Není to úplně obvyklé začínat politický komentář vyprávěním řadu let staré historky, ale může to být v tomto případě užitečné. Pojďme to tedy zkusit.

Psal se rok 1998. Sdružení republikánských guvernérů se potkalo na svém výročním zasedání, jehož se účastnili hned dva guvernéři Bushové – podruhé zvolený Texasan George a čerstvě, premiérově zvolený Floriďan Jeb.

S ohledem na famózní úspěch George Bushe, který si druhý mandát texaského guvernéra vydobyl volebním ziskem 69 procent, se naplno rozproudily spekulace o jeho prezidentské kandidatuře v souboji o Bílý dům v roce 2000.

Na závěrečné tiskové konferenci se George Bush snažil palbě přímých novinářských dotazů vyhnout vyhýbavou odpovědí: Nenarodil jsem se a nebyl jsem vychován k tomu, abych se stal americkým prezidentem. Do čehož jeho mladší bratr Jeb polohlasně, avšak slyšitelně špitl: Ale já ano. Ty ano, dal mu za pravdu starší bratr, který se o dva roky později skutečně stal americkým prezidentem.

Bratr předskočil bratra

Sedmnáct let stará historka ústy přímých aktérů dokládá, že tím, kdo se měl stát potenciálním pokračovatelem politického odkazu rodiny Bushů a navázat na prezidentské období George H. W. Bushe na přelomu 80. a 90. let nebyl exprezident George W. Bush (v úřadě v letech 2000 až 2008), ale právě Jeb Bush, jenž svůj pokus o dobytí Bílého domu oznámil tento týden.

Každý rodině Bushů blízký dosvědčí, že tím, kdo „měl na to“, aby se stal prezidentem, byl mladší bratr Jeb. Do „narýsovaného scénáře“ však neplánovaně vstoupili voliči na Floridě a v Texasu. Ti první v roce 1994 o mrzkých zhruba 60 tisíc hlasů poslali Jeba Bushe na volební porážku v souboji o guvernérský post na Floridě, zatímco ti druzí ve stejný den téhož roku učinili George W. Bushe guvernérem Texasu. Kariéra mladšího z bratrů byla na čtyři roky zastavena (reparát v souboji o úřad floridského guvernéra Jeb složil v roce 1998), starší bratr získal náskok, který nebylo možné krátkodobě smazat.

O 16 let později je Amerika jiná

Ten, který „měl na to“ stát se prezidentem, tedy pokouší svou šanci až o 16 let později. Potíž, tu hlavní, má dvojí. Amerika stále ještě na předchozí Bushovo, rozuměj bratrovo, působení v Bílém domě vzpomíná velmi rozpačitě. A americká politika, včetně Republikánské strany, se za oněch 16 let velmi výrazně proměnila.

Republikáni jsou stranou, která se silně posunula doprava, voličské jádro účastnící se primárek, tedy výběru finálního kandidáta do voleb, odmítá z ideologických pozic vše, co pochází od federální vlády, staví se ostře proti legalizaci pobytu pro jedenáct milionů imigrantů žijících v USA a kompromis má za politickou zradu hodnou trestu.

Do toho vstupuje Jeb Bush, jenž navzdory velmi konzervativnímu vládnutí na Floridě není ideolog. Vládu – což potvrdil i v projevu, jímž svou kandidaturu oznámil – chápe jako jeden z nástrojů, který se má vypořádat s nespravedlnostmi ve společnosti. A staví se za podmíněnou legalizaci pobytu imigrantů, kteří do USA přišli v rozporu se zákonem.

Všechny tři výše zmíněné body jsou důvody, proč je pro americkou politiku dobře, že Jeb Bush ve volbách kandiduje.

A jsou i obdobně přesvědčivé důvody, proč je jeho kandidatura dobře pro Republikánskou stranu.

Jebův boj o hispánské hlasy

Bush má za ženu Mexičanku, mluví plynně španělsky a hned na oficiálním startu své kampaně dal důrazně najevo, že o hlasy hispánských Američanů hodlá tvrdě zabojovat.

Naklonit si je víc na svou stranu je jediná možnost, jak se republikán může za dva roky nastěhovat do Bílého domu.

Mitt Romney, republikánský kandidát z posledních voleb, získal 59 procent hlasů bělošských Američanů. Na vítězství mu to stejně nestačilo, jelikož mezi hispánci urval pouhých 27 procent.

Má-li kterýkoli republikán porazit Hillary Clintonovou, bude potřebovat zopakovat výsledek George Bushe z roku 2004, kdy získal 44 procent hispánských hlasů. Opačná varianta, tedy „vyluxovat“ aspoň dvě třetiny hlasů bělošské populace v USA, není moc reálná. Zvlášť s ohledem na to, že podíl bílých mezi hlasujícími volby od voleb klesá (v roce 2000 činil jejich podíl 81 procent, posledně už jen 72 procent).

Republikáni mají mezi tuctem svých dosud oficiálně oznámených kandidátů dva, kteří jsou schopni o nutný podíl hispánských hlasů zabojovat: Jeb Bush je jeden z nich, senátor Marco Rubio, potomek kubánských přistěhovalců, je druhý.

Půjdu tam, kam Romney ne

Bush dal ve svém prvním oficiálním projevu kampaně najevo, že v jejím rámci hodlá mluvit s lidmi, s nimiž se republikánští politici nemají poslední dobou moc ve zvyku bavit. Nejen s etnickými menšinami, ale i chudými a mladými.

Bush dal na srozuměnou, že chce být „anti-Romneym“ letošní kampaně. Poslední republikánský uchazeč se před třemi lety „proslavil“ v kampani zaškobrtnutím, které ho zcela jistě stálo lepší volební výsledek. Na uzavřeném setkání s donátory své kampaně se otřel o 47 procent Američanů, kteří – dle jeho výroku – budou vždycky volit Obamu, neboť jsou „závislí na federální vládě, cítí se jako oběti, věří, že je povinností vlády se o ně postarat, zajistit jim zdravotní péči, jídlo, bydlení, cokoli…“

U Bushe si můžete být jisti, že nic podobného z úst nevypustí. Protože tomu nevěří. Nemá v nátuře povýšit se nad druhé. Byl doma, mámou i tátou, vychován v jiném duchu. Věří, že pomáhat slabším je to, co je samozřejmé, vládu nevyjímaje.

Měla pravdu maminka?

S tímto přesvědčením i vzkazem teď vyráží pro voličské hlasy, nejprve jen republikánské. Právě toto přesvědčení mu však může stát v cestě za úspěchem v primárkách. Bush dal najevo, že nehodlá své názory pro potřeby úspěchu v nich přizpůsobovat a měnit.

Pokud navzdory tomu nástrahy primárek překoná, bude mu v cestě do Bílého domu stát stejně silný protivník – stín jeho bratra a jeho osmileté vlády. George Bush se šest let po odchodu z prezidentské funkce těší podpoře 51 procent Američanů, což je dramatické zlepšení oproti stavu v posledních měsících jeho vlády (tehdy ho podporovalo 34 procent lidi). Zda to bude stačit, je ale nejisté.

Třeba měla skutečně pravdu Jebova maminka, bývalá první dáma USA Barbara Bushová, když v čase dlouho před kandidaturou druhého syna s upřímností sobě vlastní utrousila: Amerika má víc než dvě rodiny, které by se měly střídat v Bílém domě.

Neslyšel Jeb, ani Hillary Clintonová…