Bydlení nesmí být luxus
Mít milion na účtu, aby mohl člověk požádat o půjčku na dalších pět milionů. Pro mladého člověka bez delší pracovní zkušeností je to sci-fi. O to více by se měl na podporu prvního bydlení zaměřit stát. Vlastní bydlení pro mladé lidi nesmí být luxus. Stát by měl mladým lidem, kteří pracují, co nejvíce usnadnit cestu pro získání svého bydlení a založení rodiny.
Za vhodnou považuji cestu bezúročné státní půjčky. Tedy že mladý člověk nebo kdokoliv kdo jde poprvé do vlastního, dostane půjčku bez jakýchkoliv úroků, která mu pokryje část z celkové hypotéky. Většina lidí tak jenom díky této podpoře bude moci o hypotéku vůbec zažádat. Bonusově je pak nutné zvýhodnit i rodiny, a to ideálně za každé narozené dítě. Za první dítě by pár ušetřil 200 tisíc korun, za druhé 300 tisíc a za narození třetí 500 tisíc. Samozřejmě vyhodnocení, jestli je člověk schopný splácet, je a bude na bankách, která poskytují větší část úvěru.
Mladí lidé se nyní ocitají v situaci, kdy si nemohou dovolit půjčku na bydlení, ale chtějí bydlet například v blízkosti své práce nebo chtějí založit rodinu. V takové situaci je často podrží jejich okolí, půjčí si od rodičů nebo prarodičů nebo dokonce ručí jejich majetkem. To je samozřejmě náročné pro celou rodinu a tuhle možnost nemá zdaleka většina mladých lidí.
Bydlení je základní lidská potřeba, je to domov a na ten má nárok každý z nás. Bydlení nesmí být luxus. Jsem přesvědčen, že mladé lidi je třeba na začátku jejich samostatného života podpořit, motivovat je k práci a k založení rodiny. Pomyslných facek a zbouraných ideálů je v tomto období čeká mnoho, stát tady tak má příležitost naplnit přesně svojí roli, tedy být stabilním a důvěryhodným prvkem v jejich životě.
Uvědomuji si, že půjčka jakkoliv je v tuto chvíli potřebná, zůstává stále jen jednorázovou, rychlou pomocí. Tedy zdaleka to není ideální varianta. Tou by bylo narovnání trhu s bydlením, na kterém teď cena nemovitostí lítá v astronomických částkách.
Potom je ale potřeba motivovat nikoliv jen mladé, aby šli do vlastního, ale i samotnou výstavbu nebo poskytovatele bydlení, aby bylo vůbec kam jít nebo kde stavět.
Významnou roli ve výstavbě nových bytů mají obce. Územní plán je přesně takovým nástrojem, kterým mohou přispět k lepší dostupnosti bydlení a vymezit pro něj dané lokality. Těmi by měly být primárně brownfieldy. Opuštěná a nevyužívaná místa, která jsou často atraktivní pro investory. Tím, že tato místa najdou využití, navíc ušetříme úrodnou půdu a zeleň v okolí měst, kam se nyní zástavba posouvá.
Na menších obcích je problém nedostatku stavebních parcel viditelný. Ubývají obyvatelé, řemeslníci, kupní i pracovní síla a nakonec i děti ve školách. Postupně tak mizí z mnoha vesnic kulturní a společenský život. Státní pozemky v blízkosti takových obcí by měly být převedeny místním samosprávám, aby si obce mohly lépe plánovat svůj rozvoj. Při tom by měly věnovat pozornost zvláště bytům pro seniory a handicapované, na samotnou výstavbu by jim měl být schopný půjčit stát.
A když už bude kde a za co stavět, je potřeba, aby stavební řízení probíhalo rychle a transparentně. Tomu pomůže ve velké míře digitalizace, nikoliv stěhování úředníků do jednoho místa. Lidé musí mít ve 21. století možnost vyřídit stavební povolení online a kontrolovat jeho průběh z pohodlí domova. Obíhat mají dokumenty a nejlépe online, nikoliv lidé.
Je zároveň ostuda, že dodnes stále nemají občané v České republice přehled o obvyklé ceně nájemného a neví, kolik a kde za bydlení zaplatí. Mapa obvyklých cen by chránila nájemníky a zabránila lichvářům nasadit neadekvátně astronomické částky. Na tom by vydělal i stát díky nižším doplatkům na bydlení. Cestou je snížení DPH při výstavbě nových bytů a rekonstrukcí nebo také zkrácení odpisového období pro nové byty, díky kterému by u nás konečně vznikl segment nájemního bydlení jako je tomu v zahraničí.
