Petr Havel

13. 12.

Další existence Pozemkového fondu ČR není žádoucí

Petr Havel Přečteno 2944 krát

Pokud se v příštím roce nepodaří legislativně dotáhnout do konce vznik Státního pozemkového úřadu (SPÚ), tedy spojení současného Pozemkového fondu ČR (PF) a pozemkových úřadů do jediné instituce dříve, než bude zahájen proces výdeje církevního majetku, bude v ČR úspěšně zaděláno na problémy v řádu desítek let.

Zejména tuto skutečnost by si měli uvědomit zákonodárci, až budou hlasovat o zákonu umožňující vznik SPÚ poté, co návrh tohoto zákona zamítl levicový Senát. Velmi zhruba lze přitom konstatovat, že všichni, kdo vznik SPÚ nepodpoří, podpoří v této zemi, a to skutečně systémově, tolik kritizovanou korupci. A to nemalou. I když je totiž v současné době, zejména ovšem díky zájmu médií, považován v resortu ministerstva zemědělství za symbol korupce státní podnik Lesy České republiky (LČR), ve skutečnosti je daleko významnějším korupčním prostředím právě PF a veškeré transakce prováděné v souvislosti s prodeji, pronájmy, převody či cenami státní půdy. Mnohé podezřelé tendry LČR týkající se třeba nákupu aut nebo IT technologií jsou proti daleko podezřelejším transakcím s půdou jen opravdu slabým odvarem. Čas od času také některé jednotlivé případy podivných prodejů či stanovení cen pozemků vyhřeznou na povrch – jedna z dřívějších kauz dokonce stála post někdejšího ministra zemědělství Petra Zgarby. Systémově se ale nikdo v posledních 20 letech nepokusil praktiky PF rozkrýt, i proto, že problematika půdy je složitá, cesta k rozplétání kauz je lemována složitým předivem zákonů a tlaky lobistů, evidence půdy nedokonalá díky třem pozemkovým reformám v minulosti, a politická vůle k hledání pravd minimální.

Zrušení existence PF je tak poprvé v polistopadové existenci ČR prvním zásadním krokem, který může (a musí) dosavadní praktiky, samozřejmě k lítosti mnohých, ukončit. To je cosi, co by mělo být, matematicky řečeno, vytknuto před závorkou, při přijímání zákona o vzniku Státního pozemkového úřadu. Samozřejmě i snižování počtu institucí v působnosti ministerstev, nazývané také jako transformace státní správy, je zejména v tomto případě klíčová. A opět: To nejdůležitějším není snížení počtu státních úředníků, jak se nejčastěji k odůvodnění fúzí různých institucí uvádí. Daleko podstatnější je překrývání různých instituciálních kompetencí, zbytečná byrokracie, nesoulad přístupů jednotlivých organizací k řešení stejných problémů či legislativní chaos – a na konci nejistota podnikání, buzerace občanů a zbytečně široký prostor k obcházení zákonů a právě ke zmiňované korupci. Ostatně – sám PF v minulosti několikrát porušil zákony vytvářením vlastních metodických pokynů, které šly nad rámec příslušných zákonů, přičemž v praxi byly metodické pokyny vykládány jako ustanovení vyšší právní síly, než byl samotný zákon. Na to ale zdá se všichni úspěšně zapomněli.

Zrušení existence PF je velmi důležité také v souvislosti s předpokládaným výdejem církevních restitucí. V okamžiku totiž, kdy by PF vydal první církevní majetek, legitimizoval by svou existenci na další desítky let, neboť by tím byl vytvořen precedent administrace výdejů církevních majetků, což bude podle všeho proces, jehož některé kauzy budou zcela jistě předmětem soudních sporů, a tedy v podmínkách českého soudnictví mnohaleté. Tím by ovšem byla na mnoho let založena, respektive prodloužena stávající dvojkolejnost při nakládání a správě státních pozemků a s nimi souvisejících nemovitostí, což by mimo jiné znemožnilo nebo alespoň minimalizovalo realizaci účelné a transparentní strategie státu v oblasti státních pozemků. Naopak jednotná instituce (SPÚ) může samozřejmě jednotnou strategii zajistit mnohem efektivněji.

