Minulý rok byl k jablkům milosrdný, proto je stále kam chodit. Každý den lze proto obdivovat jejich různorodé tvary i vzory jadérek. A za sněhového rána jako bylo dnes přemýšlet, jak souvisejí s výkonem společnosti.

Z jadérka je možné přečíst informaci. Jak píše T. More v Utopii, příroda to tak zařídila, že každému nejvíce lahodí jeho vlastní výtvor. Jadérko tedy obsahuje všechnu informaci o jablku. Když jadérko zasadíme a počkáme na jablka nikdy nás i tak nenapadne, jak budou skutečně vypadat.

Když byl r. 1947 "zasazen" první tranzistor, nikoho v té době nenapadlo, že současné procesory budou mít miliardy tranzistorů, které budou synchronizovaně pracovat. Jestliže budeme vyžadovat grafický výkon, budeme mít navíc další miliardy tranzistorů na grafickém procesoru.

Když ve starověké Babylonii vznikala první města jako důsledek specializace lidské činnosti, představovala svým charakterem tranzistory, protože zesilovala určité aspekty lidské činnosti. Nikoho v té době nenapadlo, že populace dnešních měst budou čítat miliony a že budou představovat procesory synchronizované lidské činnosti. Že tu navíc budou počítačové sítě a prostorové počítání, které synchronizaci posilují.

Města podobně jako počítače nebo mraveniště jsou procesory s vysokým synchronizovaným výkonem toho typu, že hromadu rychle přenesou zrnko po zrnku, jadérko po jadérku z jednoho místa na jiné. Podobně jako procesory se také přehřívají a vyžadují chlazení.

Výsledkem městských procesorů je postupně dobrá dostupnost nejdříve obživy, potom bohatství a nakonec zážitků. Stále vyšší výkon tu zmenšuje časové konstanty a vzdálenosti. Z kybernetického pohledu to značí, že příkop mezi normálním a určitými výzvami je úzký. Když se podíváme z pohledu svornosti v přírodě a mezi lidmi, mohou městské procesory naší doby dosahovat výkonu virtuální reality. Tedy něčeho ve stylu, kdy vlci budou pobývat s beránky.

Největší výkon, který dnes městské procesory poskytují je v zážitcích, resp. v části jejich informačního obsahu. Dosahy informační přemíry mají nejspíše účinky, které spojujeme s vysoce nestabilními okolnostmi a/nebo soupeřením o moc. Jestliže se vrátíme někdy 1700 let př. n.l. do starověké Babylonie a hledáme zde analogii vidíme, že se tu díky nestabilitě tehdejší společnosti značně rozšířily seznamy tzv. omin. Tedy hledání osudových znamení k věštění budoucnosti. Tyto znalosti potom představovaly klíč k přežití.

Největším výkonem proto zřejmě bude uznání babylonského vlivu. Buď přijmeme zvýšenou míru znamení a věštění budoucnosti nebo se naučíme adaptivní necitlivosti. Na druhé straně, babylonské věštění dopadalo pokaždé dobře. To se v matematice také musím naučit. A dovolte to popřát i Vám.