Čas za časem
Žiji v čase nebo v jeho iluzi a přesto jsem přesvědčený, že lepší strany života jsou mimo čas. Nebo, podobně jako pravda a spravedlnost, jsou na čase nezávislé. Myslím tedy, že za časem ve kterém žiji je jiný objevnější čas, který respektuje nic, věčnost, řád, chaos, informaci.
Čas, ve kterém žiji, lze odvodit z vlny. Vlny mají svůj kmitočet f určený jako jejich počet za jednotku času. Perioda vlny, obvykle označovaná jako T, je časem jedné vlny. Přitom platí rovnost fT=1.
Čas, který je za tímto časem, souvisí s pravděpodobností. Pravděpodobnost lze vyložit jako relativní četnost v řadě řízených experimentů. Jestliže se nějaký jev a objeví v n experimentech r krát, je jeho relativní četnost fn(a)=r/n. Pravděpodobnost p(a) je potom idealizovaný matematický stroj s nekonečným počtem experimentů.
Pokud se experimenty periodicky opakují se stejnou periodou T, je možné pro relativní četnost zavést podobnou rovnost jako pro vlny fnx(a)T=1 nebo px(a)T=1. Mocnině x říkám xteplota podle podobnosti s pravděpodobnostmi používanými v termodynamice. Vztah mezi pravděpodobností a časem tu má racionální zázemí, neboť méně pravděpodobné jevy obecně nastávají méně často. Xteplota plní úlohu škálovacího parametru v kontextu skutečného času.
Čas za časem je v systémech jevů majících stejnou xteplotu, které se však mohou lišit v relativní četnosti i periodě. Pro i-tý jev je totiž pix=1/Ti neboli xln(pi)=-ln(Ti). Vynásobením obou stran pi a sečtením pro všechny jevy v systému vyjde vztah pro průměrnou periodu T
kde H=H(p1,p2...) je entropie vyjadřující míru neurčitosti v systému. Entropie má nulovou hodnotu v případě jistoty a je největší pro stav největší neurčitosti.
Takový čas za časem mě fascinuje. Nejen pro svůj vhled do fyzikálního kvantového mikrosvěta, ale také do makrosvěta. Čas za časem tu má svůj počátek i konec. Nic (nulová entropie) zde najednou má svůj "jednotkový" čas a naopak, v případě úplného chaosu se čas zastavuje. Tam je věčnost. Z tohoto pohledu nemůže být ve věčnosti život, jak ho známe, neboť život je faktickým "strojem," který ve svém prostředí vytváří uspořádanost z neuspořádanosti, tedy snižuje entropii, což v takové věčnosti není možné.
Není to nádherné? Úplná nula má svůj čas a v úplném chaosu čas ztrácí smysl. My jsme někde mezi. V čase, kdy entropie jasně souvisí s informací a kdy vidíme čas za časem.
Čas, ve kterém žiji, lze odvodit z vlny. Vlny mají svůj kmitočet f určený jako jejich počet za jednotku času. Perioda vlny, obvykle označovaná jako T, je časem jedné vlny. Přitom platí rovnost fT=1.
Čas, který je za tímto časem, souvisí s pravděpodobností. Pravděpodobnost lze vyložit jako relativní četnost v řadě řízených experimentů. Jestliže se nějaký jev a objeví v n experimentech r krát, je jeho relativní četnost fn(a)=r/n. Pravděpodobnost p(a) je potom idealizovaný matematický stroj s nekonečným počtem experimentů.
Pokud se experimenty periodicky opakují se stejnou periodou T, je možné pro relativní četnost zavést podobnou rovnost jako pro vlny fnx(a)T=1 nebo px(a)T=1. Mocnině x říkám xteplota podle podobnosti s pravděpodobnostmi používanými v termodynamice. Vztah mezi pravděpodobností a časem tu má racionální zázemí, neboť méně pravděpodobné jevy obecně nastávají méně často. Xteplota plní úlohu škálovacího parametru v kontextu skutečného času.
Čas za časem je v systémech jevů majících stejnou xteplotu, které se však mohou lišit v relativní četnosti i periodě. Pro i-tý jev je totiž pix=1/Ti neboli xln(pi)=-ln(Ti). Vynásobením obou stran pi a sečtením pro všechny jevy v systému vyjde vztah pro průměrnou periodu T
T=exH
kde H=H(p1,p2...) je entropie vyjadřující míru neurčitosti v systému. Entropie má nulovou hodnotu v případě jistoty a je největší pro stav největší neurčitosti.
Takový čas za časem mě fascinuje. Nejen pro svůj vhled do fyzikálního kvantového mikrosvěta, ale také do makrosvěta. Čas za časem tu má svůj počátek i konec. Nic (nulová entropie) zde najednou má svůj "jednotkový" čas a naopak, v případě úplného chaosu se čas zastavuje. Tam je věčnost. Z tohoto pohledu nemůže být ve věčnosti život, jak ho známe, neboť život je faktickým "strojem," který ve svém prostředí vytváří uspořádanost z neuspořádanosti, tedy snižuje entropii, což v takové věčnosti není možné.
Není to nádherné? Úplná nula má svůj čas a v úplném chaosu čas ztrácí smysl. My jsme někde mezi. V čase, kdy entropie jasně souvisí s informací a kdy vidíme čas za časem.