Znáte Ryan test? Test inteligence, odvahy i PR
Napsal jsem před týdnem na tomto místě, že Mitt Romney, republikánský kandidát na amerického prezidenta, odhalí výběrem svého spolukandidáta to, jak (bez)nadějně v tuto chvíli vidí své šance na vítězství v listopadových volbách.
Volba předsedy rozpočtového výboru Sněmovny reprezentantů Paula Ryana prokázala, že Romney coby manažer své vlastní kampaně (Ryana si podle zákulisních informací vybral navzdory nesouhlasnému názoru nejbližších poradců) vidí riskantní tah popírající jeho dosavadní přístup k předvolební kampani jako nejnadějnější cestu k výhře nad Barackem Obamou.
Prvních pár dní, kdy je dvaačtyřicetiletý Wisconsan naplno zapojen do kampaně, však ukázalo, že vytažení Ryana na post viceprezidentského kandidáta je víc než risk, že představuje zároveň důležitý test.
Většina Američanů v průzkumech veřejného mínění stabilně vyjadřuje názor, že je znepokojena vývojem hospodaření federální vlády a nesouhlasí s dalším prohlubováním jejího zadlužování.
Změnit hrozivý trend (v současnosti činí státní dluh 16 bilionů dolarů, sama Obamova administrativa předpokládá jeho růst v příštím roce na 17,5 bilionu a během příští dekády dokonce na 26 bilionů) může dlouhodobě pouze zásah do největších položek rozpočtu, kterými jsou výdaje na zdravotní péči a důchody.
Výrazná většina Američanů (těch samých, co si nepřeje růst dluhu) však v průzkumech říká jednoznačně, že si nepřejí, aby jim politici jakkoli sáhli na výhody vyplývající ze systému zdravotního a důchodového zabezpečení.
Paul Ryan jako jeden z mála aktivních zvolených politiků předložil plán, jak systém zdravotní péče pro 50 milionů amerických seniorů reformovat a pomoct mu k dlouhodobé solventnosti, aniž by rok od roku přispíval k růstu vládního dluhu (Ryan původně zvažoval, že předloží obdobný návrh i na reformu důchodového systému, pro velký odpor uvnitř samotné Republikánské strany jej však stáhl).
Zatímco dosud rostou vládní výdaje na Medicare spolu s tím, jak přibývá příjemců podpory a zároveň roste objem péče a její cena, navrhuje Ryan, aby se příspěvek státu zafixoval (byl indexován pouze podle růstu inflace) a senioři si navíc mohli vybrat, zda svůj „příděl“ státní podpory využijí k tomu, aby si zajistili zdravotní péči u soukromých pojišťoven, anebo zůstali v rámci vládního programu.
Předvolební kampaň prezidenta Obamy zareagovala na Ryanovu viceprezidentskou nominaci očekávaně a bleskurychle.
Investovala miliony do televizních spotů, v nichž varuje starší Američany, že v případě volby Romneyho (a Ryana) přijdou o dosud garantovanou zdravotní péči, protože ji nová republikánská administrativa zprivatizuje. Se spoty zacílili především na Floridu a Ohio, tedy státy, které jsou naprosto klíčové pro výsledek listopadových voleb a mají mezi obyvateli nadprůměrné procento penzionovaných voličů.
Ti ze stratégů Romneyho, kteří ho varovali, že nominací Ryana si v očích veřejnosti přisvojí i jeho odvážný plán, stane se snadným terčem prezidenta a jeho stoupenců a v důsledku toho si promění zbytek předvolební kampaně v pochod na porážku, dostali pro tuto chvíli za pravdu.
Romney a Ryan mají zřejmě jen několik málo týdnů, aby tomuto scénáři předešli. Pokusili se vysvětlit, že Ryanův návrh není nestydatou demontáží prověřeného a oblíbeného sociálního programu vlády, ale seriózním pokusem o jeho záchranu pro časy, kdy se jeho „odběrateli“ stanou silné poválečné ročníky.
A že chtít srovnat vládní účty a trvat přitom zároveň na nedotknutelnosti dosavadních systémů zdravotního a důchodového zajištění není postoj hodný rozumně uvažujícího člověka.
Říkejte tomu test voličovy inteligence, toho, zda odvaha spojená s vůlí jít proti deklarovanému názoru veřejnosti se může vyplatit, anebo jen politicko-marketingových schopností dvojice Romney – Ryan.
Romney se až dosud prezentoval v kampani jako opatrnický, riskování a konkrétního programu se štítící kandidát. To, že se rozhodl (případně) padnout v boji, který je těžko oddiskutovatelnou politickou výzvou, činí z kampaně vedené až dosud z obou stran na úrovni nálevny čtvrté cenové skupiny něco skutečně zajímavého a zároveň smysluplného.
