Je budoucnost ve vodíku? Brno podporuje výzkum i první aplikace
V současnosti stojí vodík za jedním procentem evropské spotřeby energie, bohužel se často jedná o šedý vodík, který se vyrábí z fosilních zdrojů, což není moc ekologická cesta. O vodíku se přesto mluví jako o prvku, který změní pohled na energetiku, až se začne vyrábět z obnovitelných zdrojů.
A protože se v Brně vyrábí velké množství energie z odpadu, plánuje se solární elektrárna na střechách brněnských budov o výkonu 40 MW a Teplárny Brno budují nový kotel na dřevní štěpku, rozhodlo se město Brno podpořit výzkum v oblasti využití vodíku. V Brně se odehrává výzkum v celé řadě odvětví, ne náhodou se o Brně mluví jako o středoevropském Silicon Valley. Investice měst nebo státu do vědy nemusí být zrovna populární, ale jsem přesvědčen, že bez vědy a inovací energetickou transformaci, která by neměla ekonomický dopad na ty nejchudší lidi, v blízkých letech jen těžko zvládneme.
Počátkem příštího roku vybuduje společnost ORLEN Unipetrol RPA první vodíkovou plnící stanici v Brně. Tento počin je unikátní příležitostí pro výzkum konkrétního využití vodíku. Proto se Brno domluvilo se Škodou Electric a Dopravním podnikem města Brna na testování prvního autobusu na vodíkový pohon. Není to poprvé, co je vedení města Brna, otevřeno průlomovým řešením v oblasti pohonu veřejné dopravy. V minulosti zde probíhal pilotní provoz autobusu poháněného bioplynem vzniklým z odpadních kalů. Tento pilotní projekt se povedl a v příštích letech se bude počet autobusů na BioCNG rozšiřovat. Brno navíc chce do budoucna vyrábět bioplyn i z gastroodpadu.
Ale vraťme se k vodíku. Někomu se vodíková cesta zdá nereálná, jiní ji naopak hodně fandí. Pravdu ukáže pouze čas a věda. Ale ještě nejsme tak daleko, abychom mohli jednoznačně říct, že energie vyráběná z vodíku byla slepou uličkou, nebo naopak že nás vodík spasí. Proto je právě nutné výrazně podporovat vědu a výzkum.
Vodík je lehký plyn, který je přirozeně přítomen v atmosféře. Tradičně je používaný při nejrůznějších procesech v průmyslu. Pokud se při výrobě vodíku využívají obnovitelné zdroje, může dodávat nízkouhlíkovou elektřinu nebo teplo. Je velmi univerzální a může být přepravován a skladován v kapalné nebo plynné formě.
Podpora obnovitelných zdrojů je zcela zásadní, pokud chceme odejít od energie vyrobené z uhlí. V souvislosti s rozmachem energie z obnovitelných zdrojů budeme také postupně čelit velkým přebytkům elektrické energie. Jednoduše proto, že nedokážeme všechnu vyrobenou elektřinu ihned spotřebovat. Je tedy zásadní uvažovat o akumulaci těchto přebytků a zde je právě výrazný prostor pro technologie vodíku. Technologií, jak přebytky energie akumulovat je více. Jednou z nich je i tzv. Power to Gas, kde jde o přeměnu nadbytečně elektrické energie na plynná paliva, ať už vodík nebo metan a ten se následně může přidávat do distribuční infrastruktury zemního plynu. Vyrobený vodík z přebytků elektrické energie lze také přeměnit na elektřinu prostřednictvím palivových článků a využít ho tak například v dopravě.
S energií z vodíku počítá i Evropská vodíková strategie a dokonce i Česká republika má svou vlastní vodíkovou strategii. Cílem strategie je mimo jiné i urychlení vývoje a následné implementace ekonomicky dostupných vodíkových technologií. Jsem proto rád, že Brno v duchu této strategie podepsalo memorandum o spolupráci na výzkumu vodíku, do kterého kromě městských firem vstupuje i česká a německá akademická sféra. V plánu je i vznik Evropského institutu pro výzkum vodíkových technologií a inovací v energetice, do kterého by se mohli zapojit i další evropští odborníci. Už nyní Centrum dopravního výzkumu (CDV), které sídlí také v Brně, pracuje na vodíkových projektech. CDV je členem České vodíkové technologické platformy (HYTEP), připomínkovalo vodíkovou strategii ČR. Nyní CDV řeší čtyři 4 vodíkové projekty, z toho 2 mezinárodní a intenzivně spolupracuje s ministerstvy průmyslu a obchodu, dopravy nebo životního prostředí. I to jsou základy a zkušenosti, na kterých může město Brno stavět.
