Pokud bude 4. listopadu novým americkým prezidentem zvolen Barack Obama, stane se tak z větší části (řekněme 60 procent) proto, že Američané zkrátka nechtějí, aby jim další čtyři roky vládl republikán.

Z podstatné části (zbylých 40 procent) k tomu ale také přispěje fakt, že demokratický senátor z Illinois je v mnoha ohledech mimořádným politickým zjevem.

Kdo tedy je Barack Obama?

1. Barack Obama jsou ambice
Vypráví se, že už v dětství pojal Obama plán stát se prezidentem USA. Důvěryhodnější svědectví založená na výpovědích politických souputníků dokládají, že jeho politickou kariéru od počátku provází troufalá nespokojenost s již dosaženým.

Když se v 90. letech stal členem illinoiského Senátu, od počátku dával svým kolegům i konkurentům najevo, že má namířeno někam jinam, do washingtonského Kapitolu. Neuběhly ani dva roky od jeho zvolení mezi stovku amerických senátorů a Obama odstartoval prezidentskou kampaň.

Obamova politická kariéra jako by byla od počátku narýsována s očekávaným vyvrcholením v Bílém domě, nebylo v ní místa pro omyly a její hlavní aktér kráčel za svým cílem bez zakopnutí i mrknutí oka.

2. Barack Obama je nezkušenost
Demokratický senátor je zřejmě nejméně zkušeným politikem, který několik desetiletí zpátky stanul krok od Bílého domu. Na rozdíl od někdejších prezidentských kandidátů (jako byli třeba Jimmy Carter, Ronald Reagan či Bill Clinton), s nimiž sdílel nulovou zkušenost se zahraniční politikou, Obama nemá absolutně žádnou zkušenost ani z exekutivy (tři zmínění politici zastávali před zvolením prezidentem funkce guvernérů).

Obamovi kritici tvrdí, že jedinou institucí, kterou ve svém dosavadním životě řídil, byla právnická revue na Harvardově univerzitě. Mají pravdu.

3. Barack Obama je manažer
Jestliže to, zda je Obama schopen vést velkou politickou instituci, se teprve musí ukázat, jisté je, že si umí velmi dobře vybrat tým spolupracovníků a s jeho pomocí uřídit obří štáb.

Obamova předvolební kampaň je mašinérie, která funguje s dech beroucí spolehlivostí. Na rozdíl od Hillary Clintonové a Johna McCaina, dvou daleko zkušenějších konkurentů, na něž narazil, jeho nejužší kruh ani jednou nepostihly vážné vnitřní rozepře. Kdykoli se jeho kampaň dostala do potíží, Obama dokázal zachovat klid, dodat spolupracovníkům pocit jistoty a v rychlé a efektivní diskusi s nimi se dobrat případných korekcí.

4. Barack Obama je intelekt
Demokratický kandidát na prezidenta patří bezpochyby k nejinteligentnějším uchazečům o post v Bílém domě za poslední půlstoletí. Jeho excelentní studijní výsledky a vůbec schopnost prodrat se z velmi bezútěšné sociální situace mezi politickou elitu jsou tou méně důležitou složkou tohoto argumentu.

Obama během dvouletého předvolebního boje především prokázal, že je schopen se nesmírně rychle učit a zorientovat se v otázkách, s nimiž dříve sotva kdy přišel do styku. Posuzováno na základě jeho vystoupení v posledních týdnech a měsících, je možné říct, že s přihlédnutím k jeho nezkušenosti ovládl na solidní úrovni velkou část zahraničně politických a hospodářských problémů.

5. Barack Obama je liberál
Velkým problémem Obamy je rozpor mezi jeho slovy a činy. Zatímco z programových deklarací poslední doby byste těžko vyčetli, že před vámi stojí (v amerických podmínkách) ostře levicový kandidát, jeho politické skutky nasvědčují právě tomu.

Obama byl až dosud jako senátor zastupující ve Washingtonu stát Illinois kromobyčejně spolehlivým strojem hlasujícím pro všechny levici milé návrhy. Co je z hlediska budoucnosti (kdy by jako prezident mohl mít proti sobě demokraty ovládané obě komory Kongresu) ještě víc varující, postavit se v některé z důležitých otázek partajní ortodoxii demokratů bylo pro Obamu zapovězeným hříchem.

