Málokteré povolání je tak vystaveno kritice. Málokteré povolání je tak vystaveno ekonomickým poryvům. Málokteré povolání tak vystavuje stresu a konfliktům. Tím povoláním se míní žurnalistická profese a zvláště v nestabilní postkomunistické zemi, jako je Česká republika. Otázka pro rok 2009 tedy pro novináře zní, jestli nezměnit profesi. Správná odpověď ovšem říká, že by to nebyl správný postup. Tím méně, když situace v médiích opravdu není už několik let růžová.

Důvod, proč v profesi zůstat, nabízí kniha „Duchovní situace doby“, kterou napsal německý filozof Karl Jaspers v roce 1930, těsně před volbami, při kterých poprvé triumfovala NSDAP. Jaspers promlouvá slovy, která už vyšla z módy, pokud se však odhlédne od formulací, obsah platí ještě dnes. Rozsáhlou esej znovu publikovalo Nakladatelství Academia.

Pracovat v novinách, je podle Jasperse prestižní povolání: „Tisk, který zpočátku sloužil zprostředkováním zpráv, se stal pánem. Vytváří vědění o životě v obecně přístupné určitosti na rozdíl od odborného vědění, které má svou uchopitelnou zřetelnost jen pro znalce terminologií jiným nepřístupné.“

Tisk své postavení ovšem získal v době masové kultury, která je proti dřívějším obdobím v mnoha ohledech úpadková: „Masový člověk má málo času, nežije život z celku, nechce přípravu a úsilí bez konkrétního účelu, který je převrací v užitek; nechce čekat a dopřávat času zrání; všechno musí být ihned přítomným uspokojením; duchovno se stalo jen vždy momentálním potěšením. Proto je esej vhodnou literární formou pro všechno, noviny nastupují na místo knihy, stále jiná četba namísto děl provázejících celý život. Čte se rychle. Žádá se stručnost, ale ne ta, která se může stát předmětem upomínající meditace, nýbrž taková, která rychle zprostředkuje to, co člověk chce vědět a co opět může zapomenout,“ píše Jaspers už v roce 1930, ale dnes to platí stejně.

Noviny jsou tedy účastníkem, dokonce protagonistou všeobecného úpadku, ovšem konkrétní novinář nemusí trendu vždy a všude podlehnout: „Setkat se v suti toho, co se denně tiskne, s drahokamy vhledu, vybroušeného do té nejobdivuhodnější stručnosti v dokonalé čili prosté zprávy, je vysoké, i když také ne časté uspokojení moderního člověka. Jsou to výsledky duchovní disciplíny, která zde působí a neznatelně pracuje ve vědomí současného člověka. Úcta před žurnalisty roste, když si člověk vyjasní smysl těch řečí pro přítomný den. Co se děje přítomně, nemá být jen zachyceno duchapřítomností. Záleží na tom, vyslovit to pro statisíce.“

Na druhé straně, připomíná Jaspers, podlehnout úpadku je nesmírně snadné: „Že z duchovní přítomnosti okamžiku mnohdy zbude jen zručné psaní narychlo, je pochopitelné a nevyhnutelné. Hrozné na situaci doby je spíše to, že je zpochybněna možná odpovědnost a duchovní tvořivost v žurnalistice, a to její závislostí na požadavcích masy a na politicko-ekonomických silách. Slyšíme, že v tisku není možné zůstat duchovně slušný. Aby byl odbyt, musí si přijít na své instinkt milionů; senzace, povrchnost pro rozvažování, vyhýbání se každému nároku na čtenáře vede k trivializaci a brutalizaci všeho. Aby mohl žít, musí se tisk stále více stavět od služby politických a ekonomických sil. V rukou těchto mocností se učí umění vědomé lži a propagandy pro síly cizí duchu. Musí si nechat určovat obsah a smýšlení.“

Než dospět k takovým koncům, bylo by lepší s prací v novinách přestat, pokud by se ovšem člověk uživil jinde. Podle slavného německého filozofa však není nezbytné odstupovat jen z toho důvodu, že časy nejsou lehké. Hodně totiž záleží právě na jednotlivých novinářích: „Vznik jednoho stavu s vlastním étosem, který fakticky vykonává duchovní panství nad světem, je příznak naší epochy. Jeho osud je zajedno s osudem světa. Bez tisku tento svět nemůže žít. Co se z něj stane, nezáleží jen na čtenáři a na faktických mocnostech, nýbrž na původní vůli lidí, kteří svým konáním razí tento stav.“

Pracovat v médiích je podle Jasperse obtížné samo o sobě, ovšem výsledek někdy stojí za to: „Novinář může uskutečnit ideu moderního univerzálního člověka. Nechá se zcela přenést do napětí a skutečnosti dne a je schopen na tom trvat, aby umožnil uvážení. Hledá bod, aby byl takřka niterně přítomen tam, kde kráčí duše doby. Jeho osud je vědomě propleten s osudem doby. Bojí se, trpí a selhává, kde nenarazí na nic. Je nepravdivý, kde ke spokojenosti většiny shledává dobrým to, co je. Dostává se mu vlastního vzletu tam, kde pravdivě v přítomnosti vycítí bytí.“ Tím končí charakteristika jednoho z nejdůležitějších a nejodpovědnějších povolání současnosti. V roce 2009 to zřejmě nebude lepší, ani horší. V každém případě není co dodat.