Českou republiku zasáhla nejen ekonomická krize. Podobně vážná je také zostřující se krize politická, jejíž charakter ještě umocňuje zhoršující se sociální situace.
Hity letošních blížících se voleb jsou různé. Všichni zájemci o hlasy voličů se ohánějí zaručenými recepty na boj s korupcí a současnou ekonomickou krizí. Míra pokrytectví, která se skrývá v těchto plcích je nekonečná. V pozadí jiných témat se krčí skutečná časovaná bomba naší nedaleké budoucnosti, a tou je téma důchody.
Minulý týden jsme mohli prožit s našimi poněkud přesluhujícími zákonodárci další „úchvatné“ okamžiky. Není třeba z nich činit zásadní závěry. Prostě žijeme v permanentním předvolebním čase. Spíše je to třeba brát jako předkrm.
V mnoha hospodských debatách, diskusích na internetu a i jinde, často zaznamenáváme různé postesky typu, že to všechno, co se u nás událo za posledních 20 let mohlo a mělo jít lépe.
Bylo zajímavé sledovat suverény státního byznysu – šéfy ČEZu, jak zdůvodňovali na své tiskové konferenci vznik a praktiky vlastní vymahačské armády. Rozčarování bylo zřejmé. Ne z toho, že se něco takového vůbec děje, ale z toho, že to tzv. vyteklo ven.
Společné náboženství politické reprezentace státu je byznys a profit z toho plynoucí. Riziko takovéto obživy je minimální. Potravinové řetězce jsou sofistikované a vzájemně propojené.