Příběhy, které nejsou mechanické.

Hmotný vesmír má svá hmotná města. Jsou hmoty, které silněji přitahují jiné hmoty. Jedna hmota nečekala na dobu, kdy nenávratně zmizí v hmotném velkoměstě a umožnila pěstovat všechen život. Byla přesvědčená, že je pro život formulí velkého dobra. Život tvořil a měl za to, že formule velkého dobra platí.

Formule 2ⁿ-2 také nečekala na dobu, kdy nenávratně ztratí platnost a začala přitahovat všechna prvočísla. Byla přesvědčená, že je beze zbytku dělitelná právě prvočísly n. Matematika staré Číny tvořila a měla za to, že prvočíselná formule platí.

Později obyvatelé také nečekali na tu dobu a začali počítat všechny formule. Spočítali pro starou Čínu neobjevitelnou podobu formule 2³⁴¹-2 a zjistili, že je beze zbytku dělitelná číslem 341 i když nejde o prvočíslo. Spočítali i podobu formule velkého dobra a zjistili, že může být formulí velkého utrpení.

Ty příběhy nejsou mechanické. Myšlenky nejsou dokonalé a přesto je pro ně podstatná tvořivost. A také určitá tajemnost. Někdy jsou nové myšlenky tokem řeky z jednoho zdroje. Jindy jsou sdělované božskou bytostí ve spánku a vyjadřují boží myšlenku.

Až nebudu čekat, vezmu myšlenku obyčejnou jako list čajovníku, dotvořenou více než je sladkost fíku, od tajemného zdroje laskavosti. Dovolte také Vám popřát. Nečekejte.