Volba předsedy rozpočtového výboru Sněmovny reprezentantů Paula Ryana prokázala, že Romney coby manažer své vlastní kampaně (Ryana si podle zákulisních informací vybral navzdory nesouhlasnému názoru nejbližších poradců) vidí riskantní tah popírající jeho dosavadní přístup k předvolební kampani jako nejnadějnější cestu k výhře nad Barackem Obamou.
Prvních pár dní, kdy je dvaačtyřicetiletý Wisconsan naplno zapojen do kampaně, však ukázalo, že vytažení Ryana na post viceprezidentského kandidáta je víc než risk, že představuje zároveň důležitý test.
Většina Američanů v průzkumech veřejného mínění stabilně vyjadřuje názor, že je znepokojena vývojem hospodaření federální vlády a nesouhlasí s dalším prohlubováním jejího zadlužování.
Změnit hrozivý trend (v současnosti činí státní dluh 16 bilionů dolarů, sama Obamova administrativa předpokládá jeho růst v příštím roce na 17,5 bilionu a během příští dekády dokonce na 26 bilionů) může dlouhodobě pouze zásah do největších položek rozpočtu, kterými jsou výdaje na zdravotní péči a důchody.
Výrazná většina Američanů (těch samých, co si nepřeje růst dluhu) však v průzkumech říká jednoznačně, že si nepřejí, aby jim politici jakkoli sáhli na výhody vyplývající ze systému zdravotního a důchodového zabezpečení.
Paul Ryan jako jeden z mála aktivních zvolených politiků předložil plán, jak systém zdravotní péče pro 50 milionů amerických seniorů reformovat a pomoct mu k dlouhodobé solventnosti, aniž by rok od roku přispíval k růstu vládního dluhu (Ryan původně zvažoval, že předloží obdobný návrh i na reformu důchodového systému, pro velký odpor uvnitř samotné Republikánské strany jej však stáhl).
Zatímco dosud rostou vládní výdaje na Medicare spolu s tím, jak přibývá příjemců podpory a zároveň roste objem péče a její cena, navrhuje Ryan, aby se příspěvek státu zafixoval (byl indexován pouze podle růstu inflace) a senioři si navíc mohli vybrat, zda svůj „příděl“ státní podpory využijí k tomu, aby si zajistili zdravotní péči u soukromých pojišťoven, anebo zůstali v rámci vládního programu.
Předvolební kampaň prezidenta Obamy zareagovala na Ryanovu viceprezidentskou nominaci očekávaně a bleskurychle.
Investovala miliony do televizních spotů, v nichž varuje starší Američany, že v případě volby Romneyho (a Ryana) přijdou o dosud garantovanou zdravotní péči, protože ji nová republikánská administrativa zprivatizuje. Se spoty zacílili především na Floridu a Ohio, tedy státy, které jsou naprosto klíčové pro výsledek listopadových voleb a mají mezi obyvateli nadprůměrné procento penzionovaných voličů.
Ti ze stratégů Romneyho, kteří ho varovali, že nominací Ryana si v očích veřejnosti přisvojí i jeho odvážný plán, stane se snadným terčem prezidenta a jeho stoupenců a v důsledku toho si promění zbytek předvolební kampaně v pochod na porážku, dostali pro tuto chvíli za pravdu.
Romney a Ryan mají zřejmě jen několik málo týdnů, aby tomuto scénáři předešli. Pokusili se vysvětlit, že Ryanův návrh není nestydatou demontáží prověřeného a oblíbeného sociálního programu vlády, ale seriózním pokusem o jeho záchranu pro časy, kdy se jeho „odběrateli“ stanou silné poválečné ročníky.
A že chtít srovnat vládní účty a trvat přitom zároveň na nedotknutelnosti dosavadních systémů zdravotního a důchodového zajištění není postoj hodný rozumně uvažujícího člověka.
Říkejte tomu test voličovy inteligence, toho, zda odvaha spojená s vůlí jít proti deklarovanému názoru veřejnosti se může vyplatit, anebo jen politicko-marketingových schopností dvojice Romney – Ryan.
Romney se až dosud prezentoval v kampani jako opatrnický, riskování a konkrétního programu se štítící kandidát. To, že se rozhodl (případně) padnout v boji, který je těžko oddiskutovatelnou politickou výzvou, činí z kampaně vedené až dosud z obou stran na úrovni nálevny čtvrté cenové skupiny něco skutečně zajímavého a zároveň smysluplného.