Petr Havel

05. 07.

Primárním viníkem ničivých důsledků místních povodní je stát

Petr Havel Přečteno 9269 krát

Po řadu let se zhoršující neschopnost české krajiny zadržet při přívalových deštích nápor vody se při letošních bouřkách a s tím spojených intenzivních srážkách opět projevila. Bohužel si na důsledky klimatických animozit pomalu zvykáme, což není zrovna pozitivní signál pro budoucnost.
Je totiž jasné, že problémy s přívalovými dešti budou pokračovat. A otázkou tak je, jak jim čelit, neboť se každoročně ukazuje, že to zatím moc neumíme. Samozřejmě, že poškození privátního či veřejného majetku nelze zcela zabránit. Jistě ale lze současné škody o něco snížit. Třeba právě v Kocourově, obci, která se stala stejně jako v dřívějších případech jiné obce symbolem následků povodní v současné době.
V televizních reportážích z uvedené obce mohl pozorný divák zaznamenat hned několik příčin, které se na intenzitě škod jednoznačně podepsaly, ačkoli by tomu tak nemuselo ve skutečnosti vůbec být. Tou hlavní je dlouhý a svažitý pozemek nad místním potokem, který po několika desítkách metrů protéká obcí Kocourov. Na první pohled se zdá být vše v pořádku – na pozemku neroste žádná kukuřice, symbol největších rizik vodní eroze, ba dokonce půda není ani zorána, ale pokryta travním porostem. To ale nestačí. Právě NEPŘERUŠOVANÁ délka svažitého pozemku funguje jako urychlovač toku dešťové vody do koryta nevelkého potoka, který jí logicky nemůže pojmout. Na zmíněném svažitém pozemku by přitom stačilo vybudovat nějaký krajinný prvek (mez, biopás, hájek), nebo ještě lépe, vytvořit prostor pro akumulaci vody formou suchého poldru. Na budování krajinných prvků jsou přitom dotace, budování poldrů je zase součástí případných společných zařízení v rámci komplexních pozemkových úprav nebo protipovodňových opatření, na která jdou každoročně v rámci ČR miliardy korun. V dotčené lokalitě, spadající do gesce státního podniku Povodí Vltavy, ale, jak v reportážích také zaznělo, k žádným investicím do protipovodňových opatření nedošlo.
Jde samozřejmě o modelový případ, v každé lokalitě je situace jiná. Přesto vyplývají z povodně v Kocourově některé obecné souvislosti. Za prvé, že v současnosti platné zásady „Správné zemědělské a environmentální praxe" (GAEC) zdaleka nesplňují roli systémové prevence povodní. Za druhé, že v byrokracií zatíženém zemědělském podnikání kontroluje stát kdejaké zcela marginální zásahy do krajiny typu uříznutých větví v místním křoví, ale nepřerušovaný táhlý svažitý pozemek nad potokem ústící do obce nikoho nezajímá. Za třetí, že se kromě vlastníků pozemků vyplatí zejména obcím usilovat o komplexní pozemkové úpravy, avšak v rizikových místech (což zdaleka není všude), musí tyto úpravy zahrnovat funkční prvky pro zvýšení možnosti zadržet vodu v krajině.
Za hlavní viníky zbytečně velkých škod po přívalových deštích bývají často označování zemědělci a obecně nadstandardně rozsáhlé plochy intenzivní zemědělské produkce. To je ale pravda jen částečně. Pravidla hospodaření na příslušných pozemcích nastavuje stát, ať již je to Pozemkový fond ČR (ten se mimochodem o zabezpečení svých pozemků stará tak „dobře“, že velká voda vyplavila loni obec Úlice), státní podniky Povodí, nebo ministerstvo zemědělství. Zemědělci přitom budou ve vlastním zájmu pragmaticky dodržovat to, co jim stát nařídí, jinak přijdou o dotace. Primárně tak musí být aktivní v prevenci povodní a jejich důsledků právě stát.
Nejde přitom jen o vysoké výdaje na stavby protipovodňové prevence, z nichž by se zdálo, že se do této oblasti investuje hodně. Jde také o to, co je za miliardové investice realizováno. Z řady konkrétních staveb se totiž ukazuje, že by příslušné investice zdaleka nemusely být tak vysoké, a přitom by mohlo být dosaženo lepších výsledků. Za všechny případy jen jeden obecný: Pokud se pojme protipovodňové opatření tak, že se prohloubí koryto místního toku a jeho břeh se osadí a zpevní kameny, výsledkem je urychlení toku a následná kumulace síly vody v dalších lokalitách po proudu. Položka je odškrtnuta, protipovodňové opatření naplněno – jenže problémy se pouze přesunou jinam, přičemž zpevněné koryto zrychleného toku spláchne bez problémů z lokality všechny ryby, čímž se sníží druhové pestrost jeho obyvatelů. A je to….

02. 07.

