Konec uhlí v nedohlednu. Na postupu se neshodují ani členové vlády
Uhelná komise v prosinci minulého roku doporučila Česku ukončit těžbu a spalování uhlí v roce 2038. Ovšem pouze za předpokladu, že se do té doby podaří postavit nové bloky jaderné elektrárny Dukovany a transformovat české teplárenství. Výstup komise není právně závazným dokumentem, jde pouze o doporučení pro vládu. Ta se však v otázce konce uhlí neshodla.
Při únorovém hlasování kabinet schválil návrh ministra průmyslu, obchodu a dopravy Karla Havlíčka, který se držel právě doporučení komise. Proti byli nejen ministři za ČSSD, ale i část ministrů za hnutí ANO. Ti se tak postavili na stranu ekologů i opozičních stran, kteří požadují ukončení těžby v roce 2033.
Společnosti zabývající se klimatem a životním prostředím ve svých scénářích proveditelnosti dokazují, že ukončit využívání uhlí je možné ještě v tomto desetiletí, nejpozději však do roku 2033. Proč bychom tedy měli čekat až do roku 2038? Proč bychom měli zbytečně prodlužovat ukončení těžby uhlí na úkor klimatu, ekonomiky i zdraví lidí žijících v regionech, kde stále těžba uhlí probíhá. Uhelné zdroje v Česku nyní pokrývají zhruba šedesát procent výroby tepla, u elektřiny představuje uhlí přibližně polovinu výroby. Je jasné, že výrobu elektřiny z uhlí musíme začít omezovat co nejdříve a souběžně budovat náhradní zdroje energie a tepla.
Komisí navržený termín nebude dostatečný pro plnění mezinárodních závazků plynoucích z Pařížské dohody, ke kterým se Česká republika zavázala. Musíme zajistit, aby Česko bylo připravené na přechod k obnovitelným zdrojům energie, případně k šetrnému využívání jádra. Doporučení komise se tak jeví jako značně problematické, neznamenalo by totiž jen pokračující ohrožování životního prostředí a zdraví zasažených regionů, ale ztížilo by i ekonomickou situaci země. Fondy Evropské unie určené na přechod k bezuhlíkové ekonomice se budou nejvíce využívat během tohoto desetiletí. Což je logické, když vezmeme v úvahu, že velká část členských států v tomto období využívání uhelné energetiky plánuje ukončit. Otálení by se nám nemuselo vyplatit.
Hlavním problémem doporučení Uhelné komise je, že počítala s příliš nízkým odhadem ceny emisní povolenky, a to s 30 eury, oproti současným 40 eurům. Podle predikcí společnosti Bloomberg však bude cena nadále stoupat, a to až k 80 eurům za tunu oxidu uhličitého do roku 2030. Prodlužování konce spalování uhlí by tak zdražovalo cenu elektřiny, která je z velké části závislá právě na ceně povolenky. A vláda opět spí a podporuje zájmy Andreje Babiše a ne zájmy České republiky. Česko je 5. největší emitent CO2 na hlavu v EU a 20. na světě. Emisní povolenky letí neuvěřitelně nahoru a co na to naše vláda? Žádná podpora, jen doufá, že se cena výroby elektřiny z uhlí nebude zvyšovat. Opak je ale pravdou.
Výhodami dřívějšího ukončení spalování uhlí oproti doporučení komise je zejména snížení emisí CO2 o třetinu, nižší velkoobchodní ceny pro spotřebitele a dlouhodobě nižší systémové náklady. Proč bychom tedy měli oproti ostatním státům zaostávat jen proto, že nám to komise doporučila na základě dat, která ani neodpovídají skutečnosti? Pokud je odklad konce uhlí důvodem pro urychlení rozšiřování Dukovan, pak je to otázka, zda tomu odpovídá cena dopadů těžby a spalování uhlí na lidské zdraví a životní prostředí, které bude tímto bezohledným rozhodnutím zatíženo na další roky. Zejména když máme oproti ostatním státům EU výhodu nadprůměrně propojené energetické sítě, mělo by pro nás být o to snadnější zajistit bezproblémový přechod na obnovitelné zdroje. České podmínky jsou nejperspektivnější pro využívání energie ze slunečního záření a větru.