Zamýšlený vznik SPÚ je také důležitým předpokladem pro zajištění veřejného zájmu, jakým je zlepšení stavu naší krajiny, kvality půdy, protipovodňové prevence a v důsledku účelného vynakládání veřejných prostředků na tyto účely. Typickým příkladem jsou komplexní pozemkové úpravy (KPÚ), jejichž nositelem jsou stávající pozemkové úřady. Bylo by velmi praktické a logické, pokud by KPÚ, které identifikují, ohraničují a logicky spojují pozemky jednotlivých vlastníků a zároveň na takových pozemcích vytvářejí takzvaná společná zařízení, což jsou mimo jiné stavby lokální protipovodňové prevence, byly v režii jednoho úřadu. Už proto, že prostředky na KPÚ vydává státní rozpočet, a také EU, přičemž stát i Brusel by měla zajímat transparentnost vydávaných peněz. To je samozřejmě daleko jednodušší zjišťovat v případě, že o použití peněz rozhoduje jen jeden subjekt.
Je smutné, že se stejně jako v mnohých jiných případech řídili při odmítnutí zákona o Státním pozemkovém úřadu senátoři zejména politickým trucem, než snahou cosi poměrně dost podstatného na tuzemském pozemkovém trhu žádoucím způsobem změnit. Je přitom jasné, že zákon má své mouchy, a stejně jako mnohé „pilotní“ zákonné normy bude muset časem doznat ještě některých změn. To ale nemůže být důvodem k jeho nepřijetí, protože v takovém případě bychom nepřijali nikdy nic. Důvody pro přijetí prostě nad nepřijetím převažují obrazně řečeno 9:1, a tak je také třeba návrh vnímat. Snad to i méně inteligentní poslanci koalice pochopí……

02. 12.

Ministerské rošády nejsou jen o ministrech

Petr Havel Přečteno 2818 krát

Je to zvláštní – téměř vždy, když se v nějakém vládním kabinetu hovoří o personálních změnách v ministerských postech, je předmětem buď spekulací, nebo dokonce přímo skutečných změn vedení ministerstva zemědělství. Je tomu tak i v současné době, kdy se o ministerských rošádách mluví v souvislosti s uvolněním dvou ministerských křesel, přestože se přímo zemědělství ani jeden post netýká.

Možná je to tím, že žádný z polistopadových premiérů neměl k zemědělství alespoň trochu blízko, a tak se posuzuje, bohužel i personálně, tento resort ryze městským nezemědělským pohledem. Výsledkem je, že post ministra zemědělství je jedna z nejčastěji obměňovaných pozic, ačkoli je právě pro zemědělství minimálně ze dvou důvodů personální stabilita důležitější než v jiných resortech. Tím prvním je velmi složitá evropská i tuzemská legislativa, která tuto oblast reguluje a nastavuje podnikatelská, dotační, kvalitativní, environmentální a další pravidla. V praxi jde o nejsložitější oborovou legislativu, což znamená, že je také nejsložitější složitému předivu zákonů, vyhlášek, a zejména jejich souvislostem, porozumět. Vzhledem k tomu, že ministerské posty v tomto resortu již dávno nejsou obsazovány oborovými odborníky, je proto pro každého nového příchozího nemalý problém do příslušné legislativy proniknout. Druhým důvodem je podíl výdajů EU na takzvanou Společnou zemědělskou politiku EU, který činí zhruba 40 procent všech bruselských výdajů, a kromě fondů sociální soudržnosti není žádná jiná oblast, do které z Bruselu proudí tolik peněz jako do zemědělství. To opět klade daleko vyšší nároky na kontinuitu podpůrných programů a podmínek podnikání v zemědělství oproti jiným oblastem. Zachování kontinuity je přitom klíčové především v současné době, kdy vrcholí přípravy programů na sedmileté období pro roky 2014 až 2020, a tedy v praxi o správné stanovení podmínek, za kterých může ČR čerpat desítky miliard korun na podporu svého zemědělství a potravinářství.

