Podat ruku Noemovi
Věci překvapují z pohledu matematiky tím více, čím jsou méně pravděpodobné.
Podání ruky Noemovi, rozhovor se starověkým babylonským matematikem nebo účast na kolokviu s Pythagorem by překvapily velmi, protože jsou nepravděpodobné. I současné věci jako například znalosti nebo nové zkušenosti bývají tak překvapivé, že mívám dojem prodlužování vnitřního času, který se ve mně děje. Čím větší je překvapení, tím delší se zdají být dny, než jsou.
Výsledkem je, že vnitřní čas běží pomaleji. Stávám se pozorovatelem sám sebe na vesmírné lodi, která se pohybuje rychle a kde čas běží pomaleji. Podat ruku Noemovi by proto zamenalo dosažení jakési nesmrtelnosti, kdy se vnitřní čas prakticky zastaví, protože to značí velmi překvapivou věc.
Za pozoruhodnost lze pokládat, že podobným způsobem uvažují i dva stěžejní starověké texty. Gilgameš po své cestě a prožitcích dochází k závěru (mimochodem Gilgameš podal ruku Noemovi), že nesmrtelnost lze získat vykonáním velkých věcí. Velké věci jsou právě věci, které hodně překvapují. Biblické texty předkládají koncept Desatera a nabádají k jeho dodržování. Tomu lze porozumět rovněž z pozice překvapení. Čím lepší dodržování Desatera, tím větší překvapení a tím větší příslib prodloužení vnitřního času a tedy nesmrtelnosti.
Smysl starověkých textů spočívá v pozitivním překvapení. Ve věcech méně pravděpodobných, které překvapují pozitivně. Z tohoto pohledu je například zvídavé objevování můstkem na vesmírnou loď a dlouhý vnitřní čas. A následné přesvědčení, že nemohl uběhnout jeden den, protože musely uběhnout alespoň dva i deset dnů. Zajímavým důkazem touhy po zvídavém překvapování jsou například kvadratické rovnice. Nestačí, že lze spočítat plochu čterce nebo obdélníka. Jejich plochy a strany se za účelem zvídavého překvapování kombinují, jak dokazují už starověké babylonské tabulky: "Plocha čtverce přidaná ke straně čtverce je 3/4. Jaká je strana čtverce?"
Tak mi prosím dovolte popřát dojem, až se vrátíte z dovolené, že to bylo dávno, co jste byli naposledy doma. A nám všem pozitivní překvapování. Prodlužuje vnitřní čas, který proto neutíká mezi prsty.
Podání ruky Noemovi, rozhovor se starověkým babylonským matematikem nebo účast na kolokviu s Pythagorem by překvapily velmi, protože jsou nepravděpodobné. I současné věci jako například znalosti nebo nové zkušenosti bývají tak překvapivé, že mívám dojem prodlužování vnitřního času, který se ve mně děje. Čím větší je překvapení, tím delší se zdají být dny, než jsou.
Výsledkem je, že vnitřní čas běží pomaleji. Stávám se pozorovatelem sám sebe na vesmírné lodi, která se pohybuje rychle a kde čas běží pomaleji. Podat ruku Noemovi by proto zamenalo dosažení jakési nesmrtelnosti, kdy se vnitřní čas prakticky zastaví, protože to značí velmi překvapivou věc.
Za pozoruhodnost lze pokládat, že podobným způsobem uvažují i dva stěžejní starověké texty. Gilgameš po své cestě a prožitcích dochází k závěru (mimochodem Gilgameš podal ruku Noemovi), že nesmrtelnost lze získat vykonáním velkých věcí. Velké věci jsou právě věci, které hodně překvapují. Biblické texty předkládají koncept Desatera a nabádají k jeho dodržování. Tomu lze porozumět rovněž z pozice překvapení. Čím lepší dodržování Desatera, tím větší překvapení a tím větší příslib prodloužení vnitřního času a tedy nesmrtelnosti.
Smysl starověkých textů spočívá v pozitivním překvapení. Ve věcech méně pravděpodobných, které překvapují pozitivně. Z tohoto pohledu je například zvídavé objevování můstkem na vesmírnou loď a dlouhý vnitřní čas. A následné přesvědčení, že nemohl uběhnout jeden den, protože musely uběhnout alespoň dva i deset dnů. Zajímavým důkazem touhy po zvídavém překvapování jsou například kvadratické rovnice. Nestačí, že lze spočítat plochu čterce nebo obdélníka. Jejich plochy a strany se za účelem zvídavého překvapování kombinují, jak dokazují už starověké babylonské tabulky: "Plocha čtverce přidaná ke straně čtverce je 3/4. Jaká je strana čtverce?"
Tak mi prosím dovolte popřát dojem, až se vrátíte z dovolené, že to bylo dávno, co jste byli naposledy doma. A nám všem pozitivní překvapování. Prodlužuje vnitřní čas, který proto neutíká mezi prsty.