Návštěva v Hyperpředpovědně
Každý s sebou nosíme několik systémů, které řadíme mezi složité. Třeba mozek nebo imunitní systém. S dalšími se běžně potkáváme. Třeba s ekonomikou nebo webem. Mají podobnou stavbu. Jsou velkými sítěmi z jednoduchých prvků. Snad bez centrálního řízení. S množstvím signálů a informace. Učí se a adaptují. Zvyšují tím šance na přežití nebo úspěch.
V minulosti se takové systémy jevily jako "normální." Když I. Newton na konci 17. stol. formuloval základy dynamiky, zdálo se, že objevit jejich rovnice je na spadnutí. P.S.Laplace byl na poč. 19. stol. přesvědčený, že díky Newtonovým zákonům bude v principu předvídatelné všechno, co se mění v čase. S nástupem počítačů to mohlo jít i prakticky. Byla to nadějná představa, ale neskutečná, jak ukázaly dva objevy ve 20. stol.
Prvním byl princip neurčitosti W. Heisenberga o nemožnosti přesně předpovědět polohu částice. Tenhle objev ještě nebyl tak zásadně proti předpovídání, neboť šlo o nepatrné částice ve srovnání třeba s mozkem nebo ekonomikou. Druhým a zásadním byl až objev chaosu. Jednoduše řečeno, nadměrné citlivosti některých systémů na počáteční podmínky. Nepatrná změna na počátku způsobuje tak odlišné chování, že není předpověditelné, neboť se jeví jako náhodné. E. Lorenz navíc objevil jednoduché počítačové modely s chaotickým chováním.
Právě složité systémy jako mozek, imunitní systém, ekonomika či web, vykazují přehnanou citlivost na počáteční podmínky. Začnou se chovat tak, že to připomíná náhodné děje. Jakákoliv předpovědna budoucnosti tady nemůže fungovat, usoudíme. Chaotické chování nelze předvídat na delší dobu. Může to jít tak daleko, že máme experta, který byl dodnes celkem úspěšný s předpovědí složitého systému, a když mu zadáme předpověď chování stejného systému na zítra, bude to stejné, jako když hodíme mincí.
Co však povzbuzuje, je následující. Ačkoliv nemůže předpovědna pro složité systémy pořádně fungovat, může dobře fungovat něco více než předpovědna. Tedy hyperpředpovědna. Pozoruhodné totiž je, že v chaosu se objevuje určitý "řád," což mohou být vlastnosti společné chaotickým systémům. Např. konstanta 4,669... objevená M. Feigenbaumem a vztahující se k rychlosti, se kterou se chování systémů hůře a hůře předpovídá. I když tak chování složitého systému zůstane na základní úrovni nepředpověditelné, lze najít a předpovědět něco, co je na vyšší úrovni. Z tohoto pohledu se zdá, že předpovědět např. Boha je snadnější než předpovědět, jak na tom některý z našich složitých systémů bude zítra.
Věda jako složitý systém je svým způsobem předpovědna i hyperpředpovědna zároveň. Snaží se o předpovědi na základní úrovni i na vyšších úrovních. Navíc s ručením neomezeným, dokud se neobjeví "nový Newton." A tak Vám přeju, věřte nejenom přiměřeně vědě, ale věřte především sobě. Předpověď, že zítřek bude pěkný Vám sice nemusí úplně vyjít, ale předpověď vyšší úrovně, že třeba každý sedmý den je krásný, může být neomylná. Nechtěl jsem místo "sedmý" napsat "Štědrý?" Ani nevím. Věřím totiž, že Vás potěší každý.
V minulosti se takové systémy jevily jako "normální." Když I. Newton na konci 17. stol. formuloval základy dynamiky, zdálo se, že objevit jejich rovnice je na spadnutí. P.S.Laplace byl na poč. 19. stol. přesvědčený, že díky Newtonovým zákonům bude v principu předvídatelné všechno, co se mění v čase. S nástupem počítačů to mohlo jít i prakticky. Byla to nadějná představa, ale neskutečná, jak ukázaly dva objevy ve 20. stol.
Prvním byl princip neurčitosti W. Heisenberga o nemožnosti přesně předpovědět polohu částice. Tenhle objev ještě nebyl tak zásadně proti předpovídání, neboť šlo o nepatrné částice ve srovnání třeba s mozkem nebo ekonomikou. Druhým a zásadním byl až objev chaosu. Jednoduše řečeno, nadměrné citlivosti některých systémů na počáteční podmínky. Nepatrná změna na počátku způsobuje tak odlišné chování, že není předpověditelné, neboť se jeví jako náhodné. E. Lorenz navíc objevil jednoduché počítačové modely s chaotickým chováním.
Právě složité systémy jako mozek, imunitní systém, ekonomika či web, vykazují přehnanou citlivost na počáteční podmínky. Začnou se chovat tak, že to připomíná náhodné děje. Jakákoliv předpovědna budoucnosti tady nemůže fungovat, usoudíme. Chaotické chování nelze předvídat na delší dobu. Může to jít tak daleko, že máme experta, který byl dodnes celkem úspěšný s předpovědí složitého systému, a když mu zadáme předpověď chování stejného systému na zítra, bude to stejné, jako když hodíme mincí.
Co však povzbuzuje, je následující. Ačkoliv nemůže předpovědna pro složité systémy pořádně fungovat, může dobře fungovat něco více než předpovědna. Tedy hyperpředpovědna. Pozoruhodné totiž je, že v chaosu se objevuje určitý "řád," což mohou být vlastnosti společné chaotickým systémům. Např. konstanta 4,669... objevená M. Feigenbaumem a vztahující se k rychlosti, se kterou se chování systémů hůře a hůře předpovídá. I když tak chování složitého systému zůstane na základní úrovni nepředpověditelné, lze najít a předpovědět něco, co je na vyšší úrovni. Z tohoto pohledu se zdá, že předpovědět např. Boha je snadnější než předpovědět, jak na tom některý z našich složitých systémů bude zítra.
Věda jako složitý systém je svým způsobem předpovědna i hyperpředpovědna zároveň. Snaží se o předpovědi na základní úrovni i na vyšších úrovních. Navíc s ručením neomezeným, dokud se neobjeví "nový Newton." A tak Vám přeju, věřte nejenom přiměřeně vědě, ale věřte především sobě. Předpověď, že zítřek bude pěkný Vám sice nemusí úplně vyjít, ale předpověď vyšší úrovně, že třeba každý sedmý den je krásný, může být neomylná. Nechtěl jsem místo "sedmý" napsat "Štědrý?" Ani nevím. Věřím totiž, že Vás potěší každý.