Roza měla původně jiné jméno. Byla dvacet let vdaná. Její muž král na ni měl málo času a královnu to tížilo. V poslední době čím dál více. Byla spíše "pouhou" regentkou než královnou. Nejvíce svého času trávila v malém slunném a nejvýše položeném pokoji jejich sídla u svého skicáře. Dívala se ven a malovala okolní krajinu. Protože těch maleb už bylo tolik, že je nebylo kam pověsit a také byly čím dál temnější, jak se cítila osamocená, rozhodla se, že by chtěla více zasahovat do chodu království a být tak více ve společnosti krále.

Vzala slunečník a vzkázala králi, aby ji doprovodil do parku. Král jako vždy neměl čas, protože měl nějaké audience. Zastavila se tedy pro něj sama. Právě v okamžiku, kdy jednal se svým ministrem zemních a vesmírných staveb. "Jestli mě máš ještě rád, postav pro mě rozhlednu" řekla. "Uvidím daleko do kraje a budu mít nové náměty pro své skici. A budou se tam chodit dívat i lidé z království." Král jí to rozmlouval, že jí zaplatí vyhlídkové letadlo kolikrát bude chtít a ministr zase, že přednější je nějaká dopravní nadtepna. Ona se ale nedala.

Tak udělali výběrové řízení. Sešly se tři projekty. Jeden navrhoval postavit rozhlednu v rovinaté oblasti království, jeden v kopcovité a jeden na nejvyšší hoře království. Král s ministrem vybírali a rozhodli, že rozhlednu postaví na nejvyšší hoře. Budou mít nejvyšší rozhlednu na nejvyšší hoře. To nemá žádné jiné království. Královna však nebyla spokojená s tímto rozhodnutím.

"Ty nejsi nikdy spokojená" zlobil se král, "řekni mi proč?" Královna vysvětlovala. Když postaví rozhlednu v rovině, přehlédnou jen rovinu. Rozhledna nikdy nebude tak vysoká, aby bylo vidět i do kopců. Když postaví rozhlednu na nejvyšší hoře, je zbytečná. Království totiž z nejvyšší hory přehlédnou i bez rozhledny, neboť jsou nejvýše. Ať proto postaví rozhlednu v kopcovité krajině. Přehlédnou z ní jak rovinu, tak kopce království a bude vidět i na nejvyšší horu. Král se zlobil, že ho to nenapadlo. Chtěl předtím soutěžit a ani nevěděl s kým.

Rozhlednu tedy postavili na místě, které vybrala královna. Výhled z ní byl skutečně úchvatný a tak byla hojně navštěvována z blízka i daleka. Od té doby lid začal královně říkat Královna Rozhledna, ale protože to bylo moc dlouhé, brzy to byla jen Královna Roza. Ta již teď nebyla osamělá, byla stále po boku krále a oba se učili, že to je lepší systém. Že mají více času a tráví ho spolu v nejvýše položeném pokoji a jejich společné malby teď byly daleko jasnější a barevnější.

A dole, v úplně nejníže položeném pokoji, právě seděl ministr vědy, nevědy a nedovědy tohoto království a psal práci o složitých adaptivních systémech, jakým je nejenom lidská společnost, ale také její jazyk, zákony, příroda, ekonomika, Internet a další. Kde jednotlivé prvky na sebe vzájemně působí, zpracovávají informaci a přizpůsobují své chování. A že i v situaci, která je zdánlivě bezvýchodná nebo dlouhodobě neřešená je dobré hledat řešení. Jednotlivec může ovlivnit i složité systémy. A zvláště příznivé působení je žádoucí. Zítra půjdu na rozhlednu, rozhodl se vědec. Třeba mě tam něco takového napadne. Královna Roza už napoví ...