Řada ekonomů vládu chválí za rozpočtovou reformu. Petr Zahradník z České spořitelny dokonce prohlásil, že je husarským kouskem, když spojuje ekonomický, sociální a ekologický prospěch. Hlavní výtka vůči reformě však ukazuje, že tato chvála je hodně nadsazená.

Není hlavní chybou reformy, že většině rodin nezvyšuje příjmy. Nejhorší není ani to, že nesnižuje sociální výdaje na úroveň roku 2006. Její největší problém je v tom, že daňový systém nezjednodušila.
Poprvé na to upozornil ekonom Miroslav Zámečník a má pravdu. Jednoduchost byla hlavním zadáním reformy. Vláda se však neodvážila zrušit více než stovku daňových výjimek a nadále chce dotovat stavební spoření. Tím zadání nesplnila a v nejlepším případě proto zůstane stejný, jen o něco lépe vyladěný systém.
Z ekonomického pohledu je to nepochybně nešťastné, protože složitá daňová přiznání komplikují život a stojí fakticky peníze občany i podniky. Kdyby se výjimky a stavební spoření zrušily, bylo by možné snížit sazbu daně z příjmu fyzických osob tak, aby se aspoň trochu blížila předvolebnímu slibu rovné daně 15 procent (ODS), nebo dvojí sazbě 17 a 19 procent (KDU-ČSL). S výjimkami tedy máme jednotnou sazbu přes 23 procent.
Ani sociálně nejsou výjimky ničím prospěšné, zvýhodňují spíše ty, co vydělávají lépe. Určitě by bylo spravedlivější snížit všem daně a nedotovat jen určitý druh spotřeby, prostřednictvím spoření a podpory hypoték právě bytovou výstavbu. Stát nemusí lidem radit, za co utrácet. A mohutná státní podpora nepochybně patří k důvodům, proč ceny bytů a nemovitostí stále tak rychle rostou.
Je tu i varovný ekologický rozměr. Stát dotuje stavby a proto je také odpovědný za plošné ničení krajiny výstavbou mimořádně nevkusných satelitů. Vyskytly se už názory, že pro krajinu to je horší, než pověstná socialistická sídliště.
Z pohledu liberála se zatím zdá, že je lepší rozpočtovou reformu podpořit, než požadovat její zrušení. Přece jen zavádí přísnější rozpočtovou kázeň, než panuje dosud. Na cestě k rozumnému, přehlednému a spravedlivému systému daní však reforma urazila nejvýš desetinu cesty.
Na druhou stranu se však už zcela legitimně nabízí otázka: nevyžaduje prosazení reformy, která zlepší situaci jen o málo, příliš mnoho práce? Jak říká ředitel STEM Jan Hartl: je to technicky příliš složité a efekt nebude nikde vidět.