McCain zkouší, co naposled dokázal JFK
Ne dost na tom, že se letos Republikánská a Demokratická strana postaraly Američanům v osobách svých kandidátů o jednu z nejsnáze odlišitelných voleb. Sami Barack Obama a John McCain si nyní vybrali spolukandidáty, kteří také mohou být těžko rozdílnější.
A stejně výrazně se liší rovněž motivace, s níž se republikán i demokrat ke svým viceprezidentským favoritům dopracovali.
Obama si vybral Joea Bidena především proto, aby mu po případném zvolení asistoval v oblasti považované za jeho největší slabinu – zahraniční politice.
John McCain ukázal na Sarah Palinovou hlavně proto, aby mu pomohla ke zvolení.
Republikánský senátor se tak pokouší vsadit riskantně na kartu, která v předchozích volbách opakovaně nevyšla.
Dopomoct si výběrem viceprezidentského kandidáta k podpoře určité klíčové voličské skupiny a tím i celkovému vítězství se naposledy podařilo v roce 1960 Johnu F. Kennedymu, když na svou kandidátku přizval jižanského senátora Lyndona Johnsona.
McCainova volba Sarah Palinové je volebním inženýrstvím par excellence. Kalkuluje s nespokojeností téměř poloviny voličů bývalé demokratické kandidátky Hillary Clintonové, kteří se zdráhají pro Obamu hlasovat.
Demokraté neváhali ani chvíli a okamžitě poukázali na nezkušenost aljašské guvernérky a dali najevo, že nezkušenost Obamy je tímto anulována jako předvolební téma.
Mají pravdu jen z poloviny: necelé dva roky ve funkci guvernérky Aljašky jsou skutečně mizernou průpravou pro potenciální výkon prezidentského úřadu (podobně mizernou jako necelé čtyři roky Obamy v Senátu).
Dopad toho však bude omezený: Američané se nerozhodují ve volbách podle „dvojek“ na kandidátce, ale volí přímo uchazeče o prezidentský post. S touto argumentační snahou demokratů to může dopadnout stejně bídně jako s pokusem McCaina získat kandidaturou Palinové extra příděl voličů Hillary Clintonové.
Volba aljašské guvernérky je však od republikána prozírává v jiném ohledu: vyráží z rukou demokratů jejich největší kladivo na McCaina: tvrzení, že jeho administrativa bude pouhým pokračováním té Bushovy.
Palinová je zatím neznámá tvář „jiné“ Republikánské strany. Do guvernérského úřadu byla zvolena v ruce 2006, kdy velkou část republikánů voliči vyhnali z funkcí. Trest přišel za úplatkářské skandály, „tloustnutí“ v mocenských křeslech vůbec a neschopnost dohodnout se na čemkoli s druhou stranou.
Palinová postavila svou guvernérskou kampaň na skoncování s touto politickou praxí a podle toho, co se ví o jejím dosavadním působení ve funkci, dokázala se slíbených zásad držet.
McCain se rozhodl, že navzdory vesměs příznivým průzkumům veřejného mínění potřebuje zatřást soubojem s Barackem Obamou. Je pochybné, zda se mu vytažením Sarah Palinové podaří rozhodnout letošní volby. Je však velmi dobře možné, že tímto krokem zachrání pro roky příští těžce poškozenou značku Republikánské strany.
Ať už McCain s Obamou vyhraje, či prohraje, Palinová se díky němu stává novým prominentem republikánů. Osobností, která nemá nic společného s vládou George Bushe a předchází ji pověst političky s odvahou prosadit reformy. Dar z Aljašky, dalo by se říct.
A stejně výrazně se liší rovněž motivace, s níž se republikán i demokrat ke svým viceprezidentským favoritům dopracovali.
Obama si vybral Joea Bidena především proto, aby mu po případném zvolení asistoval v oblasti považované za jeho největší slabinu – zahraniční politice.
John McCain ukázal na Sarah Palinovou hlavně proto, aby mu pomohla ke zvolení.
Republikánský senátor se tak pokouší vsadit riskantně na kartu, která v předchozích volbách opakovaně nevyšla.
Dopomoct si výběrem viceprezidentského kandidáta k podpoře určité klíčové voličské skupiny a tím i celkovému vítězství se naposledy podařilo v roce 1960 Johnu F. Kennedymu, když na svou kandidátku přizval jižanského senátora Lyndona Johnsona.
McCainova volba Sarah Palinové je volebním inženýrstvím par excellence. Kalkuluje s nespokojeností téměř poloviny voličů bývalé demokratické kandidátky Hillary Clintonové, kteří se zdráhají pro Obamu hlasovat.
Demokraté neváhali ani chvíli a okamžitě poukázali na nezkušenost aljašské guvernérky a dali najevo, že nezkušenost Obamy je tímto anulována jako předvolební téma.
Mají pravdu jen z poloviny: necelé dva roky ve funkci guvernérky Aljašky jsou skutečně mizernou průpravou pro potenciální výkon prezidentského úřadu (podobně mizernou jako necelé čtyři roky Obamy v Senátu).
Dopad toho však bude omezený: Američané se nerozhodují ve volbách podle „dvojek“ na kandidátce, ale volí přímo uchazeče o prezidentský post. S touto argumentační snahou demokratů to může dopadnout stejně bídně jako s pokusem McCaina získat kandidaturou Palinové extra příděl voličů Hillary Clintonové.
Volba aljašské guvernérky je však od republikána prozírává v jiném ohledu: vyráží z rukou demokratů jejich největší kladivo na McCaina: tvrzení, že jeho administrativa bude pouhým pokračováním té Bushovy.
Palinová je zatím neznámá tvář „jiné“ Republikánské strany. Do guvernérského úřadu byla zvolena v ruce 2006, kdy velkou část republikánů voliči vyhnali z funkcí. Trest přišel za úplatkářské skandály, „tloustnutí“ v mocenských křeslech vůbec a neschopnost dohodnout se na čemkoli s druhou stranou.
Palinová postavila svou guvernérskou kampaň na skoncování s touto politickou praxí a podle toho, co se ví o jejím dosavadním působení ve funkci, dokázala se slíbených zásad držet.
McCain se rozhodl, že navzdory vesměs příznivým průzkumům veřejného mínění potřebuje zatřást soubojem s Barackem Obamou. Je pochybné, zda se mu vytažením Sarah Palinové podaří rozhodnout letošní volby. Je však velmi dobře možné, že tímto krokem zachrání pro roky příští těžce poškozenou značku Republikánské strany.
Ať už McCain s Obamou vyhraje, či prohraje, Palinová se díky němu stává novým prominentem republikánů. Osobností, která nemá nic společného s vládou George Bushe a předchází ji pověst političky s odvahou prosadit reformy. Dar z Aljašky, dalo by se říct.