S přeměnou slunečního záření na elektřinu máme již velké plány v Brně, kde jsme vytipovali 120 budov vlastněných městem, jejichž střechy pokryjeme solárními panely. Tím si zajistíme roční úsporu emisí minimálně 36 tisíc tun oxidu uhličitého. Takto bychom do čtyř let mohli pokrýt více než 100 tisíc střech po celém Česku a významně tak napomoci přechodu na obnovitelné zdroje energie. Žalostné je i využívání větrných elektráren. Těmi bychom podle studií mohli bez problému pokrýt čtvrtinu vyrobené elektřiny. Pro provoz takovýchto elektráren máme skvělé podmínky. Oproti sousednímu Rakousku však máme téměř desetinásobně nižší podíl využití, ačkoliv pro to máme lepší podmínky.
Důležitou oblastí, na kterou se trochu zapomíná, ale má obrovský potenciál a je zcela zásadním faktorem při transformaci energetických zdrojů. je akumulace elektrické energie. Technologicky dokážeme vyrobenou elektřinu uchovávat a ve velkokapacitních baterií, do této oblasti musíme napnout veškeré síly, jelikož umožní výrazné zvýšení využití energie vyrobené z obnovitelných zdrojů.
Konec doby uhelné tak není zásadním problémem pro získávání elektřiny, mnohem složitějším problémem bude znamenat pro výrobu a distribuci tepla. kde k nahrazení uhlí budeme muset spoléhat alespoň na přechodnou dobu se zemním plynem, což není vůbec ideální surovina, a to nejen z ekologického hlediska. Nicméně do budoucna se pro vytápění domácností jeví jako nejlepší možnost využití tepelného čerpadla vzduch-voda v kombinaci s fotovoltaickými a fototermickými systémy na střechách. Jedná se o poměrně nákladnou investici, kterou bude muset zásadně podpořit stát, pokud to s přechodem k obnovitelným zdrojům bude myslet opravdu vážně. Česká republika má na to, aby do 5 lety byly fotovoltaické a fototermické systémy umístěny na sto tisících střechách.
Tím, že nyní odkládáme tato důležitá rozhodnutí, se akorát zbytečně okrádáme o drahocenný čas, který jsme mohli strávit investicemi do nových zdrojů. Možná by však bylo lepší, kdyby konečné rozhodnutí bylo až na příští vládě, než tlačit na vytvoření řešení s omezenou platností. Od této vlády v tomto ohledu nemůžeme bohužel už čekat žádné smysluplné řešení.
Při únorovém hlasování kabinet schválil návrh ministra průmyslu, obchodu a dopravy Karla Havlíčka, který se držel právě doporučení komise. Proti byli nejen ministři za ČSSD, ale i část ministrů za hnutí ANO. Ti se tak postavili na stranu ekologů i opozičních stran, kteří požadují ukončení těžby v roce 2033.
Společnosti zabývající se klimatem a životním prostředím ve svých scénářích proveditelnosti dokazují, že ukončit využívání uhlí je možné ještě v tomto desetiletí, nejpozději však do roku 2033. Proč bychom tedy měli čekat až do roku 2038? Proč bychom měli zbytečně prodlužovat ukončení těžby uhlí na úkor klimatu, ekonomiky i zdraví lidí žijících v regionech, kde stále těžba uhlí probíhá. Uhelné zdroje v Česku nyní pokrývají zhruba šedesát procent výroby tepla, u elektřiny představuje uhlí přibližně polovinu výroby. Je jasné, že výrobu elektřiny z uhlí musíme začít omezovat co nejdříve a souběžně budovat náhradní zdroje energie a tepla.
Komisí navržený termín nebude dostatečný pro plnění mezinárodních závazků plynoucích z Pařížské dohody, ke kterým se Česká republika zavázala. Musíme zajistit, aby Česko bylo připravené na přechod k obnovitelným zdrojům energie, případně k šetrnému využívání jádra. Doporučení komise se tak jeví jako značně problematické, neznamenalo by totiž jen pokračující ohrožování životního prostředí a zdraví zasažených regionů, ale ztížilo by i ekonomickou situaci země. Fondy Evropské unie určené na přechod k bezuhlíkové ekonomice se budou nejvíce využívat během tohoto desetiletí. Což je logické, když vezmeme v úvahu, že velká část členských států v tomto období využívání uhelné energetiky plánuje ukončit. Otálení by se nám nemuselo vyplatit.
