John McCain se ve svém nominačním projevu na republikánském sjezdu pokusil (a v následujících dvou měsících bude pokoušet) o politickou krádež, jakých není k vidění mnoho.

Po měsíci intenzivního vykreslování sebe sama jako toho, kdo má dost zkušenosti na to, aby vládl Americe (na rozdíl od zkušenosti postrádajícího Baracka Obamy), změnil zcela téma a prohlásil se za reprezentanta skutečné změny (na rozdíl od rétorického cvičitele změny Obamy).

Už týden stará nominace aljašské guvernérky Sarah Palinové na viceprezidentku naznačila, že McCain hodlá relativně úspěšnou strategii (dotáhl se díky ní v průzkumech veřejného mínění na Baracka Obamu) vyměnit za risk, který je však bližší jeho naturelu. Projev, jímž přijal prezidentskou nominaci republikánů, to jen potvrdil.

McCain se skutečně během čtvrtstoletí trvající kariéry v Kongresu choval jako někdo, kdo opakovaně napadá status quo, ať už „jenom“ ten republikánský, nebo sdílený napříč politickými stranami. V zájmu získání republikánské nominace na prezidenta rebela v sobě potlačil a oblékl dres pravověrného republikána.

Necelé dva měsíce před volbami ho svlékl. Za prvé se v něm ani trochu necítil dobře a za druhé on i jeho nejbližší stratégové došli k závěru, že skrze politickou známku „zkušenost“ letos volby vyhrát nelze.

Plán na ukradení známky „změna“ Obamovi se v tomto ohledu jeví jako nutnost. Je to však zároveň sázka s obrovským vkladem.

Pokud by tato loupež McCainovi vyšla a Američané si se změnou spojili jeho místo Obamy, má vyhráno. Obama bez pelu změny totiž není nic, zmizí rychleji než led u Severního pólu. (Čtěte více: Severní pól může být zcela bez ledu už letos v září)

McCain má ale problém skoro stejně palčivý. V projevu, kde se označil za agenta změny, nepředstavil žádné konkrétní návrhy, jak by jeho případná administrativa změnila Ameriku. Chyběl zejména podrobný recept na nynější hospodářské problémy USA.

Uvěří Američané příslibu změny od něj (věrohodnému, protože podpořenému vlastní politckou praxí, ale aktuálně velmi vágnímu), nebo od Obamy (nevěrohodnému, protože nepodleženému ničím z jeho dosavadní politické kariéry, zato aktuálně specifičtějšímu)? Odpověď na tuto otázku rozhodne 4. listopadu o tom, kdo vystřídá v Bílém domě George Bushe.