Ceny potravin i v dalších letech porostou, impulsem k tomu bude i taxonomie

Po mnoha měsících zdražování potravin na tuzemském trhu se jejich cena začíná alespoň v některých případech postupně stabilizovat, a dokonce, například v případě másla, i mírně klesat. V praxi se tak začínají naplňovat, i když zatím jen málo viditelně, předpoklady, že se růst cen potravin v letošním roce zastaví a řada potravinářských produktů i mírně zlevní. Zejména, pokud bude pokračovat pokles cen energií nebo průmyslových hnojiv, a také, bude-li zemědělcům přát v dostatečné míře počasí, což mimochodem v tuto chvíli, minimálně v EU, není vůbec jisté. Na konci jara, kdy by měla být teoreticky v půdě dostatečná zásoba vody, mimo jiné z tajícího sněhu, hlásí totiž řada regionů v EU počínající nebo již se projevující rizika sucha.

Již v příštím roce, ale zejména v letech následujících, se ale také začnou do cen potravin promítat na půdě EU připravované regulace. Ideovým cílem těchto regulací je zlepšit stav životního prostředí, což je cíl jistě bohulibý a obecně správný. Problém ale je a bude především v naplňování tohoto cíle a důsledcích opatření, která se aktuálně diskutují. Mezi zcela zásadní lze přitom zařadit aplikaci principu taxonomie, což je, stručně řečeno, hodnocení investic a podmínek úvěrů a půjček na investice z hlediska dopadu právě na životní prostředí. Princip taxonomie již začínají uplatňovat i na našem trhu některé banky, zatím ale spíše intuitivně, protože EU dosud nezveřejnila k tomu potřebné „noty“, jinými slovy výčet, jaké investice a do jakých projektů budou považovány za environmentálně přijatelné a jaké budou považovány za rizikové.

Výčet přijatelných a rizikových investic vzniká přitom zcela bez účasti zemědělsko-potravinářského sektoru, v rámci evropské „Platformy pro udržitelné financování“, ačkoli na něj budoucí regulace v nemalé míře dopadnou, a to především do živočišné produkce. Tedy (zejména, ale nejen) do chovů hospodářských zvířat. Ty jsou považovány za zdroj emisí nebo za komodity s vyšší spotřebou vody a potraviny z nich (červené maso) za produkty, jejichž konzumaci by měli spotřebitelé snižovat. K tomu je však třeba dodat, že zdrojem emisí je i rostlinná produkce, že voda spotřebovávaná k výrobě masa a chovů zvířat se z prostředí neztrácí, ale opětovně se do něj navrací, a že například konzumace živočišných bílkovin je zásadní zejména pro nejmladší generaci a těhotné ženy.

„Administrativní diskriminace“ živočišné produkce navíc není, ačkoli se tak tváří, žádnou pomocí pro zlepšení stavu životního prostředí. Je všeobecně známo, že statková hnojiva jsou optimálním zdrojem organické hmoty pro půdu, což je důležité ještě více v současné době, kdy se Evropa snaží snížit zatížení životního prostředí v zemědělství používanou chemií. Ekonomickým důvodem pro intenzivnější využívání statkových hnojiv jsou pak vysoké (byť v poslední době mírně klesající) ceny průmyslových hnojiv. Lze jen připomenout, že dostatek organické hmoty v půdě znamená snížení rizika vodní a větrné eroze a na pastvinách podporu biodiverzity, což jsou také deklarované cíle Green Deal a změn ve Společné zemědělské politice EU. Znevýhodnění investic do živočišné produkce a chovů hospodářských zvířat je tak v naprostém rozporu s tím, co EU v jiných souvislostech sama deklaruje.

Uvedené znevýhodnění by se přitom mělo v praxi projevit zejména zhoršením investičních možností, a to vyššími úroky na poskytované půjčky, případně odmítnutím financování „nepřijatelných“ aktivit. V extrémním případě by mohlo dokonce dojít k vyššímu zdanění červeného masa, případně jiných „rizikových potravin“. Obojí se nepochybně v cenách potravin projeví. I proto se ČR prostřednictvím Ministerstva financí (MF)- změny totiž připravuje finanční a environmentální sektor EU - vůči navrhovaným podmínkám přijatelnosti investičních projektů vymezuje. Mezi ně má totiž patřit povinnost zajistit 80 procent do půdy aplikovaného dusíku prostřednictvím statkových hnojiv produkovaných v příslušném zemědělském podniku nebo povinnost, aby 75 procent roční spotřeby krmiv pocházelo z chovů na pastvinách. „Doporučená technická kritéria pro taxonomii výroby potravin a nápojů mají za cíl výrazně omezit podporu zpracování živočišné produkce a znemožnit podporu zpracování červeného masa,“ uvádí ve svém postoji k návrhům „Platformy pro udržitelné financování“ MF, s tím, že jednotlivá kritéria se navíc vzájemně vylučují.

Postoj ČR přitom není v EU zdaleka ojedinělý, a má už dokonce své politické dopady. Naposledy v Nizozemí, kde v posledních komunálních volbách výrazně zabodovalo protestní hnutí farmářů (BBB - BoerBurgerBeweging), které se výrazně vymezilo vůči vládním opatřením v boji s klimatickou změnou a může se dokonce stát nejsilnější stranou horní komory tamního parlamentu. I proto Evropská Komise ze silového a rychlého prosazení uplatňování principu taxonomie v zemědělství částečně couvá. Alespoň podle posledního sdělení z počátku března letošního roku, podle kterého „nebudou odvětví související se zemědělstvím a lesnictvím zatím zahrnuta do připraveného aktu v přenesené působnosti“, což v praxi znamená, že se banky při posuzování investic do zemědělství a lesnictví nemusí principem taxonomie řídit.

S pravděpodobností hraničící s jistotou se ale princip taxonomie i v těchto oborech dříve či později (spíš dříve) uplatní, a na dobrovolné bázi se uplatňuje už teď. Potraviny, především živočišného původu, tak v horizontu několika mála let administrativně určitě podraží, i kdyby stávající náklady na produkci zemědělských komodit i výrobu potravin výrazněji klesly, a i kdyby skončil válečný konflikt na Ukrajině.

Petr Havel