A.Babiš nejspíš podzimní volby prohraje. Přijde šance na vládu koalice dnešních koalic. Jaké skýtá naděje, jaká rizika? Liberálně-sociální volič má dnes naději nejspíš v Pirátech se STANem, i když to bude velká neznámá.

ČSSD příští vládu nejspíš neovlivní a volit pravici by znamenalo riziko návratu poměrů, jež zrodily A.Babiše, a jasný sociální propad.



Žijeme v zemi polarizované mezi duo Babiš-Zeman a opozici. Média o ní často mluví, jako by to byla jedna síla. Jako by stačilo, aby převzala moc, a bude líp. Je ale zárukou lepší budoucnosti pouhý fakt, že je někdo v opozici vůči A.Babišovi? Do jaké míry je to proto, že s ním autenticky nesouhlasí, a do jaké míry proto, že by ho jen ráda vystřídala ve Strakově akademii? Vadí všem v opozici prorůstání zájmů jednoho miliardáře se státem?

Česká opozice je heterogenní, její strany pojí jen chuť odstavit od moci předsedu ANO a jeho způsob vládnutí. Pobabišovský vývoj se proto bude moci ubírat nejrůznějšími cestami.

Přijde vláda koalice koalic

Volby nevygenerují výrazného vítěze. Dnes, kdy A.Babiš ještě nezačal natvrdo svoji kampaň, se situace jeví tak, že budeme mít nejpravděpodobněji vládu koalice koalic. A tudíž přešlapování, kompromisy, veletoče i vzájemné nevraživosti a podrazy., A v opozici nejspíš hnutí ANO spolu s krajní populistickou pravicí, možná i s komunisty (pokud projdou do parlamentu) a bude velkou otázkou, zda se tyto tři síly nějak sblíží či ne. Nedávný výběr členů Rady ČT poslaneckým výborem, kde mají jasnou většinu, je toho neblahou předzvěstí. Rozhodně budou na novou vládu útočit. K tomu ještě rok a půl prezidenta, který té vládě nebude nakloněn. Žádná selanka.

Bude to proto, že máme poměrný hlasovací systém, v němž žádná strana není s to získat sama většinu křesel. A nezíská ho ani žádná z dnešních dvou koalic (ledaže by se ještě podstatně změnily preference nebo kdyby menší strany, ČSSD a KSČM, nedosáhly na pětiprocentní práh a jejich propadnuvší hlasy si rozdělili vítězové). Ústavní soud navíc pro tyto volby zpochybnil dosavadní systém přepočtu hlasů na poslanecká křesla, který zvýhodňoval stranu, jež se umístila jako první.

Dnes se proto jeví jako velmi pravděpodobné, že budeme mít vládu dvou dnešních koalic, tedy možná až pěti stran. Pirátů, STAN, ODS, TOP09 a lidovců. A pokud by spolu těsně nedosáhly na parlamentní většinu, musely by si přibrat ještě někoho, což by logicky mohla být asi jen ČSSD (pokud překročí práh 5%). O KSČM či SPD snad nikdo z nich neuvažuje. Co když ale A.Babiš ještě nabere hlasy a bude v situaci, kdy by mohl také s pravicovou koalicí Spolu vytvořit vládu? Odolá pravice? Dá přednost Pirátům, od nichž se v mnohém liší víc než od ANO?

Miliardáři mají v rukou všechna soukromá média

K tomu připočtěme obří zadlužení, jaké Babišova vláda následníkům odkáže a jaké tu ještě nikdy nebylo. Jakákoli následující vláda bude nucena škrtat a omezovat. Rozdíl mezi vládními stranami bude snad jen v tom, nakolik to budou dělat samy od sebe s chutí a nakolik se budou cítit k tomu nuceny pod tlakem reality. Připočtěme covid a jeho ekonomické následky.

A k tomu připočtěme zájmy miliardářů. Na rozdíl od Babiše se nepustili do přímé politiky, své zájmy si prosazují zprostředkovaně přes tlaky na poslance, ministry a hradní okolí, ale in fine jsou identické s Babišovými: Mít stát a vládu, které je nechají vydělávat v oblastech a způsobem, který jim vyhovuje, oslabit a co nejvíc zprivatizovat stát, nepustit sem příliš transparentnosti z Bruselu, platit co nejnižší daně, držet levnou pracovní sílu.

