Vláda se opět chová chaoticky a doplácí na to rodiče, učitelé i samotné děti. Až po výrazné kritice uznala vláda, že otevření škol je naprostá priorita. Přišlo to pozdě, ale hlavně že to přišlo.

Zatímco byla udělována jedna výjimka za druhou pro fanoušky sportovních utkání, děti zůstávaly doma. Vláda vymýšlela různé způsoby jejich návratu do škol, ale jeden byl horší než druhý.

Rotační systémy na prvním stupni podle ředitelů škol nefungují a situaci akorát komplikují. Žáci druhých stupňů se mohu vrátit do škol jen v některých krajích, zatímco v jiných musejí zůstat doma. Proč nedokáže vláda vytvořit prostředí, které by alespoň trochu odráželo realitu a skutečné fungování společnosti? Odpověď je docela jednoduchá. Vládní představitelé se přestali bavit s lidmi. Přestaly je zajímat potřeby rodičů, učitelů nebo dětí. Nebaví se s řediteli škol. Nemají žádný přehled o tom, co se v rodinách a ve školách skutečně odehrává a vytvářejí tak různé teoretické konstrukty a jen si přejí, aby alespoň trochu fungovaly.

Už před čtrnácti dny jsem psal dva otevřené dopisy. Jeden ministru školství, druhý ministru zdravotnictví. Ministrovi školství panu Plagovi jsem sepsal ty nejzásadnější podněty ze strany rodičů i ze strany ředitelů škol k testování, které se u mě nebo na Odboru školství a mládeže města Brna denně shromažďují. Doposud jsme neobdrželi žádnou reakci a čas běží dál. Ministra zdravotnictví Petra Arenbergera jsem prosil, aby mohli do škol chodit děti i nepedagogických pracovníků škol, protože ředitelé musí zajistit chod školy, ale nemají lidi. Chybí zaměstnanci na úklid nebo do kuchyně, protože jsou doma s dětmi. Doposud se mi nedostalo odpovědi žádného zaměstnance jednotlivých ministerstev.

Volá mi ředitel jedné brněnské základní školy, působí naštvaně a zároveň dost nešťastně a prosí mě: “Obraťte se na kohokoliv z vlády, ať s tím něco udělá. Jak je možné, že se otevírají psí salóny, kadeřnictví a vzdělávání dětí je jim ukradené? Po roce se mi vrátili deváťáci, té práce, které musí dohnat je strašně moc, týden trvalo, než si zvykli na studijní tempo. Jsme připraveni společně s rodiči si platit PCR testy, ale ať už umožní návrat všech dětí.”

Jenže pro ministerstvo je přispívání na decentralizované nákupy kvalitních testů až tou poslední možností. Místo toho zkouší znovu a znovu uskutečnit centralizované nákupy antigenních testů. Ale ředitelé nemohou dál čekat a řeši si situaci po svém. Objednávají si kvalitní a šetrné PCR testy ze slin.

V Brně jsme se nakonec rozhodli, že společně s městskými firmami nabídneme možnost financování všem školám, ve kterých budou mít ředitelé o toto testování zájem. Jedná se o samoodběr ze slin, což zvládne i malé dítě na prvním stupni. Výsledky by měly být vždy známy v řádu hodin, záleží na kapacitě laboratoří. Využít lze různé postupy: buď individuální s platností standardního PCR testu, nebo hromadné až u 24 osob, kdy je ovšem v případě pozitivního nálezu nutné celou skupinu individuálně přetestovat. Vzhledem k tomu, že PCR testy na rozdíl od těch antigenních odhalí i počínající nákazu, dovolím si tvrdit, že škola, která tuto metodu začne plošně využívat, by měla mít možnost upustit od povinnosti plošného nošení roušek ve svých prostorách a budu v tomto ohledu kontaktovat opět příslušná ministerstva.

Jsem ale přesvědčen, že k tomuto kroku měla už dávno přistoupit vláda. To by ale někdo musel mít zájem vyslechnout si ředitele a učitele, aby vůbec vláda věděla, jak to celé v praxi funguje.