Prezidenti Pavel a Duda vidí Visegrád odlišně. Podle Pavla se osvědčuje jen jako "konzultační fórum", pro Poláky je naopak nástrojem jejich snahy o dominanci ve střední Evropě.

„V dobách své vojenské kariéry v NATO jsem býval… skeptický, co se týče role, jakou by měla hrát v zahraniční a bezpečnostní politice Visegrádská čtyřka,“ řekl nový prezident Petr Pavel minulý týden před svým příletem do Varšavy v dlouhém rozhovoru pro hlavní opoziční deník Gazeta Wyborcza.

Podle něj se „Visegrád osvědčuje jako konzultační fórum v nejrůznějších otázkách. Nemyslím ale, že bychom měli jít ve směru hlubší integrace zahraniční a bezpečnostní politiky. Stanoviska Maďarska, Polska, České republiky a Slovenska vůči Rusku a vůči podpoře Ukrajiny se velmi liší.“

Lze předpokládat, že jeho slova měl na stole ještě před společným jednáním polský prezident Andrzej Duda a že se mu nemusela zrovna líbit. Protože Polsko pod vládou Jaroslawa Kaczyńského se snaží prosadit jako středoevropská mocnost a Visegrádskou skupinu vnímá v této strategii jako svůj důležitý nástroj.

V rámci Evropské unie je dnes spolu s Maďarskem černou ovcí a pro své ambice by potřebovalo spojence. Obě země se diametrálně liší, co se týče podpory Ukrajiny a pohledu na Rusko, ve vnitřní politice si jsou ale velmi podobné. Autoritářské režimy, kde o všem rozhoduje jeden člověk a na něj jsou navázány všelijaké zbohatlické skupiny a jedinci, veřejná média rovnají se vládní, vládní strana se snaží podřídit si soudy, ignorovaná opozice a rétorika jakési hráze křesťanství proti neznabohům.

Orbán tu nebude věčně

Svůj skeptický pohled na Visegrádskou čtyřku projevil Petr Pavel už v předvolební kampani a není neznám. Právě tak jako jeho sympatie vůči Baltům, s nimiž by si přál užší spolupráci a sblížení s Visegrádem. Naopak neskrývá svůj kritický pohled na Orbána. Ještě v rámci své kampaně jel do Maďarska setkat se s opozicí. V citovaném rozhovoru o něm říká, že „tu nebude věčně“. A vyhýbavě se tam vyjádřil i k dnešní situaci v Polsku, která prý „není dána jednou provždy“.

Jeho pohled je velmi racionální a vychází z reality. Což ale neznamená, že by se překrýval s pohledem české vlády, ta měla ve svém prohlášení naopak Visegrád jako jednu z priorit.

Oficiálně česká vláda Kaczyńského a Orbánovy metody neschvaluje. Mezi špičkami ODS je ale pár tváří, které souzní s Kaczyńského režimem a s dnešním Polskem. Důkazem budiž třeba blesková dohoda s polskou vládou ohledně polského dolu Turów znečišťujícího Liberecko, kterou nová Fialova vláda dohodla, sotva se ujala řízení státu.

Jasným politickým poselstvím je také fakt, že čtyři poslanci, které má ODS v Evropském parlamentu, sedí ve stejné, mimochodem marginální a nevlivné, frakci Konzervativců spolu s PiS Kaczyńského a hlasují stejně jako oni.

Visegrád není žádná pevná instituce, nemá žádné sídlo ani sekretariát. Je to volné sdružení sousedních států, které vzniklo jako vzájemná podpora pro vstup do EU a do NATO a od těch dob hledá svou tvář. U Polska je jasné, že by mělo V4 rádo jako jakousi protiváhu liberálnímu Německu a Francii, navíc pod svou taktovkou. Takovou ještě početnější protiváhu se snaží vytvořit v rámci tzv. Trojmoří, tj. dvanácti států od Baltu po Bulharsko. Hospodářsky to budiž vítáno, politicky to je ovšem mrtvé dítě.

Nakolik se představy nového prezidenta Pavla o nedůležitosti Visegrádu promítnou do reálné politiky, uvidíme časem. Zdá se, že podobný pohled má i ministr zahraničí Jan Lipavský a jejich možná shoda by už mohla něco znamenat. Dnešní Visegrád nám nic nepřináší. Ovšem je třeba mít na paměti, že v zájmu státu je třeba mít se sousedy dobré vztahy.

Psáno s mírnými úpravami pro ČRo