Velikonoce Eukleidovýma očima.

Velikonoční příběh nesděluje nic jiného, než abychom slavili každý den, s příchodem jara mocněji, protože pravděpodobnost, že se objeví někdo "slušný", kdo nás "ukřižuje", je nezanedbatelná.

Celebrovat každý den není snadné. Proto někde na úsvitu života vymysleli hned dvě linky na podporu: rozumovou a duchovní. Když ke slavení nepomůže rozumová, pomůže duchovní nebo naopak. Někdy pomůže každá trochu.

Dvěma linkám vévodí pátý, ten nejsložitější, Eukleidův postulát. Víme, že když na obě linky padne přímka tak, že vnitřní úhly po jedné straně dvou pravých menší tvoří, tak prodloužené ty dvě linky sbíhají se na té straně přímky, kde jsou úhly menší dvou pravých.

Když tedy každý celebrovaný den padne naše přímka na rozumovou a duchovní linku a někde na dohled vidíme, že se rozumová s duchovní linkou protínají, je možné slavit, protože víme, že se vzájemně podporují.

Jak daleko je na dohled? Tak akorát. Mnozí přede mnou to vyjádřili, že křesťanství je nejdokonalejší ze všech náboženství. Existují dokonalé geometrie bez pátého postulátu. Ta s pátým je nejdokonalejší. Tu mi prosím dovolte popřát. Už tehdy jim pátý postulát přišel složitý. Nebývá přece jednoduché protnout duchovní a rozumovou linku tak akorát na dohled. Někdy se protnou brzy, že zacloní výhled. Někdy až daleko, kdy jsou příliš samostatné. Slavte proto každý den, celebrujte Velikonoce.