Na rozdíl od mnoha jiných zemí v Evropě u nás ovládají všechna soukromá média, každý z těch nejbohatších má nějaké: soukromou televizi, rozhlas nebo noviny či weby. Změní se toto všechno po Babišově pádu? Nezmění. Spíš lze čekat, že tato média budou na novou vládu vyvíjet silný tlak v zájmu svých majitelů. Včetně Babišových. Panychidy na zemřelého P.Kellera v médiích A.Babiše i dalších ukázaly, jak mají k sobě blízko.

Ideální by byla sociálně citlivá, liberální vláda

V téhle zemi by se lidem žilo dobře, kdyby po Babišově pádu přišla liberální, sociálně citlivá vláda. Která by chtěla udržet demokratický a právní charakter státu, soudržnost společnosti, nerozevírala sociální nůžky a vnímala situaci sociálně slabých, nechala lidi žít bez ideologického tlaku, jaký dnes společnosti ordinují klerikální konzervativci v Polsku či Maďarsku.

Taková strana, jak sociálně vnímavá tak demokratická, tu byla sto let a jmenovala se sociální demokracie. Před válkou ji volil TGM, jeho žena byla její členkou, po desetiletí byla jedním z pilířů československého státu. Dnes se potácí na hranici klinické smrti a co je možná ještě horší, mnoho jejích členů a politiků tápe v tom, co to je levice a o jaké hodnoty se opřít. Přechod poslance Foldyny k SPD je toho názorným příkladem. Stala se z velké části stranou establishmentu, zákulisních hráčů, privatizací, velkých platů ve státních firmách a náměstkovských postů na ministerstvech. Lidovým voličům nerozumí, vzdělaných elit se bojí.

Díky J.Maláčové přitom prosadila mnoho výrazně sociálních opatření, obyvatelům to ale neumí prodat. Do voleb tahle strana zatím žádného jasného lídra nemá, je ale v zájmu celé země, aby se ta staletá značka udržela nad hranicí volitelnosti a oprášila se. Přesvědčí ale aspoň pět procent voličů, že stojí ještě za to?

Piráti jsou dnes relativní nadějí

Stranou, jež má šanci vládnout a která se tomuto ideálu blíží relativně nejvíc, jsou dnes Piráti (spolu s téměř neviditelnými Starosty). Přestože Piráti začali s velmi specifickou tematikou volného webu, blízkou jen mladé generaci, mutovali pod tlakem událostí ve stranu, která je dnes vůči A.Babišovi nejvěrohodnější, nejakčnější, nejefektivnější opozicí. Na rozdíl od ODS si svoji opozičnost nepostavili jen na odmítání, ale v době covidu přicházejí s vyargumentovanými návrhy v zájmu většiny obyvatel. Ze všech politických stran se dnes zdají, že nejvíc slouží občanovi.

Mají výhodu, že za sebou netáhnou žádné privatizační skandály z minula na rozdíl od stran pravicové koalice. Jejich poslanci jsou vidět, slyšet, zvládli práci v parlamentu a v krajích, získávají si úctu i u jiných stran. Chtějí politickou transparentnost, právní stát. Jsou prozápadní, evropsky moderní, chtějí podporovat malé a střední podniky, zabránit odlivu daní. Berou se za menšiny, vnímají rovnost žen a mužů, práva gayů. Představují generační obměnu a s ní i nová témata současného světa, která starší strany ignorují.

Trochu je alarmující, že nepřizvali do své koalice Zelené, kteří sice přitahují jen velmi málo voličů, ale hodnotově jsou jasní; a jejich téma je tématem budoucnosti. Hloupé ovšem je, jestliže někteří Zelení už Piráty odmítají s tím, že nejsou dost levicoví. Koho z těch, kdo mají šanci sestavovat vládu, vidí místo nich jako vhodnější?

Na druhou stranu mají Piráti řadu slabin. Především malý počet členů (je jich v celé zemi něco málo přes tisícovku) a zvláštní systém přímé demokracie bez vnitřních struktur a kontrolních mechanismů, kdy všichni členové o všem hlasují po internetu. Aby potom vedení klidně udělalo i jiné rozhodnutí. K tomu krátkou minulost, často nepříliš zkušené tváře a paradoxně vidinu úspěchu v podzimních volbách. A v mnoha ohledech ideovou nezakotvenost.

