Na břehu moře sedí muž. Oblázky, které předtím nasbíral, rovná do trojúhelníků.


Na počátku je oblázek sám. Představuje semínko trojúhelníků. Z něho vyrůstají trojúhelníky, které se v každém kroku zvětšují. Muž počítá oblázky 1, 3, 6, 10. Tady se zastaví. Číslo 10 považuje za posvátné. Už zná, jaká budou další čísla. Jeho představivost pojala nekonečnou řadu čísel. Stačil náhlý záblesk v myšlení.

Počítání oblázků rovnaných do trojúhelníků mužovi neusnadnilo ani orientaci v čase ani živobytí. Pozoroval trojúhelníky a podivoval se nad neměnným číselným řádem. Na rozdíl od neustálých změn tvaru a hlasu moře. Jeho představivost pojímala nekonečné množství trojúhelníků jako modlitbu za obecné dobro. To se událo mnohokrát několik set let před n.l.

Na břehu virtuálního moře dnes pravidelně sedává muž. Oblázky, které předtím nasbíral, rovná do trojúhelníků. Počítání oblázků mu neusnadňuje ani orientaci v čase ani živobytí. Jeho představivost intuitivně pojímá tuto nekonečnou "modlitbu" za obecné dobro. Náhlý záblesk v myšlení potom za kousek štěstí, na který čeká. Ten mi prosím dovolte popřát.