Epidemie přinesla příjemné zjištění, že ČR není jen montovnou, ale zemí s hustou sítí výzkumných ústavů a fakult, vzdělaných lidí, kteří bleskově zapřemýšleli a konali. Na tom by se mělo dál stavět. Do stavu společnosti by měla víc mluvit racionalita vědců.

Koronavirová epidemie hodně řekla o stavu české společnosti. Jako každá vypjatá situace, nechala vyvstat těm nejsvětlejším i těm stinným stránkám, vynesla na světlo skvělé obětavé lidi i překupníky s předraženými gely.

Občan najednou viděl, že žije v zemi nejrůznějších lékařských, chemických, biologických a jiných fakult a ústavů, o nichž ani netušil. Zemí výzkumníků, techniků, start-upů, inteligentních lidí na světové úrovni, kteří často studovali v zahraničí, a kteří se teď rychle zmobilizovali a jednali. Že tu za třicet vzniklo inteligentní vzdělané podloží, které by už mohlo nést výraznější ovoce a mluvit do stavu společnosti.

Že jako vždy, když o něco v novodobé historii téhle země šlo, zmobilizoval se inteligentní potenciál země, vědci, inženýři, vzdělanci, dobrovolní nadšenci roušek, malé firmy, start-upy a pustili se do řešení. Skutečná elita země. Bez příkazu vládnoucích, ve jménu zájmu celku. Bez nároku na osobní odměnu, a u zdravotníků i bez ohledu na vlastní zdraví a život.

Nečekali na pokyn ministerstev, jako svéprávní lidé viděli, že se přivalil velký problém a bez otálení začali jednat. Problém to byl celospolečenský, často se jejich profese přímo netýkal, oni se přesto do něj pustili. Dali k dispozici své vzdělání, svůj know-how, techniku a prostředky laboratoří, určených pro práci na jiných tématech než virus. Dali k dispozici své tiskárny 3D, své licí stroje, a začali produkovat.

Občan si mohl uvědomit, že v jeho zemi se i přes snahu miliardářů přenést všechno do Číny ještě udržela liberální masarykovská tradice menšího státu založeného na vzdělání, racionalitě a osobní iniciativě. Že tu stále přežívá, na čem první republika vybudovala svoji životní úroveň a svůj skvělý image v zahraničí, své místo jako desáté nejvyspělejší země tehdejšího světa. To, co stálo za úspěchem onoho kdysi Made in Czechoslovakia. Ne levné pivo, slevy a druhořadá kvalita, ne kopírování cizích licencí, ale inteligence, rozum, věda, technické dovednosti obyvatel, inovace, vlastních nápady, vzdělání.

Náhlá poptávka po názorech odborníků

O názory a analýzy odborníků byl najednou ohromný zájem, ze strany politiků i novinářů. Ještě nikdy nebyl v médiích slyšet tak silně hlas rozumu a expertů a lidé po nich tolik neprahli. Obyčejný člověk měl na chvíli dojem, že rozhodnutí se dělají podle vědeckých dat a zkušeností a nikoli na politickou objednávku. Také zjistil, že ty vědecké instituce se mohou sakra hodit i pro každodennost a prakticky přispět ke kvalitě jeho života. Objevily mu blahodárnost nanovláken či stříbra likvidujícího viry. Zjistil, že vzdělaní lidé vnímají, čím on žije, a že byli prvními, kteří mu pomohli. Teď viděl, kdo jsou skutečné elity.

Ta zvláštní doba možná ukázala i vědcům a jejich ústavům, jak mohou být potřební v reálném životě. A že je legitimní, aby se víc prosazovali ve veřejném prostoru. Že je dokonce třeba, aby k tomu našli odvahu a vyšli z kruhu akademického světa.

Tohle všechno je ohromný kapitál, který si veřejnost objevila, a který by se neměl promrhat. Potřebovali bychom i nadále nechat odborníky vyjadřovat se co nejviditelněji k obecnému dění a řídit se jejich doporučeními. Jsou země, abych nikoho nejmenoval třeba Německo, kde se politici a administrativa běžně obracejí o konzultace na vědce a svá politická rozhodnutí opírají o výstupy jejich ústavů.

Kdyby to tak dělaly i české instituce a politici, byli bychom v civilizačním vývoji o kus dál. Tuhle lekci z koronavirové krize by měli pochopit aspoň někteří mladší politici. Zemi musí samozřejmě řídit politici, mají mandát voleb, měli by se ale opírat o výstupy expertů.

Státní správa potřebuje naslouchat expertům

Z vlastní zkušenosti z práce ve státní správě vím, že ta je vědou spíš nepolíbená. O existenci ústavů, které pracují nad tématy, jež má v popisu práce i ona, často ani neví. Pokud ano, většinou s nimi nekomunikuje a pokud z nějakého důvodu musí, tak čistě formálně. Vláda má svou poradní radu NERV, to je ale spíš výjimka.
A naopak, českým akademikům chybí (kromě několika výjimek, potom ovšem zbožňovaných médii) reflex vstupovat do veřejné debaty. Jako by netušili, že mají demokratickou povinnost dát své poznatky veřejnosti k dispozici.

Výborně to je vidět na veřejné vášnivé debatě o evropské integraci a našem místě v ní. Jsou slyšet pouze lidé, kteří ve své většině vycházejí z ideologických premis, faktograficky nic nevědí a často ohlupují pseudoinformacemi. A akademici z kateder evropských studií vůči falešným zprávám mlčí.

Na Filosofické fakultě UK se studují snad všechny jazyky a kultury světa. Pokud ale ministerstvo zahraničí vysílá do ciziny diplomata, dokonce velvyslance, nikdy ho nenapadne, aby prošli na fakultě nějakým seminářem či školením. Know-how vědců z fakulty ho míjí zdaleka.

Během krize bylo vidět, že pokud se opatření opírala o názory epidemiologů a odborníků na nakažlivé choroby, byly výsledky dobré. Jakmile je brali do rukou pouze politici, vedlo to k nedostatku základního vybavení, k ohrožení životů, ke zmatkům a k nepravdivým prohlášením. A náhlý obrat k rozvolňování dosavadních opatření se zdá bohužel svědčit o tom, že politici, sotva jim otrnulo, se od vědy a jejích dat zase odvrátili a začali po staru sledovat křivky popularity.

Inteligentní občanská společnost tu stále je

Vzbuzená aktivita inteligentní občanské společnosti, která umí jednat sama o sobě a nečeká na příkazy shora, která se umí zorganizovat, zkontaktovat, propojit, je pro nás všechny velmi příjemným a nadějným zjištěním po koronavirové krizi. Zmobilizovali se i vědci, i obyčejné paní, které zasedly za šicí stroje, i firmy.

Atmosféra člověku nemohla nepřipomenout listopad 89, tehdejší étos a mobilizaci všeho nejlepšího, co mezi obyvatelstvem bylo. Jak se lidé najednou zajímali o stav společnosti, o situaci druhých, jak se snažili něco zlepšit a něčemu napomoct. Jak někteří nosili stávkujícím studentům na fakulty do krabic od bot peníze, někdy i klíčky od auta, nebo aspoň jídlo, jak herci vyráželi agitovat do menších měst, jak spousta lidí začala věřit, že můžou změnit život kolem sebe.

Koronavirus vyvolal vzedmutí nejkrásnějších vlastností, které vypadaly, že jsou zasuty někde pod povrchem a spí, pokud už vůbec nezmizely. Stačila ale krizová situace a ony vypluly přirozeně na povrch. Nenechme je vrátit se do stavu dřímoty.