Novela zákona o prodeji státní půdy omezuje možnou korupci

Petr Havel Přečteno 3048 krát

Ve středu má Vláda ČR projednávat poslanecký návrh novely zákona 95 o prodeji státní půdy, se kterou údajně nesouhlasí někteří její členové a za nepotřebnou jí prý považuje i například ministerstvo financí. Není proto od věci zopakovat si, o co v návrhu jde a jaké jsou jeho důsledky.
Z obecného hlediska je přitom novela především jedním z kamínků možného boje proti korupci. A to proto, že současná podoba zákona zakotvuje předkupní právo Pozemkového fondu ČR (PF), navzdory jakékoli logice na fakticky nekonečně dlouhou dobu i za situace, kdy již kupující Fondu za půdu zaplatil. Při prodeji státní půdy tak platí, že ten, kdo jí koupí, jí ani tak nemá jistou. To je z hlediska vlastnických práv něco, co je skoro neuvěřitelné.
Samozřejmě PF nemusí své předkupní právo uplatnit. Problém ale je, že může. Bude-li tedy nakoupená půda i nadále v majetku toho, kdo jí koupil, je zcela v rukou státních úředníků, respektive úředníků PF, což je potenciál ke korupci jako víno. Už jen z toho důvodu by měla být novela schválena, myslí-li to vláda s bojem proti korupci vážně.
Novela také přináší další, zcela logickou změnu oproti současnému stavu, který je fakticky diskriminační vůči soukromým zemědělcům hospodařících na bázi rodinných farem, kdy generace odcházející do podnikatelského důchodu předává svým potomkům rodinný majetek. Podle současné verze by měl nový nabyvatel (tedy například syn stávajícího hospodáře) v případě půdy, která je splácena Fondu, při převzetí do měsíce doplatit PF zbývající nesplacenou částku. To je ovšem opravdu danajský dar při startu do zemědělského podnikání, které se navíc potýká s rychle stárnoucí populací, takže nástup mladé generace je nanejvýš žádoucí. Tomu však momentální stav nepřímo brání. Nově by přitom mohl peníze Fondu splácet i příbuzný současného hospodáře, což je zcela logické. Aktuální podoba přitom také při změně majitele ruší předkupní právo na půdu pronajatou od Fondu, které drží stávající nájemce. Hospodařící zemědělec se tak dostává do stejně, a z hlediska kapitálové vybavenosti spíše do nevýhodné pozice vůči komukoli jinému, který by chtěl dosud pronajaté pozemky koupit ze spekulativních důvodů a ze hry vyšachovaného zemědělce přeplatit. Také tuto nelogičnost hodlá předkládaná novela změnit. Nejde ale jen o fyzické osoby soukromých zemědělců – převzít splácení kupovaných pozemků by podle novely mohli i společníci v družstvech, takže návrh nezvýhodňuje žádnou z forem zemědělského hospodaření v ČR.
Vůbec nejdůležitější novelizací je ale již zmíněná žádoucí změna předkupního práva PF, které by nově zanikalo pět let od data vkladu vlastnického práva k pozemku novému vlastníkovi. To v praxi znamená, že by řada již splacených pozemků byla nyní skutečně definitivně v rukou nových vlastníků, kteří by je tak mohli použít například jako garanci oproti úvěrům bank na investice do svého podnikání. To v současné době možné není, protože banky se oprávněně obávají, že stávající vlastník nemusí být konečný – a proto na půdu nakoupenou od státu nepůjčují. Všude v civilizovaném světě je přitom pro banky půda standardní zárukou. Což znamená, že stav v ČR například v tomto bodu diskriminuje naše zemědělce oproti zahraničním.
V ČR navíc, i díky současné podobě zákona o prodeji státní půdy, po řadu let stagnuje trh s půdou. Díky tomu není zřejmá skutečná tržní hodnota půdy, což je opět limitem pro možné bankovní úvěry do zemědělství, garantované vlastnictvím pozemků. Netřeba dodávat, že zvýšení dynamiky trhu s půdou a možnost použít pozemky jako záruku vůči úvěrům od bank generuje potenciální vyšší příjmy do státního rozpočtu, což by mělo právě ministerstvo financí zajímat.
Ostatně, s navrhovanou podobou novelizace již letos na jaře oficiálně souhlasil i sám ministr financí Miroslav Kalousek, stejně tak jako o ní již mluvil i premiér Petr Nečas. Je tedy záhadou, jaké síly mají zájem novelu opět zablokovat (naposledy to udělal v režii Jana Hajdy – ČSSD Senát), když i v zemědělském výboru parlamentu byl návrh odsouhlasen napříč politickým spektrem.
Tak či tak, pokud novela neprojde, budou se určitě radovat mimo jiné úředníci již zanikajícího pozemkového fondu. Především ti neviditelní, kteří jsou ale často daleko aktivnějšími tahouny korupce, než ti, na které je vidět, ale oni sami na nižší patra svých úřadů, kde podmínky pro různé zájmové skupiny a spřízněné osoby vznikají, nedohlédnou….

Archiv článků: červenec 2012

Primárním viníkem ničivých důsledků místních povodní je stát

Novela zákona o prodeji státní půdy omezuje možnou korupci

Blogeři abecedně