Existovaly civilizace, které neznaly počítání nebo psané slovo, ale nikdy civilizace bez zbytků. Každá civilizace byla zbytkem po velkém třesku nebo po pravěku nebo po paleolitu nebo po starověkém Blízkém východu atd. Dokonce to vypadá, že vytvořit zbytek, jakým je mozek s pamětí a obrazy, vyžaduje mnohem méně úsilí, než vytvořit zbytek obsahující planetu i s životem, která obíhá velkou hvězdu.

Tisíce let je pozoruhodné, když pomocí několika zbytků, podobně jako několika matematických znaků zapsaných na papíře, dokážeme odhadnout a popsat souvislosti sahající až k hranici vesmíru nebo k nejzákladnějším prvkům mozku. Jsme v situaci, kdy umíme používat čísla do 100, ale provádíme aritmetiku s čísly řádu 10⁶.

Tuto skutečnost poměrně výstižně vyjadřuje Čínská věta o zbytcích, které je bezmála dva tisíce let. Říká totiž, že místo aritmetických operací s velkými čísly můžeme pracovat s jejich zbytky. V našem případě najdeme nesoudělné dělitele se součinem větším než 10⁶, např. 99,98,97 a 95 a velká čísla, která potřebujeme například sečíst, jimi vydělíme. Dále můžeme sčítat pouze zbytky po dělení namísto velkých čísel. Přitom se dostaneme ke stejnému výsledku jako v případě použití velkých čísel.

Čínská věta tak do určité míry charakterizuje život. Život je tak vyspělý, jak umí pracovat s nesoudělnými zbytky. Přicházející věci dělíme. Dělení beze zbytku vyvolá představu znalosti věci. Zpravidla však něco neznámého zbude, což spustí obrazotvornost a kombinování s jinými nesoudělnými zbytky. Život tak je založený na principu Čínské věty, aby pomocí zbytků poznával a objevoval věci, které ho přesahují.

V historii se dokonce objevily návody zjednodušit objevování věcí tím, že budou mít velké množství dělitelů, aby po dělení nezbývaly zbytky. I když se tím život ochuzuje o nové podněty. Konečně, každá civilizace zažívá cykly vzestupu, rozkvětu i úpadku. Platón například navrhoval číslo 5040 jako vhodný počet mužů v ideálním městě vzhledem k jeho 59 dělitelům. V případě míru nebo války bylo celkem snadné žít v takovém městě beze zbytků.

Přesto nás střetávání s Čínskou větou nemůže připravit na to, co pomocí zbytků spatřujeme. Vstupujeme do míst, jenž trvají nepředstavitelně dlouho a spatřujeme věci a souvislosti, jenž jsou tam téměř tak dlouho. Je to vesmír a život prosycený dějinami. Čekající na nové podněty.

Zbytky sice mohou vést a vedou i k nadlidským představám. Přítomnost Čínské věty v základech života jim však umožňuje porozumět a považovat porozumění za pravdivé. Znalost dvou malých zbytků vede ke znalosti zbytku velkého. Znalosti, která se nehroutí působením vnitřních nebo vnějších sil. A to dovolte popřát i Vám. Od jednoho matematického zbytku.