Kongres ODS má najít další cestu po volební porážce. V této chvíli se však zdá, že cesta k úspěchu pro tuzemskou pravici neexistuje. Dva alternativní programy představují předseda Mirek Topolánek a jeho první zástupce Pavel Bém.

Tradičně se říká, že po nástupu Topolánka v roce 2002 se strana rozkročila a oslovila řadu liberálních, středových voličů. Proto vyhrála volby v letech 2004 a 2006. Ovšem výsledky letošních voleb ukazují, že strana opět ve středu ztratila. Dokonce přišla i o svou hlavní oporu, kterou tradičně měla v „listopadové generaci“, tedy voličích, kterým bylo v roce 1989 mezi patnácti a třiceti.
Bém nabízí alternativu, ke které se hlásí i zakladatel Václav Klaus. Nazývá se „cesta ke kořenům“ a hlásá věrnost pravicové ideologii. Každý pochopí, že tudy nevede cesta, jak ke skalnímu voličskému jádru přibrat ještě politický střed.

Marnost a bezvýchodnost současné situace ještě podtrhuje analýza volební porážky, kterou nechala vypracovat hlavní kancelář ODS. Říká se v ní, že Češi jsou levicovým národem a že pravice může ve volbách vyhrát pouze výjimečně. Pokud je levice dost schopná, aby zorganizovala účinnou volební kampaň, je vítězství prakticky nemožné.

Skepse až neuvěřitelná, když si pamětník připomene, že podle výsledku voleb do sněmovny vede po roce 1989 pravice nad levicí 4:2. Kromě toho už levice vyhrála jediné volby, totiž krajské a senátní letos koncem října.

Vyplývá z toho jediné. ODS má pod vlivem katastrofické porážky pocit, že situace nemá východisko, přitom řešení může být blízko. Otázka tedy zní: kdy ODS řešení uvidí. Jinými slovy, kdy najde cestu i k jiným voličům, než k těm skalním.

Odpověď není daleko. Cesta se najde, až občansko-demokratičtí stratégové přestanou politiku chápat jako boj levice s pravicí. Právě tento přístup způsobil největší potíže oběma kandidátům na předsedu strany.

Topolánek byl při svých reformách příliš ideologický a dělal chyby, kterými znechutil část voličů. Jedním příkladem za všechny je zavádění zdravotnických poplatků, které platily pro všechny bez výjimky, dokonce pro novorozence. Ideologicky bezchybné, prakticky hloupé.

Ještě horší je jeden z důsledků reformy veřejných financí, která způsobila, že nejméně zdaněnými příjmy jsou částky, které manažeři vydělají nad 100 tisíc korun měsíčně. Ani pravicoví politici raději tento výsledek nepřipomínají.

Bém se snaží být pravicový ještě víc. Projevuje se to v dramatických útocích na Lisabonskou smlouvu, což odpovídá konzervativně-národní ideologii. Je to nepochybně dál napravo, než Topolánkův přístup. Ideologicky opět správně, jen se zapomněla praktická stránka problému. ODS je totiž nejvíc proevropskou stranou v Česku.

Pokud by tedy delegáti sjezdu aspoň na chvíli přestali uvažovat pravolevou optikou, řešení by možná našli snáze.

ODS se dnes bojí, že přestává být mainstreamovou či všelidovou stranou. Logicky se ozývají hlasy, že je třeba hledat poučení ve starých dobách, kdy všelidovou stranou byla. Nejvíce se jí to dařilo počátkem devadesátých let, kdy se stala dědičkou Občanského fóra.

V posledních dnech připomněl tradiční hodnoty ODS nejlépe Miroslav Macek. Podle něho stál stranický program vždy na prosazování svobody a omezování státní regulace. Není divu, že se tento program líbil většině těch, kdo zažili minulý režim a příliš si na něj ovšem nezvykli.

Macek v článku pro MF Dnes připomněl, že dnešní vláda na zmíněné hodnoty či priority zapomíná, když naopak v mnoha ohledech novou regulaci zavádí (to se týká poplatků u lékaře a v ekologické politice) a jinou přitom nedokáže zjednodušit (v daních, v dopravních investicích). Náklady takové politiky nesou běžní lidé, kteří se přitom ve své většině nemohou zbavit dojmu, že se při vyšších výdajích nezvyšuje kvalita veřejných služeb.

Mackova slova nejsou ničím složitým, nejsou prvoplánově levicová, ani pravicová, ale odpovídají náladě společnosti během polistopadového převratu a v období po něm.

Přihlásit se k tradičním prioritám je důležité, ale snadné. Obtížnějším úkolem je zhodnotit, do jaké míry současná vláda rozšiřuje prostor svobody, do jaké míry omezuje státní regulaci a jak to ovlivní veřejné služby. A upozornit na případy, kdy se naopak stát rozšiřuje na úkor občanů.

Až se znovu promyslí vládní program, pak stojí za námahu, aby se ODS ujistila, že se opravdu líbí střední třídě.

Touto cestou se obejde fatalismus, který do politiky přináší pravo-levé vidění světa. Zároveň se tím otevře šance pro slušný výsledek v příštích volbách.