Kde udělali soudruzi výzkumníci chybu?
Volby amerického prezidenta mají týden po svém ostrém startu mnoho dílčích vítězů, na demokratické i republikánské straně minimálně po dvou.
Mají však zatím jen jednoho kompletně poraženého: Lidi živící se tvorbou průzkumů veřejného mínění a davy dalších, kteří tráví velkou část svých dní jejich přežvýkáváním.
Jestliže po Iowě si mohli uchovat aspoň zdání profesní důstojnosti, při předpovědi New Hampshire vyhořeli jak láska ke kurtizáně.
Nestalo se to přitom tentokrát pouze výzkumníkům pracujícím na zakázku médií, ale i těm zevnitř politických táborů. Sondáže, které si pro své potřeby dělají analytické týmy samotných kandidátů, přitom bývají obvykle přesnější.
Ještě nedlouho před tím, než přišly první reálné výsledky, se Clintonové tým obával dvouciferné ztráty na Baracka Obamu a vytvářel pokoutně dojem, že prohra o méně než deset procent bude pro ni vlastně vítězstvím.
Jak je možné, že se průzkumníci na všech stranách barikády znovu tak moc sekli?
Především se potvrdilo, že naprostá většina voličů zatím pevně nezakotvila u žádného z kandidátů. Skoro polovina z těch, kteří nakonec v New Hampshire hlasovali, se rozhodla v posledních třech dnech, necelá pětina dokonce v samotný den hlasování.
Letošní volby se těší v USA mezi voliči mimořádnému zájmu. Jak v Iowě, tak v New Hampshire se jich dostavilo rekordní množství. Velkou část z nich tvoří lidé, kteří přišli hlasovat vůbec poprvé, což dál ztěžuje práci výzkumníků.
Klasickým problémem všech předvolebních průzkumů je odhad, kteří voliči se vlastně k hlasování dostaví. V New Hampshire se evidentně příliš nepovedl. Ti, kteří byli přirozenými stoupenci Clintonové, přišli ve větším počtu než příznivci Obamy.
V otevřených primárkách, jako jsou ty v New Hamshire, je tento úkol ještě komplikovanější: Nezávislí voliči, jež se nehlásí oficiálně ani k republikánům, ani k demokratům, si mohou vybrat u které strany budou rozhodovat o vítězi. Výzkumníci tak musí odhadnout nejen to, kolik nezávislých přijde a pro koho budou hlasovat, ale také, na jakou stranu se vydají.
Z povolebních analýz je přitom zřejmé, že na tu republikánskou šlo vyjádřit podporu Johnu McCainovi víc voličů, než předvolební modely počítaly, že jich přijde podpořit k demokratům Obamu.
A aby toho nebylo málo, zveřejnil jedno lehce obskurní vysvětlení silného ustřelení průzkumů deník Washington Post. Podle něj letos přistoupili v New Hamshire ke změně volebních pravidel, které výzkumné agentury nepřizpůsobily své sondáže.
Zatímco v předchozích letech byly volební lístky tištěny tak, aby v každém obvodě bylo pořadí kandidátů jiné (a nahoře tak bylo pokaždé jiné jméno), letos byly lístky vytištěny v abecedním pořadí. Clintonová tedy byla na všech výš než Obama.
Jeden z expertů pro deník odhadl, že to Clintonové mohlo přihrát tři i více procent hlasů navíc. Podotknout v této souvislosti, že právě o tři procenta newyorská senátorka nad kolegou z Illinois vyhrála, už je škodolibost.
Buď jak buď, díky výsledkům primárek v New Hampshire zůstává volební souboj naprosto otevřený jak na demokratické, tak na republikánské straně.
A to je věc, z níž se může radovat jak 99 procent voličů, kteří ještě nedostali příležitost se vyjádřit, tak média, která se - pokolikáté už - opět tak fatálně spletla.
Mají však zatím jen jednoho kompletně poraženého: Lidi živící se tvorbou průzkumů veřejného mínění a davy dalších, kteří tráví velkou část svých dní jejich přežvýkáváním.
Jestliže po Iowě si mohli uchovat aspoň zdání profesní důstojnosti, při předpovědi New Hampshire vyhořeli jak láska ke kurtizáně.
Nestalo se to přitom tentokrát pouze výzkumníkům pracujícím na zakázku médií, ale i těm zevnitř politických táborů. Sondáže, které si pro své potřeby dělají analytické týmy samotných kandidátů, přitom bývají obvykle přesnější.
Ještě nedlouho před tím, než přišly první reálné výsledky, se Clintonové tým obával dvouciferné ztráty na Baracka Obamu a vytvářel pokoutně dojem, že prohra o méně než deset procent bude pro ni vlastně vítězstvím.
Jak je možné, že se průzkumníci na všech stranách barikády znovu tak moc sekli?
Především se potvrdilo, že naprostá většina voličů zatím pevně nezakotvila u žádného z kandidátů. Skoro polovina z těch, kteří nakonec v New Hampshire hlasovali, se rozhodla v posledních třech dnech, necelá pětina dokonce v samotný den hlasování.
Letošní volby se těší v USA mezi voliči mimořádnému zájmu. Jak v Iowě, tak v New Hampshire se jich dostavilo rekordní množství. Velkou část z nich tvoří lidé, kteří přišli hlasovat vůbec poprvé, což dál ztěžuje práci výzkumníků.
Klasickým problémem všech předvolebních průzkumů je odhad, kteří voliči se vlastně k hlasování dostaví. V New Hampshire se evidentně příliš nepovedl. Ti, kteří byli přirozenými stoupenci Clintonové, přišli ve větším počtu než příznivci Obamy.
V otevřených primárkách, jako jsou ty v New Hamshire, je tento úkol ještě komplikovanější: Nezávislí voliči, jež se nehlásí oficiálně ani k republikánům, ani k demokratům, si mohou vybrat u které strany budou rozhodovat o vítězi. Výzkumníci tak musí odhadnout nejen to, kolik nezávislých přijde a pro koho budou hlasovat, ale také, na jakou stranu se vydají.
Z povolebních analýz je přitom zřejmé, že na tu republikánskou šlo vyjádřit podporu Johnu McCainovi víc voličů, než předvolební modely počítaly, že jich přijde podpořit k demokratům Obamu.
A aby toho nebylo málo, zveřejnil jedno lehce obskurní vysvětlení silného ustřelení průzkumů deník Washington Post. Podle něj letos přistoupili v New Hamshire ke změně volebních pravidel, které výzkumné agentury nepřizpůsobily své sondáže.
Zatímco v předchozích letech byly volební lístky tištěny tak, aby v každém obvodě bylo pořadí kandidátů jiné (a nahoře tak bylo pokaždé jiné jméno), letos byly lístky vytištěny v abecedním pořadí. Clintonová tedy byla na všech výš než Obama.
Jeden z expertů pro deník odhadl, že to Clintonové mohlo přihrát tři i více procent hlasů navíc. Podotknout v této souvislosti, že právě o tři procenta newyorská senátorka nad kolegou z Illinois vyhrála, už je škodolibost.
Buď jak buď, díky výsledkům primárek v New Hampshire zůstává volební souboj naprosto otevřený jak na demokratické, tak na republikánské straně.
A to je věc, z níž se může radovat jak 99 procent voličů, kteří ještě nedostali příležitost se vyjádřit, tak média, která se - pokolikáté už - opět tak fatálně spletla.