvážným rozhodnutím, jež by za normálního chodu českého politikaření nikdy nespatřila světlo světa.

Na druhou stranu o správnosti výše uvedených příkladů by se dalo úspěšně pochybovat nebo, chcete-li, nadšení pro tato rozhodnutí mám zcela pod kontrolou. Mé demokratické já mi říká, že buď jak buď, o takových věcech má rozhodovat vláda, jež má demokratický mandát od parlamentu v plné síle, ne od parlamentu končícího. Jenže potom se mi promítnou tragikomické televizní přenosy z parlamentu v plné síle – a zase nevím nic.