I.Bartoš, O.Richterová nebo M.Peksa jsou čitelné tváře, jak to ale vypadá se stovkami dalších? Pokud se té straně bude dařit, tak jak se to dnes jeví, přivede do parlamentu desítky nováčků nepolíbených parlamentní politikou. Kteří se budou rozkoukávat, kteří si budou muset dát pozor, aby se nedali utahat na vařené nudli matadorů pravice a nejrůznějších lobbistických šíbrů. Mají-li být vládní stranou, budou muset rozšířit počet členů a logicky se na ně pokusí nabalit řada kariéristů. Poprvé možná povedou ministerstva, kde znají jen minimum lidí a mají asi jen mlhavou představu o tom, jak ty těžkopádné instituce fungují. Do rozhodovacích pozic a do parlamentu přivedou lidi, u nichž až dojde na lámání chleba, nebude tak docela jasné, jaké hodnoty vyznávají.

Dosud nejsou u moci, zatím nemuseli ve větším odolávat lákadlům politikaření, správních rad či ministerských náměstků. V koaliční vládě budou muset zvládnout vyjednávání, ústupky a kompromisy. Budou se muset naučit vládnout, což znamená špinit si čas od času ruce. To jsou problémy každé nové formace.

Českému sociálně vnímavému, svobodomyslnému voliči nic jiného nezbyde, než pokud nebude z důvodů historické věrnosti ještě hlasovat pro soc-dem, aby vsadil na Piráty se Starosty a přál si, aby obstáli. Aby pochopili, že budou mít nesmírnou zodpovědnost za celý stát, a aby proto uměli udělat i kompromisy. Aby byli přijatelní i pro starší generaci, kterou třeba zpočátku odrazoval název strany či některé její vnější atributy. A aby se víc věnovali sociálně slabým, aby se přestali bát nálepky levicovosti, kterou se je snaží zdiskreditovat pravice i ANO. Je to jen umělý strašák, levicové hodnoty jsou v souladu se zájmy většiny společnosti.

Žádná jiná formace dnes nepřináší takovou naději jako jejich koalice se Starosty.

Vítězství pravice by znamenalo návrat časů, jež zrodily Babiše

Zároveň budou muset v eventuálním vládním programu a potom ve vládní praxi svést boj se stranami pravice. Ty tam vnesou všelijaké vazby z minula a mnoho sobecké ideologie. Už teď se nechají slyšet, že Piráti jsou prý neomarxisté. Proč se spíš nenaučí německy a nepodívají, jak vypadá politika takové CDU?
Maximálně 20% hlasů pro pravicovou koalici v dnešních průzkumech jí nedává šanci na vůdčí roli v nové vládě. Kdyby ji měla, mohlo by to s největší pravděpodobností znamenat návrat poměrů, jež zrodily A.Babiše, a dokonce likvidaci sociálních opatření, jež si na něm vydupala soc-dem.

Co těm stranám na Babišovi vadí? Jeho nedemokratický styl, jeho nekoncepčnost, jeho ode zdi ke zdi, jeho demagogická neideologičnost. Slušnost ovšem nemůže být politickým programem, je politickým předpokladem. Vadí jim, že je u moci miliardář? Nevadí, vždyť miliardáře samy zrodily. Kdyby byl premiérem nedávno zemřelý P.Kellner nebo D.Křetínský, kritizovaly by je stejně? Vadí jim, že miliardář u nás vlastní dva z největších deníků a síť rozhlasů? Proti tomu, aby miliardáři podnikající v jiných odvětvích nevlastnili i média, nikdy nic neučinily. Vadil by jim A.Babiš, kdyby nepřetrhal (samozřejmě nikoli v rámci boje o čistotu, ale kvůli vlastním zájmům) mnoho z jejich starých vazeb? Liší se Babišova dráha ke zbohatnutí natolik od cest jiných milionářů, jež ty strany nikdy nepodrobily kritice?

Návrat k moci těchto stran může těžko znamenat něco jiného než prosazování antisociální politiky. Jako by stále tkvěly v dávných neoliberálních schématech, která se ve světě opouštějí a jen na východě Evropy ještě přežívají. Co se týče demagogie a populismu, nebylo možné si nevšimnout, že z jejich řad nikdy nevzešla sebemenší kritika Trumpa za celé jeho období. A i po jeho výzvě k obsazení Capitolu bylo od nich slyšet, že měl skvělých pět let a že je jen nějak pokazil tímto závěrem.