Hlavním problémem doporučení Uhelné komise je, že počítala s příliš nízkým odhadem ceny emisní povolenky, a to s 30 eury, oproti současným 40 eurům. Podle predikcí společnosti Bloomberg však bude cena nadále stoupat, a to až k 80 eurům za tunu oxidu uhličitého do roku 2030. Prodlužování konce spalování uhlí by tak zdražovalo cenu elektřiny, která je z velké části závislá právě na ceně povolenky. A vláda opět spí a podporuje zájmy Andreje Babiše a ne zájmy České republiky. Česko je 5. největší emitent CO2 na hlavu v EU a 20. na světě. Emisní povolenky letí neuvěřitelně nahoru a co na to naše vláda? Žádná podpora, jen doufá, že se cena výroby elektřiny z uhlí nebude zvyšovat. Opak je ale pravdou.
Výhodami dřívějšího ukončení spalování uhlí oproti doporučení komise je zejména snížení emisí CO2 o třetinu, nižší velkoobchodní ceny pro spotřebitele a dlouhodobě nižší systémové náklady. Proč bychom tedy měli oproti ostatním státům zaostávat jen proto, že nám to komise doporučila na základě dat, která ani neodpovídají skutečnosti? Pokud je odklad konce uhlí důvodem pro urychlení rozšiřování Dukovan, pak je to otázka, zda tomu odpovídá cena dopadů těžby a spalování uhlí na lidské zdraví a životní prostředí, které bude tímto bezohledným rozhodnutím zatíženo na další roky. Zejména když máme oproti ostatním státům EU výhodu nadprůměrně propojené energetické sítě, mělo by pro nás být o to snadnější zajistit bezproblémový přechod na obnovitelné zdroje. České podmínky jsou nejperspektivnější pro využívání energie ze slunečního záření a větru.
S přeměnou slunečního záření na elektřinu máme již velké plány v Brně, kde jsme vytipovali 120 budov vlastněných městem, jejichž střechy pokryjeme solárními panely. Tím si zajistíme roční úsporu emisí minimálně 36 tisíc tun oxidu uhličitého. Takto bychom do čtyř let mohli pokrýt více než 100 tisíc střech po celém Česku a významně tak napomoci přechodu na obnovitelné zdroje energie. Žalostné je i využívání větrných elektráren. Těmi bychom podle studií mohli bez problému pokrýt čtvrtinu vyrobené elektřiny. Pro provoz takovýchto elektráren máme skvělé podmínky. Oproti sousednímu Rakousku však máme téměř desetinásobně nižší podíl využití, ačkoliv pro to máme lepší podmínky.
Důležitou oblastí, na kterou se trochu zapomíná, ale má obrovský potenciál a je zcela zásadním faktorem při transformaci energetických zdrojů. je akumulace elektrické energie. Technologicky dokážeme vyrobenou elektřinu uchovávat a ve velkokapacitních baterií, do této oblasti musíme napnout veškeré síly, jelikož umožní výrazné zvýšení využití energie vyrobené z obnovitelných zdrojů.
Konec doby uhelné tak není zásadním problémem pro získávání elektřiny, mnohem složitějším problémem bude znamenat pro výrobu a distribuci tepla. kde k nahrazení uhlí budeme muset spoléhat alespoň na přechodnou dobu se zemním plynem, což není vůbec ideální surovina, a to nejen z ekologického hlediska. Nicméně do budoucna se pro vytápění domácností jeví jako nejlepší možnost využití tepelného čerpadla vzduch-voda v kombinaci s fotovoltaickými a fototermickými systémy na střechách. Jedná se o poměrně nákladnou investici, kterou bude muset zásadně podpořit stát, pokud to s přechodem k obnovitelným zdrojům bude myslet opravdu vážně. Česká republika má na to, aby do 5 lety byly fotovoltaické a fototermické systémy umístěny na sto tisících střechách.
Tím, že nyní odkládáme tato důležitá rozhodnutí, se akorát zbytečně okrádáme o drahocenný čas, který jsme mohli strávit investicemi do nových zdrojů. Možná by však bylo lepší, kdyby konečné rozhodnutí bylo až na příští vládě, než tlačit na vytvoření řešení s omezenou platností. Od této vlády v tomto ohledu nemůžeme bohužel už čekat žádné smysluplné řešení.