"Člověk je starcem evoluce" můžeme zvolat a přitom vůbec nemusíme blouznit. Stačí, když se na evoluci podíváme jako na síť, která nemá měřítko. Člověk totiž není nějakou průměrnou formou života někde uprostřed normálního rozdělení. Člověk je výjimečnou formou a není jasné, kam dále půjde.

Takovými sítěmi jsou např. mozek nebo různé potravní sítě, jak ilustruje např. obrázek Food Web. Je to také Web, jehož pohledem se na evoluci lze podívat. Pro tyto sítě jsou charakteristické varianty tzv. Zipfova zákona. Totiž, že počet nebo četnost prvků jistého řádu v síti je nepřímo úměrná tomuto řádu. V případě Webu např. platí, že počet webových stránek, na které se odkazuje k jiných webových stránek, je úměrný 1/k². To znamená, že webových stránek, na které jsou odkazy na velmi mnoha webových stránkách, je velmi málo.

Přijměme podobný typ zákona - nemusí tam být mocnina - i pro evoluci. Člověk jako nejvyšší řád života je ojedinělý. Může tedy platit, že četnost života jistého řádu k je nepřímo úměrná tomuto řádu. Malý řád znamená jednoduchou formu života. Pokud přijmeme takovou představu, začne záležet na velikosti řádu života. Pokud u člověka je např. k=100, zůstane pro evoluci 1/100 četnosti vyšší formy života než je ta lidská, pokud je k=10000, je to již jen desetitisícina ... V každém případě je z tohoto modelu patrné, že člověk je spíše starcem evoluce. Život vyšší formy sice nemá měřítko, jeho výskyt je však nepatrný.

Můžeme přemýšlet, že Zipfův zákon přehání. Někdy v sítích skutečně připomíná halucinogenní prvek. Příliš zjednodušený model, po jehož použití se dobře blouzní. A zablouznit můžeme i my s nadcházejícím víkendem. Tím, že se naopak staneme dětmi evoluce a vytvoříme něco evolučně nového a vůbec to nemusí být vysokého řádu. A když přitom pomyslíme na starce evoluce, nepochybně nás potěší, že Zipfův zákon platí i pro Shakespearovy texty. A potom, že na evoluci Zipfovým pohledem něco není.