I v době, kdy sháněla voliče a slušela by se opatrnost, se opoziční ODS najednou spojila s A.Babišem a hlasovala s ním pro snížení daní (tj. velkých sum pro milionáře a malinkých pro zaměstnance). Způsobí to výpadek v rozpočtu státu ve výši 130 mld Kč a tedy škrty ve službách veřejnosti. Nejenom ODS, stejně tak TOP 09 stále mluví o potřebě „zeštíhlení“ státu. Za populistickými řečmi o líných úřednících se skrývá jedno: čím slabší stát, tím silnější jsou velcí dravci a tím méně jsou kontrolovatelní. Abdikace na roli státu znamená jeho privatizaci, kdy služby typu školek, jeslí, dobrých škol přestane zajišťovat stát a budou je mít jen ti, kdo si je budou moci zaplatit. Je to v zájmu většiny?

ODS spolu s Kaczyńským a Orbánem

A co vztah k EU, základnímu kameni našeho ukotvení ve světě? ODS kritizuje Brusel kde může včetně ostře protievropských výroků některých jejích vlivných politiků. Zdá se, že Klausův stín tam je stále živý. V tomto ohledu tu stranu vždy kritizovala TOP 09, jak se teď spolu shodnou v rámci koalice? V Europarlamentu zasedají dva poslanci za TOP 09 a dva lidovci v Evropské lidové straně EPP, kdežto čtyři poslanci ODS v jiné, v malé, nevlivné frakci Konzervativců. Jsou tam spolu s polským PiS J.Kaczyńského, a teď tam zřejmě míří dokonce Orbánův FIDESZ, když ho vystrnadili z EPP. A tahle ODS by měla ovlivňovat zahraniční politiku státu nebo dokonce řídit ministerstvo zahraničí? Jak se to slučuje s proevropskými deklaracemi TOP 09 nebo lidovců? Nebylo by to z bláta do louže?

ODS i KDU někdy tiše, někdy nahlas podporují politiku vládních stran v Polsku a v Maďarsku. Platí to i o tisku, který je jim blízko. Kdyby takovou politiku měly vnutit českému obyvateli, byla by to změna k lepšímu?

V rámci Střední Evropy jsme stále příjemným ostrůvkem

V kontextu Střední Evropy je zatím ČR výspou svobodného života, tolerantního prostředí, docela slušně fungujícího právního státu (kromě stíhání těch nejvyšších), slušných platů zdravotníků i učitelů a střední třídy. Nikdo do škol a do parlamentu nevěší kříže, nikdo tu nevnutil povinný katechismus jako v Polsku, ženy se smí rozhodovat o vlastním těle, gayové mají právo na registrované partnerství. Nemašírují tu fašizující organizace jako v Polsku, hejtmanem se nestal pohrobek tisovského Slovenska. V tom všem jsme stále nejpříjemnějším místem k životu ve Střední Evropě. Trochu jako by se opakovala situace z meziválečných let, kdy si Československo udrželo do značné míry demokratický a liberální charakter.

Pomůže vláda sestavená kolem Pirátů tento stav zachovat? Ubráníme se autoritářským tendencím vlády pevné ruky a mafií prorostlých do státu, jaké vykazuje Polsko, Maďarsko nebo Slovensko?

Mnoho lidí očekává od příštích voleb výrazný návrat k lepšímu. Doufejme v to a pracujme na tom. Populistický oligarcha je u moci už víc než dlouho. Ale nezaujatý pohled nemůže nevidět, že vláda koalice koalic může být i obdobím zmatků a nestability, které by mohly přivést k moci jiného Babiše, nebezpečnějšího, jakéhosi českého Orbána nebo Kaczyńského.

Strany obou koalic, které budou nejspíš sestavovat vládu, budou mít ohromnou zodpovědnost, aby udržely v zemi sociální smír a demokratický dialog a blokovaly pronikání extrémně pravicových demagogických ideologií. Jsou si toho vědomy? Mají k něčemu takovému chuť?

Článek byl publikován v Deníku referendum