V tomto týdnu se v tisku objevily první informace o majetkových přiznáních poslanců a senátorů za minulý rok. Za zmínku jistě stojí informace z přiznání senátora Jaroslava Palase.
Téměř v každém politickém poselství současné vládnoucí garnitury zazní obava z řeckého scénáře. Řecký strašák se stal oblíbenou mantrou. Slouží jako varovný prst i různé alibi pro různá navrhovaná „reformní“ opatření.
Nejprve výběr z českých internetových portálů – 21. červen 2011:
Dnešní blog jsme věnoval Islandu. Dovolím si pouze přetisknout text, který mi zaslal pan Broušek. Komentáře netřeba.
Popsat a zhodnotit doposud stále trvající politickou kariéru Václava Klause je obtížné a na krátké ploše nemožné. Jisté je to, že bude zapsán viditelným způsobem v novodobé historii naší země. Ale jak přesně?
Včera odpoledne už mohlo být po stávce. Není. Místo toho se z ní stalo mega téma. Ministr financí dohodl se soudem pondělní zákaz a přispěl tak k další eskalaci napětí. Cui bono?
Komentovat naši domácí politiku je zbytečné, ona se totiž komentuje sama. Jen není jasné, zda si to všichni aktéři onoho nekonečného seriálu uvědomují. A nemám na mysli jen poslance či ministry, ale také úřednickou kamarilu, různé rádce a poradce a v neposlední řadě i některá tzv. esa žurnalistické obce.
Číst novinové zprávy, internetové diskuse či sledovat zpravodajství v televizi může být dnes činnost zdraví škodlivá. Přesto bychom některým informacím měli věnovat alespoň trochu pozornosti.