Není podstatné opakovat, že se oslavy Svátku práce opět nevydařily. Otázka však zní, jaký to všechno mělo smysl.

Pokusila se ho najít Česká televize, když v předvečer Prvního máje představila účastníky antikomunistické manifestace na Letné. Ti nabídli zřetelný výklad. Svátek práce slaví především komunisté. Jsou reálnou hrozbou, že obnoví své totalitní režimy, a proto je třeba první květnový den věnovat boji s komunismem.
Chápe to i nezaujatý pozorovatel. V Česku se větší množství komunistů najednou vidí pouze na Prvního máje, kdy tedy jindy před nimi varovat.
Hvězdy prvomájových oslav je ovšem třeba hledat na jiné úrovni. Levicoví i pravicoví radikálové na sebe připoutají pozornost tradičními násilnostmi. Nutno dodat, že letos se jim v Brně a Praze povedly, a byly dokonce brutálnější než tradiční „májové randály“ v Berlíně.
K násilným výstřelkům lze použít nedávný komentář z blogu Jana Herzmanna. Napsal, že extremisté získávají volby v zemích, kde se k nim nedostaví slušní občané. Stejně tak na Prvního máje: když se slušní lidé odsunou na chaty, případně konzumují na veselicích parlamentních stran, ulice ovládnou extremisté.
Pokleslost letošních oslav tak připomíná, že dříve byly na vyšší úrovni, případně, že na vyšší úrovni jsou v nějakých jiných zemích. Potvrzuje to pohled do Rakouska.
Svátek práce je tam svátkem jaksepatří. Zatímco v Česku se prodává v supermarketech, nebo se pracuje na stavbách, v Rakousku ani nejezdí městská doprava. „Den práce“ vždy nejvíc oslavují sociální demokraté a také letos představili svůj nový politický program. Ovšem nový program předvedli i lidovci, jmenoval se „Plán pro budoucnost: dobrá práce“. Populistická BZÖ slíbila prosazovat partnerství podnikatelů a zaměstnavatelů, Zelení měli „Den nezaměstnaných“.
Svátek práce prostě může mít smysl. Nejde jen o připomínku krvavých střetů chicagských dělníků s policií, jak to vykládali komunisté a dnes po nich opakují neonacisté. Práce je hodnotou, na které stojí především kapitalismus. Sociologové už od Maxe Webera tvrdí, že práce není jen cestou k výdělku, ale také hodnotou o sobě. Jenom společnost, která to uznává, může být v kapitalismu úspěšná. Důvod k oslavám práce tedy existuje.
Tyto oslavy byly v širokých vrstvách oblíbeny, protože byly velmi rovnostářské. I když prodavačka v supermarketu vydělává deset tisíc měsíčně a manažer zahraniční firmy padesátkrát víc, pokud dobře pracují, zasluhují si na Svátek práce stejnou úctu.
Když dnes Češi nedokážou práci slavit, není to jenom vzpomínkou na komunistický režim, který skrýval za První máj svou ubohost. Podléhají novému výkladu kapitalismu, podle kterého o prosperitě a hospodářském růstu nerozhoduje práce, ale spotřeba. Přistupuje k tomu vzpomínka na transformaci. Tehdy si většina Čechů uvědomila, že víc než prací dosáhnou na bohatství prostřednictvím známostí, obcházením zákonů a dobrých mravů.
To je hned několik důvodů, proč zkusit napřesrok oslavit práci o něco důstojněji.