Je tedy strategickou hloupostí na ministerstvu zemědělství přepřahat spřežení, které navíc již nedávno jednou z politických důvodů přepřeženo bylo. Především proto, že při výměně ministrů nejde v podmínkách ČR zdaleka jen o osoby ministrů. Personální rošády s sebou vždy nesou v první fázi výměnu lidí v blízkosti ministrů a obvykle i příslušných komunikátorů, což by ještě bylo logické. Jenže rošády v čase postupují dál, mění se náměstci, ředitelé odborů, ředitelé různých institucí, které v gesci ministerstva působí, a ve své podstatě se tak kromě mnohačetného přerušení prací na zákonech či vyhláškách začíná i v mnohých nadčasových a strategických projektech stále a znova od začátku. Takhle se ovšem nejen v zemědělství daleko nedostaneme.

Personálně historicky nejvíce obměňovaný Nečasův kabinet navíc podle mne uvedenou strategií vůbec nepřispívá k jeho důvěryhodnosti. Lze pochopit výměny po nevynucených rezignacích, či kvůli podezření kvůli trestním či výrazně nemorálním činům. Výměny pro výměny ale vnášejí do chodu jakéhokoli resortu chaos, nejistotu další existence úředníků všeho druhu, a ve výsledku ztrátu pracovního nasazení, ba dokonce „sypání písku do koleček“ v naději na možný vděk názorově jiného představitele resortu. Výměny pro výměny jsou prostě strategickou hloupostí.

Nejde jen o nejistotu resortního aparátu. Personální nejistota se přenáší do celé související podnikatelské oblasti, což z pohledu zemědělství nejsou zdaleka jen zemědělci, ale také výrobci potravin, částečně maloobchod, a opravdu velká řada příspěvkových a dalších organizací působících v oboru. Specielně v současné době je to pak i nejistota týkající se koncepce našeho zemědělství, kdy práce na dokumentu, který má možná vůbec poprvé za posledních 20 let právo si „koncepce“ říkat, vrcholí právě v těchto dnech. Je přece zřejmé, že každý člověk je jiný, a má-li vůbec schopnost mít nějakou nadčasovou strategickou představu, pak se tato představa každé jednotlivé osoby liší.

Dlužno přitom říci, že na pohled logické priority, jako sofistikovanější podpora zemědělské živočišné produkce, vyšší sázka na vytváření vyšší přidané hodnoty, snižování rizika erozí a tedy podpora vyšší úrodnosti půdy nebo protipovodňová prevence jsou teze, na nichž se shodne téměř každý. Zásadní rozdíly ale mohou nastat, a také při jakýchkoli personálních výměnách nastávají, při praktické realizaci. Dlužno také říci, že současný ministr zemědělství Petr Bendl je zcela jistě lepším ministrem, než si leckdo při jeho nástupu do funkce představoval. I kdyby ale tomu tak nebylo, není změna na tomto postu žádoucí, protože, jak již bylo řečeno, ve hře je kromě optimálního vyčerpání desítek miliard z EU a tedy nemalých zdrojů budoucích státních rozpočtů také stabilita podmínek nejen zemědělského podnikání. To je zcela jistě vyšší kalibr, než míra politické spřízněnosti jednotlivých resortních představitelů vůči svému šéfovi, byť má jako šéf jistě na jejich výměnu právo. Ale co je moc, to je moc…..

Archiv článků: prosinec 2012

Další existence Pozemkového fondu ČR není žádoucí

Ministerské rošády nejsou jen o ministrech

Blogeři abecedně