Představa mít pohromadě všechny znalosti nadchla B. Bolzana (1781-1848), že s ní začíná své Vědosloví: "Jestliže si představím, že by všechny pravdy, které vůbec nějaký člověk zná nebo kdy znal, byly uloženy v jeden celek, například sepsány v jedné jediné knize, nazval bych takový jejich soubor sumou veškerého lidského vědění."

Představa se začala naplňovat zvláště s rozmachem vědecké metody a informačních technologií. Každý můžeme bezprostředně nahlédnout do hlubiny pravd velkého třesku, hmoty, společnosti. Zmatek v této hlubině přitom zneklidňuje v porovnání se zdánlivou stabilitou prostředí, odkud hlubinu pozorujeme.

Existence zmatků v hlubinách si byli vědomi i B. Bolzano a jeho současníci, kteří jim čelili povzbuzujícími promluvami s nadějí a přáním být lepšími, moudřejšími a šťastnějšími. Zaskočeni zmatkem byli dříve i G. Galilei (1564-1642) a jeho současníci, když našli skvrny na něčem tak dokonalém jako je Slunce. Nejistotu dnes budí například přilby pro virtuální realitu, které by mohly přistupovat k lidským myšlenkám a kopírovat je do/z digitálních prostorů.

G. Galilei ve svém díle píše: "Malý pes by pravděpodobně mohl unést na zádech dva nebo tři psy své velikosti, ale domnívám se, že kůň by neunesl ani jednoho svého druhu." Z pohledu současnosti se zdá, že G. Galilei čelil hlubinám velikosti psa, B. Bolzano velikosti o něco větší a my velikosti koně.

Potom začne tiše padat sníh na poslední letošní květy růží. Scéna poskytuje živou radost. V okně hoří první adventní svíce. Pohledy očí vyjadřují trpělivost, klid a odpuštění. Lze je tak v bezděčné shodě vyměnit i s očima psů nebo koní. Každá budoucnost je pokusem o nové vysvětlení. Dobrá budoucnost se zřetelem k tomu dřívějšímu.

P.S.
B. Bolzano: Vědosloví. Academia, 1981.
G. Galilei: Dialogues Concerning Two New Sciences. Macmillan, 1933.