Přijde tyranie a uvrhne člověka do chléva plného zvířat. Teprve tady se mu ozve hlas, který má uvnitř a který dosud neslyšel: "Spočítej zvířata ve chlévě."

Člověk začne počítat. Spící mourovatá kočka 1, ležící ovce 2, přiběhnuvší ovce 3, pes honící další ovci 4, další ovce 5, myš v rohu 6, jiná ovce 7 ... Když je u čísla 37, přeběhne kolem ovce. Člověk není jistý, zda ji již započetl nebo ještě ne. Kolem zdi běží myš. Je to ta s číslem 6? Nebo jiná? Člověk nahlédne, že způsob, který zvolil, není příliš dobrý.

Vymyslí tedy nový způsob. Nastříhá na díly lepící pásku, na první díl napíše 1 a přilepí na hlavu nejbližšího zvířete. Na druhý díl napíše 2 a přilepí na hlavu dalšího zvířete. Podobně napíše číslo 3 a přilepí na jiné zvíře. Chodí po chlévě tak dlouho, dokud tímto prostým způsobem neoznačí všechna zvířata. Je jistý, že nepřeskočil žádné číslo a nepoužil jedno číslo vícekrát. Člověk skončí na čísle 157. Přehlédne všechna zvířata a bude vědět, že jich je 157.

Po namáhavém počítání ve chlévě odpočine, spokojený sám se sebou, když znovu slyší hlas uvnitř: "Zvířat je nekonečně mnoho." Člověk začne uvažovat, když je zvířat nekonečně mnoho, že bude pokračovat ve stříhání lepící pásky a psaní čísel 158, 159, ... na jednotlivé díly a v jejich lepení na hlavy zvířat tak, jak to dělal dosud. A to až do nekonečna. Člověk usoudí, že množství čísel, která napsal na díly a množství zvířat ve chlévě musejí být stejná.

Opět odpočine, spokojený sám se sebou, když znovu slyší hlas uvnitř: "Celek je větší než jeho část." To je přece jasné, souhlasí člověk a pustí se v duchu do počítání sudých čísel způsobem, jakým předtím počítal zvířata. Dvojce přiřadí 1, čtyřce 2, šestce 3 ... To přece není možné, pomyslí člověk, aby množství sudých čísel bylo stejné jako množství čísel samých. Přece jsou sudá čísla částí čísel, tak jich nemůže být stejně. A když jich bude stejně, tak nemůže platit, že celek je větší než jeho část.

Člověk tedy usoudí, že když něčeho je nekonečno, přestane platit to, co se zdá jasné. Že celek je větší než jeho část. Člověk začne uvažovat, jak je to tedy s nekonečným štěstím, nekonečným smutkem, nekonečnou láskou, nekonečnou vírou, nekonečnýma očima, nekonečnem v dlaních. Nemůže přece platit, že nekonečná radost je větší než radost, nekonečná láska větší než láska, nekonečný smutek větší než smutek, nekonečná víra větší než víra ...

Člověk poděkuje svému hlasu, který má uvnitř, vyjde ze chléva a bude tak činit po tisíciletí. Bude mít svou lásku, svou radost, svou víru, svůj pokojný advent.

Zdroj: Je-žíškův den-ík