Ačkoli by to zrovna ode mne možná leckdo nečekal, musím zcela upřímně konstatovat, že záměr Bruselu seškrtat dotace velkým zemědělským podnikům, což se ze všech členských zemí týká především ČR, je nejen velký podraz, ale především neúměrný zásah do podmínek podnikatelského prostředí, který má vpravdě diskriminační charakter.

Omezení dotací velkým podnikům, tedy těm, kteří mají především velké plochy zemědělské půdy, ale není jediným průšvihem, který by na naše zemědělství při aplikaci „zdravotní prohlídky“ společné zemědělské politiky čekal. Skoro stejně velký průšvih je takzvaná modulace, která předpokládá, že farmy s dotacemi nad 5 000 euro by musely povinně převádět část dotací směrovaných původně na produkci, do rozvoje venkova. Dalším kardinálním problémem je uvažovaná změna definice takzvaných nepříznivých oblastí, označovaných jako LFA. V ČR tvoří značnou část LFA takzvané Óčkové oblasti (ostatní znevýhodněné oblasti), a pokud by tato území vypadla z dosud podporovaných ploch, může při katastrofickém scénáři dojít k redukci podpor až poloviny ploch začleněných nyní v LFA, což v praxi znamená další omezení současných podpor ve výši 1,5 miliardy korun ročně a snížení dotací řádově tisícům zemědělských podniků v naší zemi. A to bez ohledu na jejich velikost.

Výsledkem avizované „zdravotní prohlídky“ zemědělské politiky by tak bylo pro tuzemské zemědělství patrně spíše vystavení úmrtního listu. Je proto naprosto žádoucí a správné, že tento týden představenou podobu revize (prohlídky) zemědělské politiky představitelé ministerstva zemědělství včetně ministra Petra Gandaloviče rezolutně odmítli. Je to tedy úplně jinak, než se snaží v internetových diskusích popisovat problém odpůrci ODS a současné vlády jako celku, když tvrdí, že tuzemští vyjednavači házejí tuzemské zemědělství přes palubu. Naopak – jasně odmítavý postoj ČR a zároveň hledání spojenců k odmítnutí představené zdravotní prohlídky je zřetelným signálem, že o perspektivu zemědělců v ČR hodlá ministerstvo bojovat.

Ve své podstatě jde o daleko větší balík peněz, než jsou v zásadě marginální požadavky zemědělců typu „dejte nám miliardu na chovy prasat“. Jde o desítky a v součtu několika let stovky miliard, které, pokud budou po roce 2013 dotace do evropského zemědělství v nějaké výši pokračovat (a ony pokračovat budou), zásadně rozhodnou o konkurenceschopnosti nejen našeho zemědělství vůči evropskému, ale také evropského zemědělství vůči světovému. Právě pak se může naplno projevit stále omílaná, v době do loňska trvající nadprodukce ale prakticky nevyužitelná komparativní výhoda tuzemského zemědělství pramenící z historické koncentrace půdní držby v našich zemích.

Zemědělská i nezemědělská veřejnost by proto měla současnému postoji ministerstva zemědělství zatleskat a ne jej kritizovat. Není totiž tajemstvím, že velké zemědělské podniky u nás, v zásadě nástupnické subjekty původních zemědělských družstev, mají zcela jinou politickou orientaci než současná vláda a ministerstvo. Přesto právě tyto podniky ve sporu s Evropskou Komisí ministerstvo hájí, a podle všeho bude v jejich obhajobě minimálně částečně úspěšné. A to navzdory tomu, že uvedené velké podniky dluží řadě lidí stále ještě komunisty ukradený majetek, že se řada těchto podniků chová k přírodě brutálním způsobem a že je tedy u nich samotných co napravovat. Je to ale o volbě priorit a v tomto případě je správnou prioritou nedopustit diskriminaci těch, kteří se při postupně rostoucí globální poptávce po zemědělských surovinách stanou skutečně dominantními „živiteli národa“.

Ne vždy ministerstvo volilo a volí své priority dobře – v tomto případě je ale oficiální pozice ČR k „health check“, jak se zdravotní prohlídka nazývá, zcela v pořádku.