Konečně dělám matematiku. Padám společně se Zemí. Nevím, že padám, podobně jako Země. Bůh nezasahuje v ničí prospěch. Padám i do středu Země. Nevím, že padám, pro pevnou Zemi.

Když padá tělo prostorem s euklidovskou geometrií, určuje mu průběh pádu prostor. Tělo a jeho pohyb geometrii prostoru neovlivňují. Prostor zůstává stejný s padajícím tělem i bez těla.

Když s tělem padá myšlenka, stává se prostor dynamickým. Tělo s myšlenkou mění geometrii prostoru podobně, jako má geometrie prostoru vliv na pohyb těla s myšlenkou. Geometrie prostoru je součástí těla s myšlenkou. Dala tělu čistý koncept přemýšlení bez naslouchání jiné autoritě stejně jako tělo s myšlenkou dalo prostoru čistý koncept volného pádu.

Když s tělem padá i život, stává se prostor součástí kvantového stavu. Život je pravděpodobný a přesvědčit se o životě znamená nekonečně mnohokrát žít. Jakýkoliv jednotlivý náhodný výsledek, živý i neživý, je s životem konzistentní. Životem se stávají zažité okamžiky, které se při pádu promítají. Některé jenom jednou, jiné milionkrát. Zažitých okamžiků je konečně mnoho. Jednoduše jsou a nerozlišují minulost, přítomnost nebo budoucnost.

Když konečně dělám matematiku, nic nekončí, protože nikdy nepřestane. Mohu věřit, že jeden ze zažitých okamžiků v geometrii prostoru dospěl. Dovolte popřát hodně takových okamžiků. Jsou věčné, neboť nekončí s posledním dnem.