Někdy v r. 1623 dopsal J.A. Komenský dílo Labyrint světa a ráj srdce, ve kterém zkoumá a porovnává "všecky lidské věci, co jich pod sluncem jest."

Všechny lidské věci značí složitou věc a není vždy zřejmé, jak je stručně srovnat. Můžeme je ale seřadit na osu zleva doprava tak, jak po sobě v Labyrintu jdou. Tím vznikne přehledná vizuální analogie díla. Jestliže jdeme na ose od jedné věci ke druhé a položíme otázku, jestli se autorovi Labyrintu líbí nebo nelíbí, obdržíme druhou odpověď.

Dílo velice pravděpodobně značí pokus o matematický důkaz knihy Kazatel, které se lidské věci pod sluncem nelíbí, protože je považuje za marnost. Důkaz je provedený výčtem všech známých položek, tedy technikou bez použití čísel, která dnes patří k množinám nebo topologii. Kniha Kazatel přitom představuje nedlouhou součást biblických textů.

O 40 let později se můžeme setkat s dalším pokusem o důkaz důsledku biblických textů. Jde o dílo I. Newtona krátce zvané Principia. Tento důkaz je vedený z pohledu matematiky čísel a proporcí. Tělesa sluneční soustavy tady také můžeme vizuálně seřadit na ose zleva doprava počínaje sluncem.

Způsoby vědeckého přístupu k biblickým textům, které představují díla Labyrint a Principia, mají odezvu v Deklaraci nezávislosti z r. 1776. Deklarace se odvolává na zákony přírody a její duchovní část. Duchovní část přitom přichází až po zákonech přírody. V kontextu Labyrintu, nejdříve jsou lidské věci a potom duchovnost v srdci. V kontextu Principií jsou nejdříve newtonovské síly přírody a potom přichází její duchovní část.

Jak poznamenává autor Labyrintu, právě takové uspořádání "k pravému a plnému mysli upokojení a radosti" přichází. Když tedy den nadcházejících prázdnin a dovolené prožijeme v poznávání věcí a používání newtonovských sil, uzavřeme ho duchovností srdce. Vzpomeneme na Labyrint i Principia jako různé přístupy k téže věci ze svítání vědecké metody.