6. Barack Obama je pragmatik
Obamovi nedělá větší potíž porušit dané slovo. Činí tak často s chladnokrevností a samozřejmostí, která i v politice zaskočí. Nejviditelnějším příkladem byl zřejmě jeho postoj k financování předvolební kampaně. Zatímco ještě zkraje jara tvrdil, že v souhře s protikandidátem přijme po oficiálním získání stranické nominace veřejné fondy a s nimi spojená omezení, uprostřed léta tento svůj postoj popřel.

O jak prozíravé rozhodnutí šlo, ukázaly čtyři říjnové týdny, kdy si – v závislosti na státu – dokázal koupit čtyř až sedminásobek reklamního prostoru svého konkurenta. (Podle jiné statistiky je Obama letos ve výdajích na reklamu třetí nejvíce utrácející americkou „firmou“ – hned po telekomunikačních gigantech AT&T a Verizon. Míň než on utratila za propagaci i Coca-Cola Company.)

7. Barack Obama je řečník
Od dob Billa Clintona neměla americká politika tak mimořádného řečníka. Obama dokáže hovořit k davům s přesvědčivostí církevního kazatele. Své rétorické mistrovství přitom umí obléknout do velmi různých kabátů.

Ve vnitrostranické fázi předvolebního boje hovořil vášnivě o sobě jako symbolu nové politiky, která ukončí hořké stranické rozdělení. Na sklonku léta dal svůj řečnický um do služeb daleko míň povznášejícího představování jednotlivých politických návrhů. Poslední předvolební týden, jak o víkendu avizovali jeho stratégové, bude v tomto návratem na začátek.

8. Barack Obama je symbol
Sám demokratický kandidát se v jedné ze slabších chvil své kampaně uchýlil k výroku, že nevypadá jako všichni ti prezidenti na amerických bankovkách. To, že by se Obama stal vůbec prvním Afroameričanem v Bílém domě, je nepochybně průlom. Pro dnešek a budoucnost však nejde o tu nejpodstatnější symboliku.

Barack Obama se v daleko důležitějším ohledu stal symbolem Ameriky, která se teprve stává skutečností. Té, v níž bělošské obyvatelstvo tvoří menšinu. V níž ostatní „menšiny“ jako především ta hispánská hrají rovnocennou roli. Té, proti níž s vehemencí sobě vlastní ve své poslední knize „Kam kráčíš, Ameriko“ zaútočil Samuel Huntington. Té, která už nefunguje tak dokonale jako tavící kotlík, ale spíš jako koalice různých tváří.

9. Barack Obama je klid
V tak spletité situaci, jako je dvouletý boj o prezidentský úřad, je těžké až nemožné hledat jeden důvod, pro který někdo nakonec zvítězí. Kdybych však měl u Obamy jmenovat skutečně jen jeden, pak by to byl klid a rozvaha, které zachoval a vyzařoval v době finanční krize.

Její propuknutí spadlo shodou okolností časově do okamžiku, kdy masa voličů, která politiku během čtyř let mezi volbami v podstatě nesleduje, začala věnovat předvolebnímu boji pozornost. A byla především zvědavá, kdo že to ten Obama vlastně je a zda je možné mu svěřit prezidentský úřad. Odhlédnuto od konkrétních návrhů a stanovisek, Obama působil jako ten, jehož nějaká krize nerozhází, ví, co chce a ví, jak toho dosáhnout.

Byl to okamžik, kdy se pro podstatnou část nerozhodnutých voličů stala představa Obamy jako prezidenta představou přijatelnou. V roce, kdy pro Američany vše republikánské smrdí, to byl zároveň okamžik, kdy se Obama rozhodujícícm způsobem přiblížil vítězství.

10. Barack Obama je příslib
Jen párkrát za století je Amerika v takovém očekávání nového politického začátku jako letos. Barack Obama, jak vyplývá z výše uvedeného, je příslibem, který se svou potencialitou tomuto očekávání vyrovná. Obama se může stát velkým prezidentem.

Tak jako stojí na jedné straně této obamovské rovnice příslib, je na druhé straně risk. Američané málokdy v historii riskovali svým hlasem tolik jako tentokrát v případě Obamy.

Přihlédnuto k tomu, čím vším si Spojené státy posledních osm let prošly, co si o směřování své země a politiky Američané myslí, je těžké se divit, že se v úterý 4. listopadu chystají takovému risku říct ano.