Média to komentovala jako neuvěřitelnou občanskou spontaneitu, když se lidé přestali válet na gaučích a začali se vyjadřovat k věcem veřejným aktivně. Bylo to před volbami a politická shromáždění nejsilnější levicové strany připomínala vaječnou omeletu.

Ukázalo se, že vyjadřování k politice nebývá vedeno přemýšlením o ní, ale pouze emocemi, popřípadě ranními titulky v novinách, i když to poslední, v odraze dnešní reality, kdy jedna kauza přehlušuje druhou, asi už taky neplatí.Celý národ byl tehdy na nohou. Lidé neměli rádi Paroubka, a tak po něm a jeho kumpánech začali házet vajíčka ve velkém. Směšné a trapné současně.
Tehdejší předseda ČSSD, dnes obletovaný kandidát na přestup rok, neudělal nic, co by mělo veřejnost zmobilizovat k odporu, který neměl obdoby od časů opoziční smlouvy a demonstrací Děkujeme, odejděte na Václavském náměstí. Paroubek se jen protestujícím nelíbil, vymykal se prototypu hezouna a elegána, který si může dovolit všechno. Vajíčka nelítala proti politikovi, který něco konkrétně koná, dary našich slepic dopadaly na šéfa tuzemské levice v době, kdy neměl žádnou exekutivní funkci, byl v opozici a své plány jen snil. Ani jeho minulost v centrální politice nebyla nijak zavrženíhodná. Nastoupil po Grossovi (oblíbeném mladém politikovi, který měl do doby „bytové aféry“ všechny trumfy v rukách), aby zachránil ČSSD a dokončil už rozjeté (Špidlou a Grossem) vladnutí. V roce 2008 vyhrál Jiří Paroubek volby, ale volební pat rozhodl, že někdo pro Topolánka musel koupit dva poslance. Nikdo přesně neví, jak se takový poslanec kupuje a kolik případně stojí, nicméně je to věc podivná a zarážející, nikoliv ovšem pro českou veřejnost. Politická korupce servírovaná na sněmovním podnose vzbudila minimální emoce. Vláda Mirka Topolánka (ta opravdová, druhá) získala sympatie, prý za reformní kroky a zvládnutí předsednictví EU. Jistě, předsednictví EU mohlo dopadnout hůř a Topolánek překvapil všechny, nikdo mu nevěřil, že není jen falešný a prázdný, a je pravda, že Topolánek byl na ten okamžik opravdovým lídrem. Že ve vládě seděl Řebíček, abychom jmenovali jen opravdovou legendu, nikomu nevadilo. Opozice má právo a podle logiky vládnutí i povinnost sesadit vládu, která nemá většinu v Poslanecké sněmovně. Možná Paroubek netušil, že bude mít úspěch, nicméně ho měl - a chyba rozhodně není na jeho straně, příčiny je třeba hledat v nejednotné koalici. Jenže zrada se v Česku neodpouští, lidé tu mají na korupci a nefér jednání zvláštní citlivost. Hrůza, Paroubek shodil vládu v době našeho předsednictví, znělo jako refrén v tzv. sdělovacích prostředcích a lidé si to začali sdělovat i po hospodách.
Nejde zkrátka o to, jestli politik jedná dobře či špatně, jde o to, jestli je oblíbený či nikoliv. Vláda, která si koupí dva poslance, je OK, prezident, který je zvolen na základě nátlaku a korupce, je milován a pro svoji prostořekost dokonce uznáván a v popularitě se může měřit s primářem Sovou z Nemocnice na kraji města (ani ten nebyl doopravdy chirurg), ale když opoziční politik udělá, co má, tak je to zákeřná svině. Připočtěme k tomu ne zrovna šarmantní vzhled Jiřího Paroubka, narcisní vystupování u Václava Moravce, trenky jeho manželky na tehdy společné chalupě, a jsme doma. Jistě, ještě musíme zahrnout i to, že si někdejší předseda socialistů vzal pěknou chytrou ženu, na kterou, podle většinového mínění, neměl nárok, respektive na ni neměl, takže si ho nejspíš, dle hlasu lidu, vzala pro prachy, a už víme, proč vzduchem svištěla vejce.Ale kde jsou vajíčka dnes? Máme vládu, která nemá jednoho, dva Řebíčky, ale jejím členem je struktura VV, která je podle všeho podnikatelským výtahem k moci. Máme Bátoru, který vlastně nepřekáží, Mirka Kalouska jen zamrzí, když jeho formálního šéfa, ale vlastně sympatického maskota, označí slovy, která jsou ostrá a nedůstojná, ale třeba je v nich kus pravdy; narozdíl od nehorázností, jež Bátora šíří běžně - nesnesitelné pravičáctví hraničící s neonacismem, útoky proti EU, tedy proti organizace, jíž jsme (možná se to na Ministerstvu školství neví) členem atp. Vláda přichází s celou řadou absurdních kroků, chce například nezaměstnané poslat do práce. Jak to bude vypadat? Kvalifikovaní pracovníci budou zametat chodníky a problémová menšina bude bez sociálních dávek. Tento stát pro opravdu nezaměstnatelné práci nemá, jinak by už pracovali, nikdo je prostě nechce, a proto berou dávky. Copak si premiér Nečas myslí, že s novým zákonem vymyslí sofistikovaný systém distribuce práce? To je nesmysl. Ale není to největší problém. Tato vláda nemá legitimitu, je prolezlá korupcí - a jeden ministr, který už nemusí brát, a tudíž má ambici udělat se politicky, to nezachrání.
Když se házela vajíčka po Paroubkovi, který nahlas uvažoval co by bylo kdyby, kde jsou vajíčkáři dnes? Asi jsou místní slepice v recesi.