Jakkoliv se to nezdá, dnešní doba nabízí v bydlení ještě mnoho příležitostí. Pokud se jich chopíme, využijeme staré výrobní areály k výstavbě a zrychlíme proces stavebního povolování, může v Česku vyrůst až čtyřicet tisíc nových bytů ročně. A čtyřicet tisíc občanů a rodin tak může najít svůj vlastní domov.
Za vhodnou považuji cestu bezúročné státní půjčky. Tedy že mladý člověk nebo kdokoliv kdo jde poprvé do vlastního, dostane půjčku bez jakýchkoliv úroků, která mu pokryje část z celkové hypotéky. Většina lidí tak jenom díky této podpoře bude moci o hypotéku vůbec zažádat. Bonusově je pak nutné zvýhodnit i rodiny, a to ideálně za každé narozené dítě. Za první dítě by pár ušetřil 200 tisíc korun, za druhé 300 tisíc a za narození třetí 500 tisíc. Samozřejmě vyhodnocení, jestli je člověk schopný splácet, je a bude na bankách, která poskytují větší část úvěru.
Mladí lidé se nyní ocitají v situaci, kdy si nemohou dovolit půjčku na bydlení, ale chtějí bydlet například v blízkosti své práce nebo chtějí založit rodinu. V takové situaci je často podrží jejich okolí, půjčí si od rodičů nebo prarodičů nebo dokonce ručí jejich majetkem. To je samozřejmě náročné pro celou rodinu a tuhle možnost nemá zdaleka většina mladých lidí.
Bydlení je základní lidská potřeba, je to domov a na ten má nárok každý z nás. Bydlení nesmí být luxus. Jsem přesvědčen, že mladé lidi je třeba na začátku jejich samostatného života podpořit, motivovat je k práci a k založení rodiny. Pomyslných facek a zbouraných ideálů je v tomto období čeká mnoho, stát tady tak má příležitost naplnit přesně svojí roli, tedy být stabilním a důvěryhodným prvkem v jejich životě.
Uvědomuji si, že půjčka jakkoliv je v tuto chvíli potřebná, zůstává stále jen jednorázovou, rychlou pomocí. Tedy zdaleka to není ideální varianta. Tou by bylo narovnání trhu s bydlením, na kterém teď cena nemovitostí lítá v astronomických částkách.
Potom je ale potřeba motivovat nikoliv jen mladé, aby šli do vlastního, ale i samotnou výstavbu nebo poskytovatele bydlení, aby bylo vůbec kam jít nebo kde stavět.
Významnou roli ve výstavbě nových bytů mají obce. Územní plán je přesně takovým nástrojem, kterým mohou přispět k lepší dostupnosti bydlení a vymezit pro něj dané lokality. Těmi by měly být primárně brownfieldy. Opuštěná a nevyužívaná místa, která jsou často atraktivní pro investory. Tím, že tato místa najdou využití, navíc ušetříme úrodnou půdu a zeleň v okolí měst, kam se nyní zástavba posouvá.
Na menších obcích je problém nedostatku stavebních parcel viditelný. Ubývají obyvatelé, řemeslníci, kupní i pracovní síla a nakonec i děti ve školách. Postupně tak mizí z mnoha vesnic kulturní a společenský život. Státní pozemky v blízkosti takových obcí by měly být převedeny místním samosprávám, aby si obce mohly lépe plánovat svůj rozvoj. Při tom by měly věnovat pozornost zvláště bytům pro seniory a handicapované, na samotnou výstavbu by jim měl být schopný půjčit stát.
A když už bude kde a za co stavět, je potřeba, aby stavební řízení probíhalo rychle a transparentně. Tomu pomůže ve velké míře digitalizace, nikoliv stěhování úředníků do jednoho místa. Lidé musí mít ve 21. století možnost vyřídit stavební povolení online a kontrolovat jeho průběh z pohodlí domova. Obíhat mají dokumenty a nejlépe online, nikoliv lidé.
Je zároveň ostuda, že dodnes stále nemají občané v České republice přehled o obvyklé ceně nájemného a neví, kolik a kde za bydlení zaplatí. Mapa obvyklých cen by chránila nájemníky a zabránila lichvářům nasadit neadekvátně astronomické částky. Na tom by vydělal i stát díky nižším doplatkům na bydlení. Cestou je snížení DPH při výstavbě nových bytů a rekonstrukcí nebo také zkrácení odpisového období pro nové byty, díky kterému by u nás konečně vznikl segment nájemního bydlení jako je tomu v zahraničí.
Jakkoliv se to nezdá, dnešní doba nabízí v bydlení ještě mnoho příležitostí. Pokud se jich chopíme, využijeme staré výrobní areály k výstavbě a zrychlíme proces stavebního povolování, může v Česku vyrůst až čtyřicet tisíc nových bytů ročně. A čtyřicet tisíc občanů a rodin tak může najít svůj vlastní domov.