Týden před dvacátým čtvrtým prosincovým dnem zjišťujeme, že jsme na tom dobře. Chybí uspořádat a organizovat jen čtyři věci. Usmíváme se nad pomyšlením, že je před námi dvacet čtyři (4 faktoriál neboli 4!) možností, jak to udělat. A vůbec se nezalekneme nad obtížností správného výběru, i když málo z nich nebo vůbec žádná dává smysl.

Dvacátý čtvrtý prosincový den zjistíme, že se tu den potkal s naším dvaceti čtyř hodinovým časem. Rychlostí dvacet čtyři obrázků za vteřinu začneme promítat všechny naše statické faktoriální přípravy a budeme okouzleni dynamickým romantickým dějem, na který je filmový průmysl krátký.

Týden po dvacátém čtvrtém prosincovém dnu začneme hledat krásu ve všech právě uplynulých faktoriálech. Zjistíme, že dvacátým čtvrtým písmenem abecedy je X. Začneme přemýšlet, že X je to správné písmeno k prožité kráse. Zjistíme totiž, že to je zvláštní, neboť jsme v přírodě patrně samotní, kteří hledají, prožívají a pociťují krásu. To nás ohromí natolik, že přijdeme s krásnou teorií o našem dvacátém čtvrtém prosincovém dnu. Byl to krásný den naší lidské snahy. Den 4!

Krásné a veselé 4!