Aktuální verze znění zákona 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích v praxi znamená, že náklady za opravy a rekonstrukce konkrétních vodovodních přípojek platí všichni občané v cenách vody. Náklady v současné době platí provozovatelé vodohospodářské infrastruktury, tedy Sdružení oboru vodovodů a kanalizací (SOVAK). Sdružení SOVAK nicméně přesto neiniciovalo změnu zákona, která ukládá vlastníkům přípojek opravovat je na své náklady. A na jednání o podobě zákona dokonce navrhl SOVAK tuto změnu vypustit.

Současné znění zákona přitom v paragrafu 3 uvádí, že opravy a údržbu vodovodních přípojek a kanalizačních přípojek uložených v pozemcích, které tvoří veřejné prostranství, zajišťuje provozovatel ze svých provozních nákladů. To je ale v rozporu se stavebním zákonem, který naopak ukládá vlastníkům staveb, že je vlastník vodovodní přípojky povinen zajistit, aby vodovodní přípojka byla provedena a užívána tak, aby nemohlo dojít ke znečištění vody z vodovodu, což v praxi znamená plnit povinnost údržby stavby po celou dobu její existence.
Pakliže tedy v současné době nesou náklady na údržbu a investice do vodovodních přípojek provozovatelé vodohospodářské infrastruktury (SOVAKu), činí tak na úkor ostatních odběratelů, kteří se o své přípojky řádně starají. Současné ustanovení povinnosti opravy a údržby přípojek je tedy přenesením povinností i nákladů spojených s vlastnictvím přípojky plošně do vodného nebo do stočného, což je diskriminační a zároveň neefektivní, neboť odpovědnost za péči o majetek musí vždy nést vlastník. Provozovatel vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu přípojky neprovozuje, tento zákon mu nezakládá ani žádná zvláštní práva při provádění oprav a údržby, ani je nemá k užívání a není tedy kompetentní k opravám. Navíc provozovatel nemá zákonné právo požadovat na vlastníku přípojky předání zaměření skutečného provedení stavby, takže provozovatel má udržovat a opravovat něco, o čem nemá řádnou informaci od vlastníka, to znamená, že provozovatel má odpovídat za majetek bez základních znalostí o něm.
Skutečností tedy je, že navrhované znění novely naopak oproti současnému stavu spravedlivé je. Je přitom zarážející, že se takovým problémem a zejména s takovým přístupem zabývá úřad ombudsmana. V praxi je totiž současný stav diskriminující k zodpovědným vlastníkům přípojek a nemovitostí, a pokud jej úřad ombudsmana obhajuje, podporuje fakticky nezodpovědné vlastníky, za které jejich povinnosti ze zákona nakonec uhradí ostatní. Současná kauza je zřejmě také důkazem, jak lze deformovat veřejné mínění na základě lobistického zájmu jednotlivce nebo nějaké zájmové organizace. Jako odpůrce novely totiž mediálně aktivně vystupuje Robert Axamit, místopředseda Občanského sdružení majitelů domů, bytů a dalších nemovitostí v ČR. Tedy člověk, vlastnící nemovitosti, v nichž mohou nastat problémy s opravou a rekonstrukcí vodovodních přípojek.