Nové směry snad nejlépe vystihuje pravý úhel. Jestliže má být na komunikaci nový směr, zařadíme křižovatku. Křižovatka svým způsobem vyjadřuje dualitu kříže: utrpení při odbočování a naději v novém směru. Utrpení a naději vídávám i ve tvářích studentů, kteří s pomocí jiného kříže spojují algebru s geometrií. Když jdeme čtyřikrát novým směrem, dojdeme do původního místa. V případě komplexní jednotky i*i*i*i*i=i.

Nové, kolmé směry souvisí s podstatou lidství stejně jako podstata lidství s novými směry. Počáteční civilizace například nezůstávaly ve směru výroby lepších kamenných nástrojů k praktickým účelům a často odbočovaly do směru symbolického chování. Konečně i tvůrce zmíněného kříže spojujícího algebru a geometrii formuloval v jednom směru teorie, které měly kořeny v čisté matematice, aby v kolmém směru nacházel božského Stvořitele. Křížem je i počátek letopočtu, kdy se ze společnosti rozumu oddělilo srdce.

Přítomnost nových směrů v nás má dvojí způsob. Buď "paralelně" s původními, kdy vnější pozorovatel nemusí poznat, jaký je sepnutý nebo "sériově," kdy postupujeme jen za předpokladu, že jsou průjezdné oba směry současně. Těch druhých bývají plná náměstí, stejně jako těch prvních s rozdílem, že prvně jmenovaní jsou nejednou přítomni až v kamenné podobě. Napodobování například buď srdce nebo rozumu bývá bohatší než napodobování srdce a rozumu současně. Rovnováha buď individuálního nebo univerzálního bývá rozdílná od rovnováhy individuálního a univerzálního současně.

Nejpodivuhodnější na nových směrech je, že sledují potenciálně stejný cíl. Zatímco původní směr (například rozum) vždy poskytuje možnost dalšího dělení úseku mezi dvěma místy, který byl již předtím rozdělen daným počtem dělení, nový směr (například srdce) představuje možnost přidání následujícího přirozeného čísla k jakékoliv posloupnosti přirozených čísel. Na nových směrech obdivuji obrazce, které po sobě jejich "vertikálně-horizontální" princip zanechává. Umělci je objevili a obdivovali již někdy před sto lety. Vyhledávání takových obrazců představuje i obrázek níže (zdroj: Google, heslo: T. van Doesburg).

Co mě na těchto kolmých a barevných obrazcích především fascinuje: představují obdélníky v mém mozku jako pricip tvoření, pro které neexistují formule. A nebude tomu jinak ani v lidské budoucnosti. Tak mi prosím dovolte popřát obrazivé obdélníky nových směrů. Spolu s původními směry lepších nástrojů k praktickým účelům, zdobení, obřadnosti, dorozumívání a zobrazování.