Ať už patříme k zastáncům vodíkové cesty nebo odpůrcům, bez podpory vědy a výzkumu se nikdy nedozvíme, kde je vlastně pravda. Jsem proto rád, že se toho Brno nebojí a že slova z vodíkové strategie ČR nezůstanou jen na papíře.
A protože se v Brně vyrábí velké množství energie z odpadu, plánuje se solární elektrárna na střechách brněnských budov o výkonu 40 MW a Teplárny Brno budují nový kotel na dřevní štěpku, rozhodlo se město Brno podpořit výzkum v oblasti využití vodíku. V Brně se odehrává výzkum v celé řadě odvětví, ne náhodou se o Brně mluví jako o středoevropském Silicon Valley. Investice měst nebo státu do vědy nemusí být zrovna populární, ale jsem přesvědčen, že bez vědy a inovací energetickou transformaci, která by neměla ekonomický dopad na ty nejchudší lidi, v blízkých letech jen těžko zvládneme.
Počátkem příštího roku vybuduje společnost ORLEN Unipetrol RPA první vodíkovou plnící stanici v Brně. Tento počin je unikátní příležitostí pro výzkum konkrétního využití vodíku. Proto se Brno domluvilo se Škodou Electric a Dopravním podnikem města Brna na testování prvního autobusu na vodíkový pohon. Není to poprvé, co je vedení města Brna, otevřeno průlomovým řešením v oblasti pohonu veřejné dopravy. V minulosti zde probíhal pilotní provoz autobusu poháněného bioplynem vzniklým z odpadních kalů. Tento pilotní projekt se povedl a v příštích letech se bude počet autobusů na BioCNG rozšiřovat. Brno navíc chce do budoucna vyrábět bioplyn i z gastroodpadu.
Ale vraťme se k vodíku. Někomu se vodíková cesta zdá nereálná, jiní ji naopak hodně fandí. Pravdu ukáže pouze čas a věda. Ale ještě nejsme tak daleko, abychom mohli jednoznačně říct, že energie vyráběná z vodíku byla slepou uličkou, nebo naopak že nás vodík spasí. Proto je právě nutné výrazně podporovat vědu a výzkum.
Vodík je lehký plyn, který je přirozeně přítomen v atmosféře. Tradičně je používaný při nejrůznějších procesech v průmyslu. Pokud se při výrobě vodíku využívají obnovitelné zdroje, může dodávat nízkouhlíkovou elektřinu nebo teplo. Je velmi univerzální a může být přepravován a skladován v kapalné nebo plynné formě.
Podpora obnovitelných zdrojů je zcela zásadní, pokud chceme odejít od energie vyrobené z uhlí. V souvislosti s rozmachem energie z obnovitelných zdrojů budeme také postupně čelit velkým přebytkům elektrické energie. Jednoduše proto, že nedokážeme všechnu vyrobenou elektřinu ihned spotřebovat. Je tedy zásadní uvažovat o akumulaci těchto přebytků a zde je právě výrazný prostor pro technologie vodíku. Technologií, jak přebytky energie akumulovat je více. Jednou z nich je i tzv. Power to Gas, kde jde o přeměnu nadbytečně elektrické energie na plynná paliva, ať už vodík nebo metan a ten se následně může přidávat do distribuční infrastruktury zemního plynu. Vyrobený vodík z přebytků elektrické energie lze také přeměnit na elektřinu prostřednictvím palivových článků a využít ho tak například v dopravě.
S energií z vodíku počítá i Evropská vodíková strategie a dokonce i Česká republika má svou vlastní vodíkovou strategii. Cílem strategie je mimo jiné i urychlení vývoje a následné implementace ekonomicky dostupných vodíkových technologií. Jsem proto rád, že Brno v duchu této strategie podepsalo memorandum o spolupráci na výzkumu vodíku, do kterého kromě městských firem vstupuje i česká a německá akademická sféra. V plánu je i vznik Evropského institutu pro výzkum vodíkových technologií a inovací v energetice, do kterého by se mohli zapojit i další evropští odborníci. Už nyní Centrum dopravního výzkumu (CDV), které sídlí také v Brně, pracuje na vodíkových projektech. CDV je členem České vodíkové technologické platformy (HYTEP), připomínkovalo vodíkovou strategii ČR. Nyní CDV řeší čtyři 4 vodíkové projekty, z toho 2 mezinárodní a intenzivně spolupracuje s ministerstvy průmyslu a obchodu, dopravy nebo životního prostředí. I to jsou základy a zkušenosti, na kterých může město Brno stavět.
Ať už patříme k zastáncům vodíkové cesty nebo odpůrcům, bez podpory vědy a výzkumu se nikdy nedozvíme, kde je vlastně pravda. Jsem proto rád, že se toho Brno nebojí a že slova z vodíkové strategie ČR nezůstanou jen na papíře.