Pohybovat se touto dobou déle než týden po Washingtonu, člověku nemůže uniknout, že USA mají horečku. Jakkoli je hlavní město něčím pro zbytek země hodně netypickým, politické šílenství, které Spojené státy postihlo, se tu projevuje způsobem, jenž vám dá solidní obrázek o tom, jak bláznivě Američané propadli předvolebnímu boji.

Dát řeč o televizním duelu Hillary Clintonové a Baracka Obamy je společenskou povinností jak pro taxikáře, tak pro profesora Georgetownské univerzity.

První i druhý vám zároveň při hovoru přizná, že míra zápalu lidí je na tuto dobu bláznovstvím. Američané půjdou hlasovat přesně za osm měsíců, dobře tři měsíce už přitom žijí volbami majícími touto dobou podobu souboje o stranické nominace republikánů a demokratů.

Kandidáti za obě strany už na vlastní propagaci utratili k půl miliardě dolarů. Co všechno se bude a může dít od teď až do listopadu? ptají se Američané nahlas a nevěřícně kroutí hlavou nad sebou samými.

Důvodů pro politické pobláznění je řada.

Amerika cítí nový začátek. Víc, ona po něm touží, ona se ho dožaduje.

Na výběr se jí nabízí v současnosti stále ještě trojice mimořádných prezidentských pretendentů. Mimořádných nejen co do historičnosti jejich kandidatur, ale také mimořádně kvalitních. Clintonová, McCain i Obama jsou – každý z trochu jiného pohledu – špičkové osobnosti, politici nadaní Bohem, schopní tvrdě pracovat, vést, nikoli jen být vedeni.

Vedle nezbytného mediálně-marketinkového tyjátru a drobných podpásovek vede Amerika už tři čtvrtě roku před dnem hlasování důkladnou debatu o hlavních problémech, které chce ve volbách vyřešit.

I profesor politologie hovořící přes hodinu s maximální možnou mírou sarkasmu až cynismu o americké politice vám přizná, že ve svém životě nepamatuje tak kvalitní diskusi jdoucí k podstatě věci.

Navzdory všemu výše uvedenému se nemůžete zbavit dojmu, že celé představení sledované s takovým zaujetím je přece jen iracionální. Může debata v této podobě běžet po dobu jednoho roku? Nezvrhne se jako tolikrát v minulosti v očerňování soupeře sycené miliony dolarů vybraných od horlivých sympatizantů?

Tím spíš že to, co z velké části předvolební americké předvolební šílenství žene, je láska. Amerika, pochopitelně ne celá, se zamilovala do Baracka Obamy. Ten planoucí cit registrujete znovu napříč společností, od pokojských po univerzitní profesory.

Těžko v Americe potkáte zamilované do Hillary Clintonové nebo Johna McCaina, na uhranuté Obamou však narážíte na každém kroku a není výjimkou, že jsou mezi nimi registrovaní republikáni.

I tady platí, že není stoprocentně jisté, jak „milostná aféra“ dopadne. Láska netrvá věčně a odmilování bývá bolestné a často stejně prudké jako propadnutí lásce.

Ale i kdyby k němu došlo, nemusí to být žádná katastrofa. Obama, kterého nemilujete, může být stejně atraktivní jako ten, pro nějž hoří vaše srdce. A kdybyste se ho rozhodli odhodit zcela, zůstanou vám po ruce stále ještě jeden či dva kvalitní kandidáti.

Horečka bývá u lidského organismu projevem nemoci, respektive jeho boje s ní. S probíhající volební horečkou Američanů je to obdobné.

Země s její pomocí bojuje s frustrací z politiky, která dosáhla dle průzkumů veřejného mínění historických rozměrů. Je důkazem, že to Amerika nevzdala, že nezlomila nad politiky hůl a hodlá začít znova.

Dopřejete-li si bezpečný odstup, i z něj se vám to jeví jako obdivuhodný pokus země a lidí, kteří nechtějí – a možná ani neumějí – zestárnout.