Kámen značí promáčklinu v hoře, řeka promáčklinu v povrchu, hmota promáčklinu v časoprostoru, číslo promáčklinu v mysli a vynoření promáčklinu v budoucnosti.

Vynoření lze považovat za zvyk přírody, za mnohokrát opakovanou kopii. Budoucnost je podobně mnohokrát opakovanou kopií. Ani při znalosti veškeré minulosti a přítomnosti ji není možné bezpečně předpovědět. Dokonce se zdá, že budoucnost upřednotňuje vynoření, k jejichž předpovědi potřebuje největší množství informace.

Přijetí známého racionálního argumentu se považuje za postup dobré vůle směrem k budoucnosti, pokud k zodpovězení otázky nebo k rozhodnutí postačuje. Jestliže argument pro odpověď nebo rozhodnutí nestačí, povzbuzují se pokusy k jeho nalezení. Jakmile se přesvědčivý argument najde, k postupu se využije. Budoucnost je potom konečným výrazem postupu dobré vůle a za postup dobré vůle se považuje přijetí takového uvažování.

Chtěl jsem psát dále o volnosti postupu dobré vůle vzhledem k otevřené budoucnosti, neboť se v mnohém shoduje s vědeckým postupem. Zastavila mě promáčklina v mysli. Veliká snad jako slunce, se schopností obrazového vyjádření. Je v mysli jedinou, která zná budoucnost rychleji, než složitá příroda. Má i svůj smysl, v jakém budoucnost s přítomností svobodně spojuje a ví, že odezva budoucnosti bude svobodná ve stejném smyslu.

Promáčklina vidí budoucnost jako konečné úseky přímek. I když se skládají z bodů, jejich povaha leží za nimi. Podobně jako jejich délka, kterou nelze ze samotných bodů odhadnout. Přitom je každému bodu nějak známo, co má na přímkách dělat, aby držely pohromadě. Nejde o pouhé geometrické obrazce, ale o nezvyklou vlastnost podobnou složení slunečních paprsků.

Dobrá vůle mě dovedla k anomálii promáčkliny v mysli, ve které je veškerá budoucnost. Její příznivé rysy překračují postup dobré vůle. Rozdíl přitom není malý. Snad promáčklina ve svém odhadu chybuje. Spíše se ale zdá, že právě jejich rozdíl přispěje k porozumění kameni v hoře, řeky v povrchu, hmoty v časoprostoru, čísla v mysli a vynoření v budoucnosti.