Když na jaře vídáváme Vaše zřetelnější a zřetelnější obrysy, míváme zkreslené vnímání čteného textu. Množinu vidíme jako "množenu" a takové sousloví "množina B je totožná s množinou A" vnímáme jako "množena B je totožena s množenou B."

Když v létě vídáváme Vaše zřetelné a zřetelnější obrysy, množiny se stávají vágnější a vágnější, rozostřenější a rozostřenější. Vrháme se na fuzzy množiny. S rostoucí zřetelností obrysů totiž klesá naše schopnost přesně formulovat významné vlastnosti našeho chování.

Když na podzim vídáváme zřetelnosti méně a méně, stávají se vztahy prvků k množinám opět pevnější a pevnější. Vrháme se zpět na klasickou teorii množin. Sjednocení množin zřetelně chápeme jako "sjednožení," což nám při opatrně optimistickém pohledu umožňuje vidět perspektivu naší existence.

Když v zimě vídáváme obrysy pouze tušené, nastává konečně čas k vymýšlení něčeho nového. Třeba "mnomuže." Ti by přenechali studium množin ženám a od jara byli ženami obdivováni vzhledem ke svým obrysům. Milé ženy, upřímně však přiznávám, že i pojem mnomuže je v moderní době evolučně překonaný.

Podle toho, co jsem teď napsal, na rovníku studují jenom fuzzy množiny a na severu jen klasické množiny. A za polárním kruhem jsou samí inovátoři. Uvidíme. A tak, ať již množena či mnomuž, i s vědomím nadcházejícího léta, Vám přeji vztahy spíše pevnější a taky dobrosrdečné. Na to je každá množina krátká.