Ptát se andělů
Informatici se nemohou shodnout na definici složitosti. Astronomové objevili, že asi 95% vesmíru je tvořeno neznámou temnou hmotou a energií. Genetici nemají shodu na termínu gen. Psychologové nemají přesnou definici pro myšlenku a neznají, čemu odpovídá v našem mozku. Může nás proto zklamat, že přesně neznáme základní prvky celých vědních oborů. Koho se potom ptát? Dnes se ptáme vědců a očekáváme od nich pokrok i vysvětlení.
Před 400 lety se tehdejší učenci ptali andělů. Andělé byli synonymem pro inteligenci vzhledem k tomu, že byli spojováni s pohybem nebeských těles. Kniha* uvádí na 400 otázek tehdejších učenců. Třeba "Zda je vesmír věčný," "Zda bylo světlo stvořeno první den," "Zda by mohlo existovat více světů," "Zda je svět perfektní," "Zda svět mohl být stvořen lépe," "Zda je obyvatelná celá Země," nebo "Zda skvrny na Měsíci vznikají změnami na Měsíci nebo někde mimo."
Předpokládejme dobu za 400 let. Jakých andělů se budou ptát? Co budou psát o našich andělech? Bude výše uvedená dnešní neznalost ještě důležitá? Až bude někdo z nich sepisovat otázky, na které jsme se ptali především, potom ten seznam může začínat: Kde je chybějící vesmír? Zda se s časem mění fyzikální konstanty? Co je život? Zda je mimozemský život? Zda virus může přepsat život? Co je smrt? Proč právě sex byl vybrán pro reprodukci? Co je svobodná vůle? Zda funguje placebo efekt?
A tak Vám přeju, ptejte se stále andělů. Třeba na všední věci. Zdá se totiž, že to je běžné. A bude i v budoucnosti. Přináší to štěstí. Alespoň totiž někdo zná to, co zatím nevíme. Matematika takové štěstí nemá. Protože je výsledkem lidské invence, třeba otázka, zda existují nekonečně malé veličiny, je špatná. Vzhledem k lidské invenci je totiž jednoduše zavedeme. Tím v matematice existují. A než od andělů přijde odpověď, můžeme se o nich dovědět více. Třeba pomocí poezie.
Otázky o andělech
Ze všech otázek, na které se možná budete chtít ptát
o andělech, to jediné, co vůbec kdy uslyšíte
je kolik jich může tancovat na špendlíkové hlavičce.
Není zvláštností, jak si andělé krátí věčný čas kromě poletování
kolem Trůnu, prozpěvováním v latině nebo snášením kůrky chleba
poustevníkovi na zem nebo převáděním chlapce a dívky přes
vratký dřevěný most.
Létají skrze boží tělo a vylétávají ven se zpěvy?
Houpou se jako děti na veřejích duchovního světa
a přitom říkají svá jména vpřed a vzad?
Sedí sami na zahrádkách a mění barvy?
P.S. * E. Grant: Planets, Stars & Orbs. Cambridge University Press, 1996. Poezii Billyho Collinse (první tři sloky) přeložil Martin Klán.
Před 400 lety se tehdejší učenci ptali andělů. Andělé byli synonymem pro inteligenci vzhledem k tomu, že byli spojováni s pohybem nebeských těles. Kniha* uvádí na 400 otázek tehdejších učenců. Třeba "Zda je vesmír věčný," "Zda bylo světlo stvořeno první den," "Zda by mohlo existovat více světů," "Zda je svět perfektní," "Zda svět mohl být stvořen lépe," "Zda je obyvatelná celá Země," nebo "Zda skvrny na Měsíci vznikají změnami na Měsíci nebo někde mimo."
Předpokládejme dobu za 400 let. Jakých andělů se budou ptát? Co budou psát o našich andělech? Bude výše uvedená dnešní neznalost ještě důležitá? Až bude někdo z nich sepisovat otázky, na které jsme se ptali především, potom ten seznam může začínat: Kde je chybějící vesmír? Zda se s časem mění fyzikální konstanty? Co je život? Zda je mimozemský život? Zda virus může přepsat život? Co je smrt? Proč právě sex byl vybrán pro reprodukci? Co je svobodná vůle? Zda funguje placebo efekt?
A tak Vám přeju, ptejte se stále andělů. Třeba na všední věci. Zdá se totiž, že to je běžné. A bude i v budoucnosti. Přináší to štěstí. Alespoň totiž někdo zná to, co zatím nevíme. Matematika takové štěstí nemá. Protože je výsledkem lidské invence, třeba otázka, zda existují nekonečně malé veličiny, je špatná. Vzhledem k lidské invenci je totiž jednoduše zavedeme. Tím v matematice existují. A než od andělů přijde odpověď, můžeme se o nich dovědět více. Třeba pomocí poezie.
Otázky o andělech
Ze všech otázek, na které se možná budete chtít ptát
o andělech, to jediné, co vůbec kdy uslyšíte
je kolik jich může tancovat na špendlíkové hlavičce.
Není zvláštností, jak si andělé krátí věčný čas kromě poletování
kolem Trůnu, prozpěvováním v latině nebo snášením kůrky chleba
poustevníkovi na zem nebo převáděním chlapce a dívky přes
vratký dřevěný most.
Létají skrze boží tělo a vylétávají ven se zpěvy?
Houpou se jako děti na veřejích duchovního světa
a přitom říkají svá jména vpřed a vzad?
Sedí sami na zahrádkách a mění barvy?
P.S. * E. Grant: Planets, Stars & Orbs. Cambridge University Press, 1996. Poezii Billyho Collinse (první tři sloky) přeložil Martin Klán.